"Problém s anorexií narůstá. Podvyživených v generaci současných mladých lidí je zhruba 30 procent a mezi nimi narůstá procento těch, co jsou anorektiky. Bohužel ten ideál krásy současnosti je naprosto nebiologický," říká Cajthamlová.
"To, co vidíme na stránkách časopisů a v televizi, to jsou lidé, co jsou vyhublí. Jejich množství aktivní hmoty a tukové tkáně je hluboce pod fyziologickou mez. Společnost ale bohužel preferuje podvýživu," dodává.
Podle ní jsou další nebezpečnou věcí servery, kde pacientky s anorexií na svou stranu přetahují lidi nerozhodné a vytvářejí prostředí, kde se takový člověk cítí jako normální.
Anorexie není jen nemoc pubertálních dívek. Může s ní bojovat i dospělá a úspěšná žena. To se stalo třeba novinářce Michaele Jendruchové, jejíž knihu Už je to za mnou přišla Kateřina Cajthamlová pokřtít. Její boj s nemocí trval 20 let a nejhorší období měla před třicítkou. "Díky tomu, že byla Michala starší, získala náhled a dostala se z té věci v podstatě skoro vlastními silami. Lidé ve formujícím období jsou daleko víc ohroženi a bohužel se to posunuje už do prebuberty, to znamená, že to mají osmi- a desetileté děti," říká doktorka.
Sama pubertou prošla bez problémů, protože byla sportovkyně a ani potom nikdy diety nedržela. "Dodnes obléknu šaty, které jsem měla na promoci. Hubnutí na kila nerozumím. V jídle jsem poměrně labužník. Mě na krkovici nikdo nenaláká a na vodě, když jsem byla těhotná, jsem si dala poslední svůj smažák, protože ten žlučníkový záchvat, který jsem měla potom, mě opravdu vyléčil z podobného jídla," popsala.
To autorka knihy Michala Jendruchová bojuje s hubnutím a následným přibíráním už dvacet let. Popré se u ní anorexie projevila ve 13 letech. "Nejhorší byl však třetí atak, který přišel v mých třiceti letech. Tehdy jsem vážila jen 31 kg a šlo mi skutečně o život. Vnímala jsem, že se blíží smrt, že mě to převálcovalo. Cítila jsem, že mi vynechává srdce a když udělám rychlejší krok, zemřu," popsala Jendruchová.
Michala Jendruchová
"Vidina smrti, ke které jsem se rychle blížila, byl hlavní impuls k tomu, abych sebrala veškerou sílu, která mi zbyla a rozhodla se z toho hrozného průšvihu dostat. Teprve když to člověk udělá sám pro sebe a ne pro okolí, tak se může uzdravit,“ dodala autorka, která věří, že její knížka pomůže nejen trpícím touto nemocí, ale hlavně jejich blízkým, kteří je nechápou a často netuší, jak se k nim mají chovat.
