Je to zvláštní, že dva lidé zplodí dva naprosto odlišné jedince. To si říkám už od dětství obou dětí.
Každé dítě je jiné
Nejdříve se nám narodila dcera Blanka. Byla to hodná, klidná, pečlivá dívka. Ve škole samé jedničky, byla zodpovědná, nikdy nic neodbyla. Nebyly s ní problémy ani v pubertě. Odmaturovala na výbornou, vystudovala vysokou, našla si zajímavou práci. Vzala si milého kluka, spolužáka z vysoké, a mají spolu tříletého Pepíka. Často mě navštěvují a já si užívám svou roli babičky.
David se narodil tři roky po Blance. Proti klidné sestře to byl malý ďábel. Hyperaktivní už od narození. Prakticky nebylo dne, abychom neřešili, co kde provedl, rozbil, ve škole nedával pozor a vyrušoval. Když se dostal do puberty, nastaly nám opravdu šílené časy. Nebylo dne, aby se s manželem nebo se mnou nepohádal.
Bohužel ty nekonečné hádky nabouraly vztah mezi mnou a mužem. Hádali jsme se i my dva a nakonec se dohodli, že to takto nemá cenu a rozvedli se. Pochopitelně to nebylo jen kvůli Davidovi, naše neshody se táhly dlouho, navíc manžel si našel jinou...
Syn školu nedodělal
Dnes je Davidovi 23 let a problémy s ním neustaly. Manžel od nás odešel, když mu bylo 17 let a já na něj prakticky zůstala sama. Oni dva se vůbec nestýkají. Bývalý manžel se vídá jen s dcerou a její rodinou.
Po základní škole začal David studovat odbornou školu zaměřenou na informační technologie a počítače vůbec. Procházel s odřenýma ušima, přitom není žádný blbec, je to velmi inteligentní, chytrý kluk, ale měl školu takzvaně na háku. Na konci roku vždycky zabral a vytáhl to aspoň na čtyřky, aby se dostal do dalšího ročníku. Pohořel až u maturity, tam mu to jedna profesorka sečetla.
Pan frajer se už na další opravnou maturitu vykašlal. Marně jsme ho s dcerou přesvědčovaly, že ztratí zbytečně čtyři roky a bude mít jen základní vzdělání, a nikdy žádnou kvalifikovanou práci nesežene.
Přihlásil se na úřad práce a seděl doma. Občas si přivydělal sestavením počítače známým, ale většinu času trávil doma u počítače. Od úřadu žádnou práci nedostal. A já ho živila, zpočátku mi ho bylo líto, ale později, když jsem viděla, že mu je doma dobře, měla jsem čím dál větší vztek. Denně jsme se hádali, já mu vyčítala, že nedodělal školu, že nemá snahu si najít nějakou práci, že ho musím živit já.
Rok a půl pracoval, teď je zase doma
Asi po roce doma se mu podařilo najít práci skladníka. Vydržel tam skoro rok a půl. Toto období asi bylo u nás doma nejklidnější. Navíc si našel dívku, docela se mi líbila a hlavně na něj měla dobrý vliv. Přispíval mi na domácnost a dokonce začal mluvit o tom, že si tu maturitu dodělá. Říkala jsem si, že už mám nejhorší za sebou.
Bohužel jsem se spletla. V práci skončil, firma zkrachovala, zase se zaregistroval na pracáku a bral podporu. Se slečnou se po dalším půlroce rozešel, vadilo jí přesně to, co mně. Flákal se doma nebo po kamarádech a žádnou práci si nehledal.
Už to takto trvá rok. Já ho živím, jí a bydlí doma zadarmo. Zpočátku jsem mu i půjčovala peníze, ale když mi nic nevracel, jak sliboval, přestala jsem. Sem tam si zase vydělá nějaké peníze na jednodenních brigádách, někomu pomůže s počítačem, ale to je všechno. Když je bez peněz, sedí doma.
Už se spolu skoro nebavíme. Já ho nevyhledávám, on mě taky ne. Mám na něj takový vztek, že bych se asi neudržela jen na něj křičela. Už nevím, co mám dělat. Vyhodit z domu ho nemůžu a ani nechci, protože to bych ho asi nadobro ztratila. A toho se docela bojím. Můj bývalý manžel od něj dal taky ruce pryč. Jediný, kdo na něj trochu platí, je moje dcera a její manžel. Ty občas poslechne.
Lenka
Názor odborníka: Zodpovědnost je na synovi
Dobrý den, paní Lenko, je obdivuhodné, jakou podporu a zázemí dokážete vašemu synovi poskytnout. Ztráta zaměstnání je v posledních letech běžný sociální jev, může se to opravdu přihodit komukoliv z nás. Otázkou ale je, jak se s tím umíme vypořádat, respektive co uděláme pro to, abychom si práci opět našli a zajistili si tak existenciální podmínky našeho života, za který je každý dospělý člověk zodpovědný sám za sebe.
Samozřejmě existují situace, kdy je potřebná hlubší podpora rodiny, ale měly by být respektovány určité podmínky s ohledem na zbylé rodinné členy a hlavně s ohledem na osobu, která podporu a pomoc přijímá.
Co je tím myšleno? Každá podpora, pomoc nebo péče by měla být motivující a stimulující k zodpovědnosti této osoby za sebe a svůj život. Z vašich slov vnímám, že váš syn tuto zodpovědnost přenechal vám. To však v jeho věku a v jeho situaci není správná volba, ať už s ohledem na jeho budoucí samostatný život, ale ani s ohledem na život váš. Zvažte, jestli touto cestou vašemu synovi opravdu pomáháte.
Co se týká vašeho syna, bylo by pro něj užitečné pracovat na své motivaci a zodpovědnosti. Existují různé podpůrné služby. Pokud je váš syn momentálně evidován na úřadu práce, může kontaktovat tamní oddělení poradenství a zažádat například o účast v motivačním Job klubu. Tato skupinová poradenská práce s uchazeči o zaměstnání je zdarma, stejně tak ostatní služby úřadu práce.
Rovněž zde nabízejí i individuální poradenství a služby Informačního a poradenského střediska pro volbu povolání. Tímto směřuji na možnost poradenství k doplnění vzdělání, které je v současných podmínkách trhu práce nepostradatelné. Úřad práce dále nabízí účast v rekvalifikacích. Některé rekvalifikace jsou součástí motivačních programů. Také lze doplnit si kvalifikaci na základě prokázaných a zkouškou ověřených pracovních zkušeností.
Samozřejmě je možné vyhledat podporu a pomoc i v jiných institucích, nicméně zde bude služba většinou zpoplatněna. Může jít například o kariérové/profesní poradenství, kariérový koučink, psychoterapie, ale i podporované zaměstnávání. Všude je však potřeba individuálního rozhodnutí a vlastní vůle vašeho syna, nikoliv vaše.
Rozumím, že je pro vás velmi těžké synovi pomoc neposkytnout, nebo ji alespoň částečně snížit, ale zvažte, zdali je to produktivní pro jeho další život a zdali je to ohleduplné k životu vašemu.
S pozdravem
Pavla Šafránková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 20. února 2012. Anketa je uzavřena.
