Agentura TNS AISA se ptala tisícovky mužů a žen různých věkových skupin, zda jsou šťastní a co pro ně štěstí vlastně znamená. Pětapadesát procent dotázaných odpovědělo, že se cítí více či méně nešťastní. Vyloženě špatně se cítí každý čtvrtý Čech, zatímco velmi šťastný je jen každý pátý.
Muži jsou spokojenější než ženy
Nejspokojenější skupinou obyvatel jsou podle průzkumu mladší vyučení řemeslníci mezi 26 až 45 rokem. Prototyp šťastlivce je ženatý muž, má dvě děti a žije v českém menším městě. Na domácnost má přitom pouze maximálně 15 tisíc čistého. Zřejmě právě takovému muži se nejvíce daří naplnit a sladit všechny čtyři hlavní faktory nutné pro růst osobního blaha: sounáležitost, stabilita, sebeprosazení a změny.
Zajímavé je, že rodina prototypu šťastného Čecha je na tom finančně stejně jako nejméně spokojená skupina starších vyučených manželek z Moravy ve věku 46 - 65 let, které se starají jen o jedno dítě.
Průzkum ukázal, že čeští muži jsou celkově spokojenější než ženy: skoro každý druhý (49 %) se cítí dobře, zatímco mezi ženami stejně odpověděla jen každá čtvrtá.
Rozhoduje hlavně vzdělání, příjem, vztah
Pocit štěstí ubývá i s věkem, do 25 let se má fajn plná polovina Čechů a v generaci nad 46 let věku je to už o deset procent lidí méně.
Roli hraje také vzdělání. Čím vyšší, tím spokojenost roste. Mezi středoškoláky s maturitou a vysokoškoláky je spokojeno šest z deseti, mezi vyučenými ze stejného počtu jen tři.
Nejsložitějším kritériem štěstí je, zdá se, manželství. Polovina Čechů se v manželství necítí šťastně. Přesto je stále větší šance v manželství vytrvat, protože je pravděpodobnější, že budete spokojeni v něm než rozvedení. Mezi nimi totiž připadá na tři nešťastníky jen jeden spokojený.
Co se peněz týče, platí, že rodiny s čistým příjmem nad 25 tisíc jsou spokojenější, alespoň to uvedly dvě třetiny lidí z dotázaných rodin v uvedené příjmové kategorii. Mezi rodinami s nižším příjmem se ke spokojenosti přihlásila jen polovina dotázaných.
Důležité jsou pro pocit štěstí a spokojenosti také ambice a splněná očekávání. Obecně jsou například Pražané méně spokojeni, i přesto, že mají vyšší příjmy i vzdělání. Mají totiž vesměs větší ambice a vyšší nároky na životní standard.
"Pocit štěstí je individuální veličinou," vysvětluje rozdíly v datech sociolog Pavel Vaněček. "Uspokojení se totiž vztahuje k ambicím, životním cílům a stylu života jednotlivých osobností. Může se tak stát, že vysokoškolsky vzdělaný, nadprůměrně vydělávající muž ve velkém městě se bude cítit nešťastný, zatímco řemeslník z jižních Čech, který nemá maturitu a finančně bilancuje nad každým výdejem, se za šťastného prohlásí," dodává Vaněček s tím, že obecně lze vzdělání či finanční příjem zařadit mezi položky, kterými se lze zasadit o šťastnější život.
Štěstí podle dotázaných nesouvisí s náhodou či "muškou zlatou", ale daleko spíše se vzděláním, rodinným příjmem, mladším věkem, ambicemi či bezstarostností a se sdílením života s rodinou a přáteli.
