Po poradě s několika kamarády se stejnou zkušeností jsme se rozhodli držet pravidla, že já mluvím na Kubu česky a manželka španělsky. S manželkou spolu komunikujeme taky španělsky, i když se manželka snaží učit češtinu, je to pro ni stále oříšek.
Rodinná poradna |
Donedávna šlo všechno ohledně jazyků hladce, syn reagoval bez problémů na oba jazyky, i když španělštinu má trochu dominantnější. To je dáno tím, že já chodím do práce. Snažím se to dohnat aspoň čtením českých pohádek a návštěvami českých babiček.
Jenže asi před týdnem se začal manželce “sekat” na hřišti, když na něj promluvila španělsky. Bydlíme na sídlišti, kde žádní jiní cizinci nejsou a Kuba si asi poprvé uvědomil, že máma mluví jinak než ostatní. Řekl manželce, že se na něj ostatní děti dívají a že chce jít domů. Ta ho nechtěla nijak traumatizovat a tak tedy šli domů.
Ale další den se to opakoval. Teď už nechce na hřiště chodit, společnost ostatních dětí je mu najednou nepříjemná. Snese akorát společnost našich kamarádů a jejich dětí, kteří také mluví španělsky
Manželka je z toho moc smutná, mrzí ji, že se za ni syn stydí. Naši kamarádi bohužel bydlí docela daleko, takže se s nimi nemůže žena s Kubou stýkat každý den. Má ale cenu nutit ho na hřiště, když mu to vadí? Jak mu můžeme pomoci tento ostych a nepříjemný pocit překonat?
Děkuji
Jakub
Odpověď odborníka: Vysvětlete výhody dvou jazyků a vytrvejte
Gratuluji vám především k rozhodnutí učit vašeho Kubíka oběma jazykům, je to velký vklad do budoucnosti. Zvolili jste metodu, které se říká OPOL, tedy každý rodič na dítě mluví svým jazykem. Rozhodně bych ráda podpořila vaši ženu, aby vytrvala a španělštinu si se synem zachovala.
Jak děti rostou, jejich výchova se proměňuje – a platí to i u jazyků. Píšete, že v současné době je u něj menšinový jazyk čeština. Předpokládám, že se to zakrátko otočí, jelikož kolem třetího roku děti nastupují do školky a pak přirozeně převládne jazyk jeho nových kamarádů a paní učitelek.
To je také podle mého názoru lék na váš současný problém. Jde o ostych z jinakosti, syn si uvědomuje, že je trochu jiný než ostatní děti ze sídliště, že je jeho maminka jiná. Děti jsou neradi jiné, vidí odlišnost jako nevýhodu. Můžete udělat z nevýhody přednost – váš syn je přece už ve třech letech tak chytrý, že umí dva jazyky. To není problém, ale výhoda. Učte ho být na ni pyšný.
Můžete se více stýkat s jinými dvojjazyčnými rodinami, můžete posilovat jeho sebevědomí. A také jej můžete zapsat do nějakého předškolního zařízení, do školky, soukromé školky, na nějaké kurzy (hudební, cvičení), kde nejde o jazyk, ale o to, aby si našel kamarády, se kterými by si hrál. Nemusí chodit do školky na celé dny, stačí pár hodin. Často i na tom hřišti nejde nejen o cvičení na prolézačce a stavění hradů z písku, ale spíše o kontakt s ostatními dětmi, který si děti „trénují“ v neutrálním prostředí. Maminka sedící na lavičce to pak jistí. Synovi by se snadněji chodilo na hřiště či mezi jiné děti, kdyby tam chodil s jedním konkrétním kamarádem.
Nenutila bych ho chodit někam, kam aktuálně nechce. Pro krátký čas může chodit s maminkou na procházky, zkusit jiné hřiště jinde, jet na výlet… Malé děti rychle mění názory a tak se třeba po čase na toto hřiště vrátí.
Andrea Hlubučková, psycholožka centra Modré dveře
Máte také zkušenost s vícejazyčnou výchovou? Podělte se o své poznatky s ostatními v diskusi.