1 Začněte brzy
Možná si budete připadat jako blázni, když budete předčítat svému batoleti, které se sotva leze a nezdá se, že nějaké čtení vůbec vnímá. Se čtením je ale podle odborníků nejlepší začít již v raném věku, aby se schopnost poslouchat pěstovala co nejdřív.
Na současném knižním trhu najdete bohatý výběr knížek pro nejmenší od těch látkových, které se dají i ožužlávat, přes nejrůznější leporela až po knihy s pohyblivými částmi a otvíracími okénky. Menší děti také zaujmou kratší rýmované příběhy a hodně obrázků na úkor textu.
Čtení před spaním je pak krásným uklidňujícím a usínacím rituálem, bez kterého si zanedlouho nebudete ani umět představit večerní chod svého domova. Dětem se podle odborníků vyplatí předčítat i v době, kdy to již zvládají samy - tedy ve 2. a 3. třídě základní školy.
Oblíbené dětské knihy |
„Stává-li se čtecí rituál opravdu rituálem, děti jej milují a nechtějí o něj přijít. S věkem si jej pak vynucují samy. My rodiče děláme největší chybu poté, co se naše ratolest naučí sama číst. Vyžadujeme po svých dětech, aby si už četly samy. Z mnohých milovníků příběhů se tímto postupem stávají malí odpůrci knih a čtení. Předčítejme dál! Co nejdéle to půjde,“ doporučuje ze své zkušenosti Eva Katrušáková z projektu Celé Česko čte dětem.
Průzkum Ireny Prázové z FSV UK zkoumal loni vztah prvňáků až třeťáků ke knihám. Mezi více než pěti sty dotázanými dětmi se nenašlo žádné, kterým rodiče stále ještě četli a pro které je zároveň knížka pouze synonymem nudy. Nejméně čtenářů pak bylo mezi dětmi, kterým rodiče nepředčítali nikdy - téměř polovinu z nich čtení nebaví ani trochu. Dobrá zpráva však je, že předčítání si od svých rodičů užilo 93 procent českých dětí.
2 Jděte příkladem
Další osvědčené titulyDaisy Mrázková: Můj medvěd Flóra Melanie Watt: Chameleon Leon Tereza Říčanová: Kozí knížka Alena Ježková: Prahou kráčí lev Gilbert Delahaye: Příběhy o Martince Hana Doskočilová: Eliška a táta Král Daniela Fischerová: Duhové pohádky Vhrsti: Už se nebojím tmy Olga Černá: Kouzelná baterka Eoin Colfer: Seznam přání Arnošt Goldflam: Standa a Dům hrůzy |
Pravidla výchovy jsou neúprosná - můžete si říkat co chcete, ale nakonec je vždycky nejdůležitější to, co doopravdy děláte. Není jistě náhoda, že podle již zmiňovaného výzkumu vzdělání osob žijících s dítětem úzce souvisí s tím, jak moc dítě ocení klidnou chvilku s knížkou.
Mezi dětmi ale i mezi dospělými převládají čtenářky nad čtenáři, právě proto by podle některých měli doma ke čtení přidat zejména otcové a další muži v rodině. Právě oni mají tendenci trávit více času surfováním po internetu a hraním her. Zapojit můžete i starší sourozence, ale nedělá dobrotu přenechávat předčítání jenom na nich.
Jít příkladem také znamená, že příště nemusíte ve snaze o všestranný rozvoj potomka po tisící a osmdesáté postavit věž z kostek. Namísto toho se můžete s čistým svědomím natáhnout na pohovku s knížkou, aby vaše dítě vidělo, že relaxovat se dá i takto.
