Tereza Kostková
|
Na čem v módě ulítáváte?
Miluju klobouky. Už by vydaly na sbírku. Kamkoli jedu v létě, musím si přivézt slamák, zimní plsťové mám v různých barvách. Taky čepice mám ráda, šátky, šály. Nedávno jsem byla v obchodě pro nový podzimní klobouk a paní prodavačka si posteskla, jaká je škoda, že se u nás ženy stále ještě bojí klobouky nosit.
Kde jste k té lásce přišla?
Nevím. Ale určitě byla podvědomou inspirací mamka. Ve velkém bílém klobouku se i vdávala. Celoživotně je nosí, doba nedoba.
Máte ráda nakupování?
Prošla jsem různými fázemi. Od mladického alternativního nezájmu o takovou „povrchní“ záležitost až po vášnivé obchodní „carské nájezdy“. Jestli tedy myslíte oblečení.
Housky ne.
Jenomže mě před dvaceti lety víc zajímaly právě ty housky. Ty mi povrchní nepřipadaly. A podle toho jsem i vypadala, měla jsem tak o deset kilo víc.
Ale pak se vám podařilo zhubnout.
Mrzelo mě, jak vypadám, i když bych to asi nepřiznala. Měla jsem nemocnou štítnou žlázu, dělala jsem chyby ve stravování, hlouposti, kterými jsem metabolismu rozhodně nepomáhala. Pak jsem naštěstí pochopila, že tělo mi něco říká. Všechno spolu souvisí. Co jím a co si oblékám, souvisí s tím, jak se cítím a jak se mi daří.
Vaše maminka je elegantní dáma, máte tři starší sestry. Odkoukala jste od nich to nejlepší?
Snažila jsem se. Tedy hlavně od mamky. Moje sestry jsou každá jiná v zaměření, stylu i oblékání. Hodně dělají naše profese. Priority sestry, která je tramvajačka, jsou určitě jiné než moje, mám k mamince v tomhle ohledu logicky nejblíž. Je inspirativní, vždycky jsem vnímala, že upravená jde i se smetím. I doma je na nedělní oběd hezky učesaná a lehce nalíčená, voňavá. Odmala mě učila, že důležité je mít upravené vlasy, do školy mi vždycky udělala nějaký účes. Model „vstala z postele a šla“ se u nás moc nenosí. Myslím, že fakt, že my ženy máme smysl pro krásu a chodíme nakupovat, není výraz hlouposti a povrchnosti, ale že nám to bylo dané.
Čtěte v pondělí
Více než 140 slevových kuponů na výhodné nákupy a také velký rozhovor s Terezou Kostkovou najdete v příloze MF DNES OnaDnes.
Co jste zdědila po tatínkovi?
Prý jsem hodně po něm. V touze poznávat, bavit se, cestovat, v ochotě, lásce k humoru, v hlučnosti a prý taky řídím jako on. Já jsem byla jako malá docela klučičí typ, táta si dával záležet, abychom byly pevné, silné a hodně vydržely. Měl nás čtyři, to je velká převaha estrogenu. Jak jsem rostla, pochopila jsem, ze nebude ke škodě otevřít víc i ty holčičí, jemnější roviny.
Byla jste klučičí, protože si táta chtěl vychovat parťáka?
To ne. Myslím, že na svůj harém byl vždy hrdý, jen nechtěl, abychom byly zhýčkané. I mamka je pevný člověk, má ráda řád. A je držák, žádná hysterka. Tak jsme taky, zdá se, docela otužilé. A to i doslova. Od deseti měsíců mě táta sprchoval ledovou vodou. Mockrát jsem otužilost, a teď nemluvím o snášení zimy, v těžkých chvílích ocenila, vždycky si na rodiče vzpomenu, že mě snad docela dobře na život připravili. Umím se s těžšími momenty obstojně vypořádat bez toho, abych vyčerpala nejbližší okolí.
