Po svatbě jsme bydleli asi pět let v pronajatých bytech. Já učila na základní škole matematiku a fyziku a manžel pracoval v jedné prosperující zahraniční firmě. V novém bytě se nám narodily dvě děti, syn a dcera. Po pěti letech doma jsem se vrátila zpět do školy.
Žili jsme normální život jako většina rodin v našem státě. Měli jsme s manželem společné koníčky, hodně jsme se věnovali dětem. Samozřejmě jsme oba měli i něco svého, u mě to byla trojice kamarádek ještě od školy a i Karel měl dobré kamarády ze školních let.
Na Karlovi se mi vždycky líbilo, že to byl skromný a pracovitý chlap. Všechno, čeho dosáhl, si musel vydřít sám. Aby mohl vystudovat vysokou školu, musel během studií pracovat. Má ještě tři mladší sourozence, pracoval jen jeho otec, protože maminka byla léta vážně nemocná.
Manžel v práci povýšil
Karel moc dobře věděl, co to dá práce vydělat peníze. Proto vždycky nesnášel, když se někde plýtvalo. Bylo mu proti mysli bezhlavé utrácení za blbosti. Kolikrát jen přišel domů a vyprávěl o mladých klucích, kteří k nim nastoupili a chlubili se značkovým oblečením, drahými koníčky, bouráky na leasing, mladými slečinkami, které jim zobou z ruky. Nesnášel řeči o golfu, squashi a tak podobně. On měl rád fotbal. Po něm si zaskočit s kamarády na pivo a ne na jakési moderní koktejly a drinky, jak to dělali kolegové z práce.
Jenže pak k nim nastoupil nový šéf. Je tak v Karlově věku, ale přišel do firmy po několikaletém působení v zahraničí. S Karlem si padli do oka a on ho udělal svým přímým zástupcem. Je pravda, že Karel na to měl. Ve firmě vlastně byl skoro služebně nejstarší, má skvělé znalosti, zkušenosti i výsledky. Ovšem pan šéf, respektive jeho životní styl, naprosto naboural náš životní styl a hlavně Karlovo myšlení i jeho názory.
Najednou jsem doma poslouchala, jaký má Honza super bourák, jakou má krásnou (o dvacet let mladší) druhou ženu, jak prostě ten člověk umí žít. Jak je na něm znát, že léta žil venku. Manželovi se ze dne na den zdvojnásobil plat, dostal služební auto a ...
... začal hrát golf, zajímat se o značkové oblečení, přesvědčil mě, že si musím koupit nové auto, rozhodl se, že prodáme byt a koupíme si domek za Prahou. Proti tomu nic nemám, po domku jsem vždycky toužila, ale štve mě ta Karlova proměna. Kde se to v něm vzalo, že se najednou dokázal tak změnit? Já ani nevím, jestli to dělá kvůli tomu novému šéfovi, nebo to opravdu myslí vážně?
Přerušil kontakty s kamarády, se kterými hrál každý týden fotbal a vrhnul se na golf. A já to doma musím neustále poslouchat. Mně tento sport přijde tak zvláštní, vůbec mě nebaví a Karel stále vypráví o nějakých jamkách. Za vybavení utratil hromadu peněz.
Dokonce mě začal přesvědčovat, abych skončila v práci, že Honzova manželka do práce taky nechodí. To se ani nedivím, je jí sotva 23 let a je vyučená prodavačka. Nedovedu si představit, že by její Honza strpěl, aby seděla za kasou v Kauflandu.
Už mám mého milého Karla plné zuby. Zblbnul i naše děti. Dcera se chová povýšeně a obě děti z táty jen tahají peníze. Nejraději bych ho něčím přetáhla přes hlavu, aby se vzpamatoval. Tak, jak se on teď snaží žít, já žít nechci. Uvažuji, že mu navrhnu, že v našem bytě zůstanu a on ať si jde, kam chce, ať si koupí ten vysněný barák, mně je dobře v našem bytě. Jenže bych asi zůstala sama.
Přitom je zvláštní, že Honza je fajn chlap, na nic si nehraje, on prostě žije tak, jak se mu líbí. Taky se do své pozice vypracoval, nic z nebe mu samo do klína nespadlo. Jen je na něm znát ten životní styl "západu". On mého muže nenutí, aby se měnil, ale Karel se v něm prostě vidí.
Jana
Názor odborníka: Musíte žít jako on?
Dobrý den, Jano. Chápu, že vás náhlá změna v manželových názorech i jednání zaskočila. Nevíte, jestli to dělá kvůli novému šéfovi, nebo jestli to myslí vážně.
Zkuste s manželem o změnách, které vidíte, víc mluvit, ptát se, ne hned kritizovat, ale spíše se ho snažit pochopit. Zároveň i vy přinášejte svůj názor, řekněte, jak na vás Karlova proměna působí, vysvětlete mu, že vy se tolik jako on měnit nechcete. Otevřená komunikace mezi vámi by mohla mnohému pomoci a nabídnout i cestu ke kompromisům. Stejně tak by bylo dobré mluvit otevřeně s dětmi o tom, jak vnímáte jejich proměnu, o významu peněz atd.
Dále bych vám doporučila zamyslet se, jaký život vlastně chcete žít a jak velký na to má Karel vliv. Co se vlastně tak podstatného změnilo jeho změnou pro vás? Musíte skutečně žít tak, jak žije on? Není možné, abyste se k jeho novým aktivitám přidala jen částečně? S tím, že společné trávení času by mohlo být výsledkem kompromisu: zůstalo vám něco ze společných koníčků z dřívějška? Ví manžel, jak jsou pro vás důležité?
Tím se znovu vracím k významu komunikace. Držím vám palce, Jano, abyste se všichni s novou rodinnou situací vyrovnali a byli spokojení, i když už asi všechno nebude jako před tím.
Lenka Daňková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. prosince 2013. Anketa je uzavřena.
