Už jste odhalila, které jídlo je v českých domácnostech nejoblíbenější?
My Češi nejvíc oceníme maso na jakýkoliv způsob. Jakmile někdo v pořadu Prostřeno nachystal vegetariánské jídlo, málokdy s ním uspěl. Bohužel.
Zvládáte zůstat při komentování objektivní, když je vám chování některého z aktérů protivné?
Namlouváme komentář, takže nám nepouštějí celé díly a my nevíme, co přesně se tam odehrává. V zásadě se musíme držet scénáře. Když se v některém z dílů někdo chová už opravdu nevhodně, tak to okomentujeme, často právě podle scénáře. Nám s Vaškem nepřísluší hodnotit soutěžící, nebylo by to objektivní. Obrázek ať si udělají sami diváci.
Vizitka:Jana Boušková (58) se narodila v Kladně, ale vyrůstala v Praze. V roce 1975 absolvovala pražskou konzervatoř a podepsala angažmá v Národním divadle, kde hraje dodnes. Před kamerou se poprvé objevila v Dívce na koštěti, zahrála si v desítkách filmů a seriálů. S manželem Václavem Vydrou provázejí kuchařskou reality show Prostřeno. Z prvního manželství s Petrem Svojtkou má syna Jana, s druhým mužem Václavem Vydrou jsou spolu 29 let. |
Získala jste na jídlo někdy nějakého muže?
To ne, doufám, že mám i jiné přednosti než vaření! Ale pamatuji si, jak mi režisér Oto Ševčík jednou vyprávěl o vepřových kolenech od jeho maminky a povzdechl si, že taková mu už nikdo nikdy neudělá. Vytáhla jsem z něj zásadní informaci, že je předtím nakládala. Několikrát jsem je doma vyzkoušela, vychytala jsem postup a připravila mu je. Byl nadšený a pak vyslovil pro mě doteď tu největší poklonu: "Jsou skoro jako od maminky. Tedy to skoro musím škrtnout. Jsou jako od maminky!"
Vaším prvním manželem byl herec Petr Svojtka, kterému se díky jeho rebelství přezdívalo český James Dean. Jak jste se poznali?
V Národním divadle, kde jsem po konzervatoři, v jednadvaceti letech, podepsala angažmá. Dva roky ale trvalo, než to mezi námi zajiskřilo.
Nebála jste se jeho komplikované osobnosti?
Tehdy jsem nic takového neřešila, byla jsem zamilovaná. O Petrovi šly samozřejmě různé zvěsti, ale já tyhle věci neřeším. Pro mě bylo důležité, že jsem se s ním cítila bezvadně a nezkoumala jsem, co má za sebou, nebo že bych se měla něčeho bát. Mě u lidí nezajímá, jakou mají pověst, o daném člověku si chci udělat svoji vlastní představu.
Brali jste se docela brzy.
Asi po třech měsících, co jsme spolu začali chodit. Jeli jsme s Petrem Nuslemi a on zastavil před radnicí. Můj táta byl báňský inženýr, tehdy pracoval ve Vietnamu, a Petr se mě zeptal, kdy se vrací. Odpověděla jsem, že před Silvestrem. Vyběhl z auta a za chvíli se vrátil s tím, že 28. prosince budeme mít svatbu. To mi bylo čtyřiadvacet a v pětadvaceti se mi narodil syn Honza.
Před šesti lety jste se po mnoha letech partnerství vdala za Václava Vydru. Proč jste najednou zatoužila po svatbě?
Tehdy jsem spadla z koně. Měla jsem zlomená čtyři žebra, a kdyby na té louce ležel kámen, tak už tady nejsem. Od lýtka až po ruku jsem měla obrovskou podlitinu, strašně to bolelo, ležela jsem v nemocnici a přemýšlela, že syn by se taky mohl stát sirotkem. Že život na psí knížku není špatný, ale ten papír je někdy potřeba. Požádala jsem Vaška, jestli bychom se nevzali. On mi na to řekl: "Proč se vy ženský tak rády vdáváte?" Ale souhlasil a za pár týdnů jsme se vzali v kostelíku na Křivoklátsku, na svatbě byli jen svědci, pan farář, varhaník a náš pes, boxer Ferda.
