Příběh Majky: Má tchyně je tak hodná, až jí mám plné zuby

Jmenuji se Majka, je mi 31 let a s manželem máme roční dceru Mařenku. Všichni tři žijeme společně s manželovou maminkou v rodinném domku, kde manžel vyrůstal. Tchyně je už doma a s malou nám pomáhá. Jenže její laskavost a neustálá péče mi tak lezou na nervy, že mám chuť se odstěhovat.

Zpočátku jsem byla nadšená z toho, jak se o nás Radimova maminka stará. | foto: Profimedia.cz

Kamarádky mi mou "skvělou" tchyni závidějí a nechápou, v čem je problém. Ony samy se potýkají s naprosto opačnými problémy, kdy s matkami svých partnerů neustále svádějí boje, hádají se a navzájem se pomlouvají.

Manžel je jedináček starších rodičů

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na [e-mail], a respektují vaši anonymitu.

Se svým mužem Radimem jsem se seznámila zhruba před třemi roky, je o dva roky starší než já. Celý život bydlí v domě, ve kterém vyrůstal. Jeho rodiče ho zdědili po staré pratetě a kompletně zrekonstruovali. Domek je to velmi útulný, s krásnou velkou zahradou. Já mám vlastní byt 2+1, který jsem si koupila společně se svým předchozím partnerem na hypotéku. Po rozchodu jsem ho vyplatila a byt splácím sama.

Radimovi rodiče už ani nedoufali, že se jim podaří mít dítě. Nakonec to vyšlo, matce v té době bylo už skoro 40 let. Jak mi Radim vyprávěl, neměl to s rodiči jednoduché, hodně se o něho báli, protože věděli, že jiné dítě mít nebudou, navíc byli skoro o generaci starší než rodiče jeho spolužáků a tím pádem i z Radimova pohledu dost nemoderní. Byli (a vlastně tchyně je stále) jak ze staré školy. Tatínka jsem už nepoznala, zemřel rok před tím, než jsme se seznámili.

S Radimem jsme chodili přes rok, když jsem otěhotněla. Vzali jsme se a já počítala s tím, že budeme bydlet u mě. Ale Radim navrhl, že v domku to pro nás bude pohodlnější, navíc tam bude i babička, která nám ráda se vším pomůže a pro dítě to taky bude mnohem lepší už kvůli velké zahradě. Ani mě nemusel dlouho přemlouvat, s tchyní jsem si rozuměla a taky jsem mohla svůj byt pronajmout a trochu si ulevit od splácení. O tom, že bych byt prodala, jsem vůbec neuvažovala a dnes jsem tomu opravdu ráda.

Život jako v bavlnce

K matce jsme se nastěhovali hned po svatbě. Máme vlastní velký dvoupokojový byt i s kuchyní. Babička má druhý stejně velký. Rodiče to kdysi zrekonstruovali na dva byty, odjakživa chtěli, aby jednou jejich dítě žilo s nimi a mělo vlastní soukromí.

Zpočátku jsem byla nadšená z toho, jak se o nás Radimova maminka stará. Až pomalu do porodu jsem chodila do práce a doma jsem měla veškerý servis. Tchyně nám vařila, pekla a pomáhala s domácností. Na to, že jí je přes sedmdesát, je velmi vitální. Nechtěla jsem ji nijak zneužívat, ale ona byla tak nadšená, že se může o nás starat. Byla to pro mě opravdu úleva přijít z práce a mít hotovou večeři, utřený prach, vyžehlené prádlo, že mi ani nedocházelo, jak nás postupně začala ovládat.

Pak se mi narodila Mařenka a matčina péče se zmnohonásobila. Neustále ji mám za zadkem, je tak strašně ochotná a hodná, že nemám srdce ji vyhodit, říct jí, že žádnou pomoc nepotřebuji, že mám všeho dost, že mi nemusí nic kupovat, že prostě chci být taky někdy sama a udělat si to po svém, že se chci o své dítě a domácnost starat bez její pomoci a tak podobně.

Každý den ráno máme nachystanou snídani, ona je připravená, jak se bude starat o malou, abych si odpočinula, nebo si dělala něco svého. Byly pochopitelně chvíle, kdy mi třeba nebylo dobře, nebo jsem byla nevyspalá, a tak byla jsem ráda, že si ji na chvilku vezme k sobě, jenže ona ji chce mít neustále. Už mi to opravdu všechno leze na nervy.

S Radimem i kolikrát nemáme kousek soukromí, protože je u nás pečená vařená. Jenže Radimovi to vůbec nevadí. On je na to vlastně zvyklý, maminka mu odmalička podstrojovala a tohle je pro něj naprosto běžná situace. Proto vůbec nechápe, co mi vadí. Prý mám být ráda, že máme takový servis a maminka je šťastná a naše dítě je šťastné, protože má babičku, která by za něj i dýchala. I pro nás je to prý lepší, protože nejsme uhonění jako jiní lidé, kteří mají malé děti. Podtrženo, sečteno, máme se skvěle.

A je to. Co si vlastně stěžuji? Z jeho pohledu se máme opravdu skvěle. Jenže já už to dlouho nevydržím.
Majka

Názor odborníka: Promluvte si s tchyní

Dobrý den, Majko, rozumím vám, že jste za daného stavu nespokojená. Tak, jak to líčíte, nemáte prakticky žádné soukromí a máte jen omezenou možnost rozhodovat se o tom, jak povedete domácnost, jak budete vychovávat dcerku, co budete nakupovat, dokonce ani o tom, co budete snídat. Na druhou stranu, docela dlouhou dobu podle tohoto modelu fungujete. Zpočátku vám to dokonce vyhovovalo. A v tom je právě svízel. Protože teď chcete měnit pravidla v průběhu hry. A to je vždy obtížné a dost možná to nepůjde lehce. Ale vaším prvním krokem by mělo být to, že si se svou tchyní promluvíte a zkusíte jí vysvětlit, co vám vadí. Ještě bych vám rád poradil, abyste si kromě toho, co nechcete, rozmyslela, jak byste chtěla, aby to bylo. Držím vám palce,
Pavel Král, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2336

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 31. března 2014. Anketa je uzavřena.

2. Mám si promluvit s babičkou a říct jí, jak mě její péče leze na nervy, jak bych se chtěla sama starat o svého muže a dítě a aby nás raději nechala být? 1763

1. Mám to vydržet a být ráda, že mám doma tak skvělou pomoc? 379

3. Mám dát Radimovi na výběr, buď promluví se svou matkou, že mi její péče vadí a že bych se chtěla o svou rodinu starat sama, nebo se i s dcerou odstěhuji do svého bytu? 123

4. Mám se rovnou odstěhovat i s Mařenkou do svého bytu, třeba Radimovi dojde, že je to pro mě u nich za současných podmínek neúnosné? 71