S Markem se známe zhruba tři roky a dva roky spolu bydlíme, zatím v pronajatém bytě. Už jsme přemýšleli i o vlastním bydlení. Je nám spolu dobře, proto jsme si říkali, že bychom se časem mohli vzít a mít i rodinu.
Odmalička mě baví kreativní práce, maminka mě naučila šít, také ráda renovuji staré věci a vyrábím drobné doplňky do bytu. Nic těžkého to není, stačí mít nápady a šikovné ruce. Pracovala jsem jako asistentka ředitele v jednom podniku a svými výtvory jsem zásobovala kolegyně v práci, kamarádky i širokou rodinu. Marek je počítačový odborník a dost dobrý. Pálí mu to jak nikomu. V práci si ho opravdu považují.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Dali jsme se dohromady na jednom večírku, seznámila mě s ním moje kamarádka, která Marka znala přes jeho bratra. Docela dobře jsme si popovídali, vyměnili si telefonní čísla a postupně se začali vídat.
Postavila jsem se na vlastní nohy
Marek byl nadšený z mého koníčku a neustále do mě mluvil, že je škoda, že se tomu věnuji jen okrajově, prý bych se tím mohla živit, postavit si na tom svůj profesní život. Zpočátku jsem se tomu jen smála, ale pak mi to vrtalo hlavou. Vlastně proč ne, bavilo by mě to, a když jsem viděla, jaký je o moje výtvory zájem, rozhodla jsem se, že se tedy postavím na vlastní nohy.
Pochopitelně to nešlo jen tak, musela jsem hodně promýšlet, jak to všechno uskutečním. Nakonec jsem se rozhodla, že si otevřu krámek s květinami a také s dekoračními předměty, které jsem vyráběla já, ale i další známé. Ty jsem sehnala přes sociální sítě a webové stránky.
Taky jsem potřebovala prostory, kde si krámek zřídím. A taky jsem potřebovala peníze. Nějaké jsem měla našetřené, pomohli mi rodiče, ale musela jsem se i zadlužit, vzala jsem si úvěr. Naštěstí se vše podařilo, stálo mě to sice spoustu starostí, nervů, ale moje rodina, Marek i kamarádky mě podpořili a byl tady konečně den D, kdy jsem krámek otevřela.
Už podnikám půl roku a docela se mi daří. Tedy zbohatnout se tímto způsobem nedá, ale ztrátová taky nejsem. Navíc Marek mi zřídil internetové stránky a rozjela jsem i e-shop. Zájem o náš sortiment je velký, mám i dost spolupracovníků, jejichž výrobky prodávám. Jsem šťastná, že jsem se do podnikání pustila.
Marek dostal práci snů
Jenže objevila se dost podstatná komplikace. Marek dostal nabídku odjet do zahraničí. Jeho firma se chystá expandovat do Norska a on by to měl všechno řídit. V příštích měsících bude pendlovat mezi Českem a Norskem a během zhruba pěti měsíců by se tam měl na delší dobu usadit. Marek je pochopitelně nadšený, je to pro něj velká příležitost.
Já samozřejmě jeho radost sdílím s ním, ale na druhou stranu se děsím toho, kdy se budu muset rozhodnout, jak to bude se mnou. Marek mi řekl, že v jeho plánech jsem pochopitelně i já. Ve firmě prý domluvil, že odjedu s ním. Chce, abychom se vzali a odjeli jako manželé. Prý to bude všechno jednodušší. Na mou námitku, co bude s mým krámkem a mým podnikáním, mi řekl, že prostě skončím. Můžu to prodat, určitě bude o můj podnik zájem. Třeba některá z kolegyň, které pro mě pracují, by si to mohla vzít za své. A kdoví, třeba bych si mohla nechat řízení e-shopu, to by se dalo i ze zahraničí.
Marek vůbec nepřipouští, že bych to chtěla jinak. Snažím se mu říct, že já nechci být jen jeho doplňkem, že stejně jako on i já jsem si splnila svůj sen a dělám, co mě baví, co mě naplňuje a v čem se mi daří.
Jsem z toho všeho hodně nešťastná. Chci být s Markem, kdekoliv, ale zároveň chci mít svou práci, dělat, co mě baví. Přemýšlím nad všemi variantami. Když odejdu s Markem, přijdu o svůj krámek, o svou práci, a co když nám to s Markem nevyjde, co budu dělat potom? Nebo odmítnu s Markem odjet, zůstanu tady, pak se třeba můžeme rozejít, nebo taky můžu zkrachovat a nebudu mít nic.
Moje máma mi nedávno řekla, že v manželství může dělat kariéru jen jeden. Jenže který z manželů to má být?
Marika
Názor odborníka: Čeká vás nová nová výzva
Milá Mariko, možná vám teď zamotám hlavu, ale zkuste si představit, jak byste řešila své případné mateřství, i když byste oba s partnerem žili v Česku. Fungovalo by vaše podnikání ve stech procentech tak, jak funguje nyní? Nebo byste řešila, co z něj lze delegovat nebo utlumit a kterou (zvládnutelnou) část si můžete i jako maminka malého dítěte ponechat?
Třeba by šlo postupovat podobně i při přesunu do cizí země. E-shop by asi mohl fungovat i odjinud, něco lze delegovat na spolupracovníky, ale také jistě občas plánujete do své rodné země přiletět, což vám umožní leccos z podnikání zvládat i dál.
Považuji za velmi důležité si v první řadě s vaším partnerem promluvit o tom, nakolik by byl schopen vás podporovat v tom, abyste se do Česka čas od času kvůli svému podnikání vracela. Stanovit si společně časový horizont, po který budete v dohodnutém režimu fungovat. Dát si možnost po nějaké době zhodnotit, jak se dařilo.
Start vašeho podnikání jste společně s Markem zvládli na jedničku. Myslím, že nyní stojíte před výzvou posunout váš vztah do manželství v cizí zemi, kde čeká vašeho partnera kariérní skok vpřed. Možná to nebude úplně snadné, ale vás čeká velký úkol vypátrat, jak tuhle situaci můžete vy sama využít ke svému osobnímu růstu. Když tento úkol přijmete za svůj, věřím, že to bude nejen vašemu partnerskému vztahu, ale i vám samotné jen ku prospěchu.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 14. března 2016. Anketa je uzavřena.
