S Petrem jsme naladěni na stejnou notu, oba jsme sportovci, máme rádi přírodu, dobré filmy a oba jsme i náruživými čtenáři. Milujeme zvířata, doma máme psa a dvě kočky. Shodneme se i v názorech na to, jak chceme v budoucnu vychovávat naše dítě, co mu předáme, v čem mu půjdeme příkladem. Petr dokonce došel tak daleko, že i vymyslel, jakou vysokou školu bude jednou náš potomek navštěvovat.
O dítě se prý budu starat hlavně já
Na první pohled to vypadá opravdu ideálně, takže v čem je problém? Problém je v tom, že se čím dál víc dohadujeme o tom, jak se kdo z nás bude dítěti věnovat. Já si třeba myslela, že bychom se mohli vystřídat na rodičovské, že by Petr byl taky určitou dobu s dítětem doma. Ale on na to v žádném případě nechce přistoupit. Prý dítě potřebuje první roky především matku a on neví, co by s ním celý den dělal. Raději bude chodit do práce a vydělávat. Jenže vydělávat mohu i já. Oba máme zajímavou a dobře placenou práci a bát se o ni nemusíme.
Také má představy, že pro něj narozením dítěte nic nekončí, že když s ním budu já doma, může se on dál chovat jako nyní. To znamená, že si bude i nadále držet svůj režim jako za svobodna, chodit ven s kamarády, sportovat, jezdit na hory na lyže a tak podobně. Než bude možné brát děcko s sebou, budu já s ním doma.
Úplně zírám na jeho názory, tohle by mě nikdy nenapadlo. Hodně mě překvapil. Nejspíš to bere z dětství, jeho máma byla pořád dětem k dispozici, táta si ve volném čase dělal, co chtěl. Jeho rodiče mají fajn manželství, teď když jsou děti z domu, žijí jeden pro druhého, ale když byly děti malé, byla to máma, která se musela vzdát svých aktivit. A to mně připadá hodně nefér. Za celou dobu, co Petra znám, bych tohle do něj neřekla. Já mám úplně jiné představy o tom, jak se budeme při péči o dítě střídat. Oba rovným dílem. Je to dítě nás obou, ne jen moje.
Poslední kapka: Silvestr
Před pár dny jsem od Petra dostala pořádnou ťafku. Zeptala jsem se ho, jestli se u rodičů zastavíme na Silvestra dopoledne, nebo odpoledne, abychom jim popřáli, když letos nikam nejedeme. Zarazil se a prý, jak to myslím, vždyť přeci jako každý rok jedeme ke kamarádovi na hory (odjíždí se většinou na Silvestra ráno, nebo večer před ním a vrací se třeba i 3. ledna). On s tím počítá, nahlásil, že přijedeme, v práci se chce objevit až 6. ledna a do té doby budeme u kamaráda.
Řekla jsem mu, že já tam ale jet nechci, jsem v 7. měsíci, pít nemůžu, už mám docela problémy sama se sebou, tak jsem automaticky počítala s tím, že mu to dojde, že přeci nepojedu na tak dlouho někam, kde to pro mě bude nepohodlné. A navíc, kdyby se něco stalo, tak pomoc k nám hned tak nedorazí a spoléhat se na to, že mě někdo hodí do civilizace, je dost bláhové. Petr mé argumenty nechápal.
Zkusila jsem tedy na něj zapůsobit takzvaně přes city v tom smyslu, že je to náš poslední Silvestr, kdy budeme jen sami dva, tak bychom si ho mohli v klidu doma užít, jít se třeba večer projít a o půlnoci si připít na náš nový život. Opět jsem narazila. Řekl mi, že jsem zbytečně sentimentální.
Od té doby jsme o Silvestru nepromluvili. Petr nejspíš počítá s tím, že já vyměknu a pojedu a já počítám s pravým opakem. Ale co když se mýlím? Jak se mám zachovat, když on bude trvat na tom, že odjede(me)?
Marta
Názor odborníka: Nebojte se komunikovat
Dobrý den, Marto,
v první řadě bych vám chtěl pogratulovat k těhotenství a dlouhodobému vztahu, ve kterém to vypadá, že se oba cítíte spokojeně. Svůj dotaz končíte přímými otázkami ohledně trávení Silvestra. Přijde mi, že v této situaci máte vy kvůli těhotenství o něco menší možnosti volby než Petr.
Možná najdete kompromis, jak Silvestra strávit spolu, aby se ani jeden z vás necítil nespokojený nebo ukřivděný. Kdyby ale ne, nevnímal bych to jako otázku viny – člověk si holt neporučí, aby se mu sebespravedlněji vypadající kompromis líbil. V případě, že byste Silvestra trávili každý jinde, vám oběma přeji pochopení pro vzájemné odlišnosti a jistotu, že každý z vás se v principu snaží vycházet druhému vstříc.
Zmiňujete také obavy z toho, jak vám narození dítěte změní život. Na jedné straně mě napadá rčení, že nejhůře se řeší problémy, které ještě nenastaly. Na straně druhé mluvit s partnerem o pocitech, které ve vás vyvolává změna vašeho životního stylu (počínaje Silvestrem), mi nepřijde sentimentální, ale naopak dobré a užitečné.
Podporujete tím sebe i vztah, předcházíte překvapením, oba pak máte i víc informací, když je potřeba dělat rozhodnutí. Přeji vám smysluplný závěr roku a spoustu krásných začátků v tom novém.
Vladimír Marček, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. ledna 2014. Anketa je uzavřena.
