Jste absolventka zdravotní školy. Kdy jste naposledy držela v ruce injekční stříkačku?
Doma jsem musela očkovat kočky a nedávno jsem píchala inzulin jednomu diabetikovi. Ještě pořád to umím.
Tušíte, jestli máte mezi herečkami kolegyni s podobným vzděláním?
Netuším. Ale jestli narážíte na to, že mezi zdravotní sestrou a herečkou je velký rozdíl, tak já si to nemyslím. Podle mě je cesta ze zdravotní školy k herectví bližší než z jiných škol. Ve zdravotnictví jste pořád mezi lidmi, před očima se vám odehrávají silné příběhy nemocných i jejich rodin. Pokud je člověk citlivý, vnímá to. Jako herečka tyhle zkušenosti můžu využít.
Pracovala jste někdy v nemocnici, nebo jste šla rovnou hrát?
Mám praxi z Lázní Velké Losiny. Nastoupila jsem tam po maturitě ještě předtím, než jsem šla na DAMU. Pak jsem tam ještě pracovala o dalších prázdninách. Byla jsem vychovaná, že když něco chci, musím si na to vydělat.
Bavila vás ta práce?
Bavila, byla pohodová, protože v lázních není takový frmol jako třeba na chirurgii, to prostředí je hezké. Hodně jsem si s lidmi povídala a, když jsem sprchovala vozíčkáře, zpívali jsme. Chovala jsem se k nim tak, jak bych chtěla, aby se sestry chovaly ke mně. Můžu vyletět z kůže, když přijdu k doktorovi a jsou na mě protivní. Ta práce mi připadá smysluplná, máte okamžitou zpětnou vazbu.
Proč jste se tedy rozhodla jít na DAMU?
Po základní škole jsem si vybrala střední zdravotnickou školu, protože to byla pro mě nejvhodnější varianta. Ale jinak jsem od šesti let chodila do sboru, jezdili jsme na soustředění, tam jsme připravovali různé programy, hráli představení. Pak jsem hrála v ochotnickém souboru a malé roličky v šumperském divadle. Líbilo se mi to, tak jsem zkusila DAMU. Když se něco nezkusí, nikdy to nemůže vyjít.
Čtěte v pondělí
Jak se ve světě, který staví na diktátu štíhlosti, žije herečce s několika kily navíc? Utekla jí kvůli tomu nějaká role? A proč si nechce vzít hypotéku? Čtěte v příloze MF DNES OnaDnes
Na školu jste se dostala až na odvolání. Byla jste si jistá, že herectví je pro vás to pravé, i když vás hned nevzali?
Naopak, netušila jsem, že při přijímačkách postoupím tak daleko. Když jsem se dostala do třetího kola, kolidovalo mi to zrovna s premiérou ochotnického představení v Šumperku. Zkoušeli jsme ho skoro rok, nechtěla jsem souboru tu práci zkazit, tak jsem se rozhodla odjet z posledního kola přijímaček v půlce.
Řekla jste přijímací komisi: „Pardon, ale mám premiéru s šumperskými ochotníky?“
Něco takového. Byla jsem za nafoukance, ale když jsem se pak na radu šumperského režiséra zkusila odvolat, vyšlo to.
Promiňte mi teď následující otázky, ale jako herečky, na které je vyvíjen tlak kvůli vzhledu, se vás nemůžu nezeptat na vaši postavu.
Jen se ptejte. Mám tuhle postavu od dětství, jsem zvyklá, že si z ní lidé dělají srandu, nevadí mi to. Tedy pokud to nepřekročí míru trapnosti a když toho někdo nezneužívá.
A zneužíval?
Ne že by mi nezáleželo na tom, co kdo říká, ale ty vyloženě ošklivé věci jsem se naučila házet za hlavu.
I v dětství? Děti umějí být kruté.
To mi povídejte! Ale já jsem naštěstí obdařená ostrovtipem, takže když měl někdo blbý poznámky, uměla jsem ho odpálkovat. Nikdy jsem proto nebyla hlavní terč vtípků a poznámek.
