Podle údajů Linky bezpečí z roku 2013 se za posledních pět let počet dětí uvažujících o sebevraždě zdvojnásobil a v průměru řeší odborníci kvůli sebevraždám tři hovory denně.
Podle statistik, které ovšem mapují pouze dokonané pokusy, páchají dívky nejčastěji sebevraždu otravou, zatímco chlapci oběšením. Ročně si sáhne na život kolem čtyřiceti dětí ve věku do devatenácti let. Odborníci však odhadují, že neúspěšných pokusů o sebevraždu je mezi mladistvými stokrát více.
Kamarádi většinou ví
Možná máte pocit, že ve vaší rodině se nic podobného stát nemůže, protože neřešíte žádné zásadní problémy a svým dětem věnujete maximum péče a pozornosti. Jenže sebevraždy dětí se mohou bohužel týkat prakticky každého: „Znám případy, kdy dítě spáchalo sebevraždu i bez jakýchkoli předchozích varovných signálů. Nic nenapovídalo tomu, že by se k něčemu podobnému chystalo,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Veronika Büchler z týmu Terapie.Info.
„Rodiče si často posléze vzpomenou, že se dítě dříve zmiňovalo o tom, že je svět strašné místo a že život nestojí za nic. I když dítě svůj úmysl rodičům často naznačuje, mohou být tyto náznaky velmi nenápadné a skryté. Pro rodiče může být obtížné rozlišit, jestli si dítě jen potřebuje postesknout, anebo se opravdu zabývá plánem na ukončení vnitřního trápení. Kdo je ale téměř vždy spolehlivě informován, jsou vrstevníci dítěte. Se svými kamarády dospívající často tuto možnost probírá a diskutuje,“ upozorňuje psycholožka.
„Byť je to pro většinu rodičů nepochopitelné, když dospívající vyčerpá omezené množství možností, jak se s problematickou situací vypořádat, je pro něj útěchou, že se může z problému vymanit tím, že zemře,“ říká Veronika Büchler.
Mnohdy si mladí nejsou schopni plně uvědomit, co všechno pro ně smrtí skončí. V tomto směru jsou sebevraždy dětí a dospívajících impulzivní a cílem je především vystoupit z aktuálního problému.
„Sebevražda může také být určitým gestem, kterým dospívající odmítá svět v podobě, v jaké ho poznal, plný nespravedlnosti, frustrace a bolesti.“
Zázemí nestačí
Podle odborníků už dávno neplatí, že by hlavní příčinou dětských sebevražedných pokusů byla pouze nešťastná láska nebo špatné známky ve škole, jak se většina rodičů domnívá. Na vině jsou i stále se zvyšující nároky kladené na děti, které s sebou nesou strach ze selhání a značné množství stresu.
Zlobení a trestáníCo má smysl a kdy to nikam nevede  ilustrační snímek |
Častým popudem k sebevraždě jsou tradičně i konflikty v rodině: „Někdy děti sáhnou k sebevražednému pokusu ve snaze, aby se rodiče spojili a začali zase spolupracovat, například v situaci rozvodu nebo rodičovských hádek,“ upozorňuje Veronika Büchler.
Problémem může být i nedostatečné množství prostoru a přílišné „hýčkání“, kterému děti vystavujeme.
„Sebevražedné pokusy páchají i děti, které jsou dokonale zajištěné po materiální stránce, mají dobré rodinné zázemí i dostatek rodičovské pozornosti. To, co jim ale chybí, je schopnost řešit problémy a vypořádat se se stresovými situacemi, které život přináší,“ říká psycholožka.
„Všechno za ně totiž řeší rodiče a když se mají děti samostatně vypořádat s nějakým problémem, neví si rady. Často pak stačí zdánlivá banalita, která spustí sebevražedné sklony. To je také obvyklý mýtus ohledně sebevražd, že toto chování nutně spustil nějaký obrovský a závažný problém, ale tak to vůbec být nemusí - dítě může subjektivně prožívat i poměrně malý problém jako neřešitelnou situaci,“ dodává Veronika Büchler.
Všímejte si
Základem prevence dětských sebevražedných pokusů je, aby rodiče dětem věnovali dostatek pozornosti a umožnili jim, aby si mohly o svých problémech promluvit. Samozřejmě není potřeba při první zmínce o tom, že život nestojí za nic, utíkat s dítětem k psychologovi. Ale je nutné zhodnotit všechny faktory.
Puberťáci berou lásku vážněNeshazujte ji, nezakazujte, radí odborníci  |
„To znamená, zda se u dítěte současně nevyskytují náhlé propady nálady, depresivní ladění, jestli se nepotýká s nějakými problémy, nenachází se ve stresu a podobně,“ říká psycholožka.
Stejně tak zapomeňte na oblíbený mýtus o tom, že ten, kdo o sebevraždě mluví, ji nakonec neuskuteční. Podle zkušeností odborníků je sebevražedný pokus jen zřídkakdy důsledkem impulsivního jednání. Dítě k němu většinou dospívá postupně, připravuje se na něj a svým způsobem se na něj i těší jako na okamžik, kdy se (jak věří) vyřeší všechny jeho problémy.
„Podceňovat nesmíte ani situace, kdy dítě mluví o sebevraždě proto, aby vzbudilo pozornost. To, že vyhledává pozornost, nevylučuje, že dítě trpí. Vždy berte všechna slova o sebevraždě jako volání o pomoc, na které je nutné zareagovat,“ upozorňuje Veronika Büchler.
