Fyzické tresty jsou mezi rodiči a vychovateli kontroverzním tématem již po desetiletí. V mnoha zemích jsou přísně postihovány zákonem, spousty dalších rodičů se snaží hledat jiné formy řešení konfliktů se svými dětmi.
"Fyzicky trestají rodiče své děti jednak ze strachu, že na nic jiného neuslyší a dělají něco, co je pro ně nebezpečné, a jednak z bezmoci. Ve většině případů se jedno i druhé nahradit jinou formou výchovného působení," domnívá se psycholog Jan Kulhánek z Centra psychoterapie Anděl.
Bité děti víc zlobí a znají méně slov
Tým vědců pod vedením Michaela MacKenzieho z Kolumbijské univerzity v New Yorku se zaměřil na 1 900 dětí narozených mezi lety 1998 a 2000 ve dvaceti amerických městech. Rodiče vyplnili dotazník obsahující otázky o tom, jak často dítě trestali ve věku od tří do pěti let, a o jejich chování. Výsledky vědci zveřejnili v žurnálu Pediatrie. Že svým dětem naplácalo ve věku kolem tří let, přiznalo 57 % matek a 40 % otců. Dítě pak ohnulo přes koleno i po jeho pátých narozeninách 55 % matek a 33 % otců.
Děti, které dostávaly výprask v pěti letech a později, více zlobily a byly agresivnější než děti, které totéž zažily jen do věku tří let. U těch se naopak po zohlednění předchozího chování a rodinného zázemí nepotvrdilo žádné zhoršení chování následkem výprasku. Nejhorší efekt mělo naplácání dvakrát týdně od matky, takové děti vykazovaly později o dva stupně (ze 70 stupňové stupnice) více problematického chování. Děti, které pravidelně bil otec, získaly ve věku devíti let v průměru o čtyři body (ze sta) méně v testu slovní zásoby. Podle vědců je možným vysvětlením, že s nimi rodiče méně mluví, nebo že jsou z trestu děti rozrušené a nesoustředí se pak ve škole.
Násilí jako řešení
Jedním z hlavních argumentů proti fyzickým trestům je, že dítě začne vnímat fyzickou sílu jako formu řešení problému, namísto aby se snažilo s protistranou domluvit. To pak může vést ke zvýšené agresivitě, k porušování zákazů, nevhodnému chování.
"Čím častěji dítě dostane pohlavek či na zadek, tím méně je to účinné, navíc dítě se skutečně učí věci řešit agresí," potvrzuje psycholog.
Není ale zcela přesvědčen o tom, že je občasný fyzický trest (který dítě nebolí a nezanechá na něm stopy) zcela nahraditelný. "Jsou situace, kdy je malé dítě v afektu - nevidí, neslyší a opakovaně ubližuje nějak sobě či jinému dítěti. Pak je plácnutí přes zadek jasným signálem. Pro pohlavky nejsem. Pokud bude tedy fyzický trest spíše symbolický a budeme s ním jako rodiče velmi šetřit, má podle mě ve výchově své místo," dodává Kulhánek. Nejprve by ale doporučil rodičům pokusit se vyřešit situaci jinak, nabízí se celá škála možností od slovního usměrnění přes obejmutí až po převedení pozornosti.
Proti fyzickým trestům hovoří i výsledky další dlouhodobé studie, kterou provedla Michiganská škola sociálních prací na více než 3 200 dětech ve věku do pěti let.
Zlobení a trest
"Lidé si často myslí, že pokud naplácá dítěti rodič, který s ním má jinak pozitivní vztah, tak to nebude pro dítě škodlivé," řekla deníku Daily Mail Shawna Lee, která se na zmiňované studii podílela. "Tuto hypotézu jsme ověřovali v naší studii a zjistili jsme, že výprask předjímal horší chování dětí bez ohledu na to, jaký měly vztah ke své matce," shrnula asistující profesorka studii zveřejněnou v žurnálu Vývojové psychologie.
Trest patří do výchovného arzenálu rodičů, ovšem rozhodně máme více možností, jak dítě vychovávat.
"Na každé dítě platí něco jiného, někomu stačí domluvit, některé dítě je třeba okřiknout, ovšem všechno se musí dobře dávkovat. Pokud na dítě křičíme často, je to pro něj pak norma a už to nepomáhá. Hlavně doporučuji rodičům se nejprve trochu uklidnit, napočítat do pěti, nereagovat v afektu. Pak jistě sami najdou vhodný postup, jak dítě usměrnit, a zajistit mu tak bezpečí," radí psycholog Jan Kulhánek.
