Vědci z University of Toronto vyvrátili Aristotelovu představu o lásce, která obývá dvě těla, ale má jednu duši.
"Výsledky naší studie ukazují, že partneři, kteří o svém svazku uvažují jako o dokonalém splynutí dvou duší, mají horší vztah než ti, kteří své partnerství vidí spíše jako cestu vývoje a práce," uvedli výzkumníci o své poněkud kontroverzní studii.
Spřízněné duše versus tvrdá dřina
Jejich závěry staví na experimentu, který monitoroval různé páry. Ty se nejdříve musely zamyslet, jestli svůj vztah vidí jako ono splynutí, či spíše jako cestu. Poté měli partneři za úkol vybavit si konflikty a rozepře, které spolu doposud zažili.
Následným dotazováním vědci zjistili, že spřízněné duše po vybavení konfliktu hodnotily svůj vztah jako méně spokojený než při vstupu do experimentu. U těch, kteří svůj vztah chápali spíše jako cestu, žádná změna nenastala.
Český pohled
Česká psycholožka Zuzana Vávrová, která se zabývá mezilidskými vztahy, říká, že k vysvětlení tohoto fenoménu stačí zapojit zdravý rozum.
"Když lidé věří, že pro sebe byli stvořeni, je pro ně těžké pochopit, jak v jejich vztahu může vůbec dojít ke konfliktu. Při hádce často mají pocit, že je jejich vztah bytostně ohrožen a mnohdy se cítí jako ti, kdo jsou zpochybňováni."
On je ten pravý, dokonalý
Tato slova ilustruje i příběh Veroniky, devětadvacetileté majitelky svatebního salonu.
"Před rokem jsem se vdala. Honza je láska mého života, ale uvažovat o něm jako o tom pravém mi zkomplikovalo život. Pokaždé, když mě naštval nebo něco provedl, omlouvala jsem ho a vinila za to sebe sama. Jak chcete jinak přemýšlet, když věříte, že toho druhého seslala samo nebe? Brzy mi však došlo, že podobné uvažování by náš vztah rychle ukončilo."