3 Nechte dítě vést proud četby
Martina Drijverová: Tamarín a pomeranč Aldous Huxley: Vrány z Hruškovic Lynne Reid Banks: Indián a kouzelná skřínka Frances Hodgson Burnett: Tajná zahrada Judit G. Szabóová: Kočku hlaďte proti srsti Mikaël Ollivier: Život k sežrání Daniela Krolupperová: Společenstvo klíčníků Iva Procházková: Uzly a pomeranče zdroj: Celé Česko čte dětem |
I když máte rádi ve věcech řád a pořádek, čtení má být pro děti zábava, nikoliv další z povinností. Pokud tedy chtějí při četbě přeskakovat, vynechávat řádky, stránky a kapitoly anebo nechtějí knihu vůbec dočíst, nechte to na nich. Pokud je titul nebaví, nemá cenu je do něj nutit, akorát tím ubijete jejich čtenářskou radost.
Pokud vás napadlo, že byste mohli dětem za čtení nabídnout nějakou odměnu, pak na to raději zase rychle zapomeňte. Vlastně byste mu tak nepřímo potvrdili, že jde o nanejvýš otravnou činnost, proto jej musíte uplácet.
Namísto toho vložte do svého předčítání více hravosti - zkuste měnit hlasy, zpomalovat a zrychlovat tempo a klidně vynechávat popisné pasáže, které by dítě nudily. Nebojte se o příběhu s dítětem diskutovat klidně i během četby samotné - Co by se mohlo stát dál? Jak to asi dopadne?
4 Nechte dítě vybírat si knihy a nesmějte se jeho volbě
„Je na nás rodičích, abychom jim domů nepřinášeli knihy, které přeložil do okleštěné češtiny nějaký překladatel „rychlokvaška“ nebo abychom je nezahrnuli sladkým kýčovitým brakem. A to nemluvím jen o psaném textu, ale i o ilustracích,“ připomíná Eva Katrušáková, která stojí za kampaní Celé Česko čte dětem.
Zpočátku bude volba knižních titulů a autorů zejména na vás, přesto dbejte na názor potomka. Později se jeho volbě nevysmívejte, i když půjde o brak z edice Stopy hrůzy, vlkodlačí a upírskou ságu nebo třeba o Malého poseroutku. K vytříbenějším titulům se dostanou časem, až budou jejich čtenářské schopnosti na vyšší úrovni. Ze stejného důvody neodsuzujte ani komiksy.
S výběrem můžete dítěti pomoct rozpoznáním oblíbených autorů, díky nim pak bude výběr v knihovně nebo knihkupectví mnohem snazší. Mnozí autoři dětských knih mají dneska skvěle zpracované internetové stránky se spoustou doplňkových aktivit. Surfování po internetu se díky nim a čtenářským blogům může stát také časem, který přispívá k oblibě šustění listů knihy.
5 Choďte do knihovny
Knihovny jsou úžasným místem, které vám může přinést hodiny skvělé zábavy a navíc jsou velmi přátelské k vaší peněžence (pokud tedy nebudete platit zpozdné za opožděné vrácení titulů). Většinu malých čtenářů přivede do knihovny škola, ale nemusíte čekat až do první třídy a klidně vyrazte na průzkum sami.
V mnoha z nich najdete nádherná dětská oddělení s velkým množstvím dalších aktivit pro malé čtenáře - společná předčítání (i v jiných jazycích) a divadélka, literární kluby nebo třeba přespávání v knihovně během Andersenovy noci.
6 Vybavte dům, auto i chatu knížkami všeho druhu
I přes všudypřítomný wifi signál se najdou chvilky, kdy se bude vaše dítě nudit. A právě v tu chvíli by měla být po ruce nějaká prověřená kniha, která mu pomůže zabít dlouhé minuty. Takže knihy, časopisy i komiksy strategicky rozmístěte po svém okolí a nechte je čekat na vhodnou příležitost.
Ta může nastat třeba u babičky na chatě, v čekárně u doktora nebo při čekání na oběd v restauraci. Nejlepších výsledků samozřejmě dosáhnete ve chvíli, kdy dítěti knihu nebudete připomínat, ale zvědavě ji otevře samo.