Zpočátku jsem náš románek brala tak, že si trochu zpestřím svůj v té době již všední manželský vztah (byla jsem vdaná zhruba deset let). Myslela jsem, že půjde jen o příležitostné schůzky plné vášnivého sexu. Nechtěli jsme se spolu moc ukazovat venku, aby nás někdo neviděl a nedonesl to našim protějškům.
Jenže všechno se tak nějak zvrtlo a oba jsme se bláznivě zamilovali. Když přišel s tím, že se rozvedeme a budeme žít spolu, couvla jsem. U mě tenkrát zvítězil rozum. Najednou jsem si nedovedla představit, že bychom zničili dvě rodiny. Tím náš vztah skončil, už jsme nedokázali pokračovat v tom, co bylo dosud.
Zůstala jsem v nefunkčním manželství
I když jsem si zvolila svého muže, naše manželství příliš nefunguje. Už skoro dva roky spolu nespíme. Můj muž je velmi silná osobnost, všechno si dělá po svém, o všem doma rozhoduje a prakticky nesnese jiný názor než ten svůj. Pozitivní je, že dokáže vydělat peníze a jako rodina nestrádáme. Já plním především funkci vychovatelky dětí, hospodyně a taky chodím do práce. Ovšem můj plat se s tím jeho nedá srovnávat.
A v takovém vztahu žiju od rozchodu se svým milencem. Mockrát jsem si říkala, proč jsem tenkrát na jeho návrh nekývla. On se stejně rozvedl. Řekl mi, že když poznal mě, vztah s žádnou jinou už pro něj neměl cenu, ani s vlastní ženou ne.
Asi před rokem a půl jsme se náhodou potkali a od té doby se opět vídáme, tak jednou za měsíc. Ale naše schůzky jsou ve vší počestnosti, maximálně pusa na tvář. Jdeme občas na kafe, na oběd, párkrát jsme byli v divadle nebo na výstavě.
Miluji ho, dnes bych se už rozvedla
Když jsem s ním, cítím, že ho stále miluji, dnes už bych si dokázala představit, že bych odešla od svého muže. Jenže jsem mu to nikdy takhle naplno neřekla. Navíc on je opět ženatý, před čtyřmi lety si znovu vzal svou první ženu, dala je dohromady jejich dcera. A jak jsem pochopila, odloučení prý jim velmi prospělo a jsou spolu šťastní.
Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Proč se tedy ale dál stýká se mnou? Chová se, jako by mě také miloval. Když naproti sobě sedíme u stolu, dívá se na mě jako kdysi, zamilované oči poznám. Občas mě vezme za ruku, mimoděk se mě dotkne.
Posledního půlroku jsou pro mě naše schůzky vyčerpávající. Cítím, že se už něco musí stát. Já to už takhle dál nevydržím. Asi třikrát jsem mu po naší schůzce poslala esemesku, jak to bylo krásné, jak mi s ním bylo dobře, jak vzpomínám na naše milování. Myslela jsem, že se chytne, ale on mi vždycky odepsal, že mu se mnou taky bylo dobře. A to je všechno, ani slůvko o tom, že by rád navázal, kde jsme kdysi dávno skončili.
Po každé takové esemesce se hrozně stydím. Kdyby odpověděl něco jiného, to, co bych chtěla, aby odpověděl (že mě miluje, že beze mě nemůže být), tak bych si řekla, že jsem prostě udělala já ten první krok, jenže když odpoví tak neutrálně, připadám si, že za ním dolézám, že se ztrapňuji.
Jsem ve slepé uličce
Něco se musí stát, to vím jistě. Se svým trápením jsem se svěřila kamarádce. Vymyslela naprostou pitomost, vhodnou tak pro holky na střední a nám už přitom je o dvacet víc. Prý by jeho žena mohla dostat anonym, že jí je manžel nevěrný. A já bych pak určitě měla dveře otevřené. Nejdříve jsem se tomu smála, pak jsem začala uvažovat, že to není tak úplně blbý nápad.
Něco se opravdu musí stát, jinak se zblázním. Vím, že by asi bylo správné, buď náš vztah ukončit, nebo se stýkat dál jen na současné nevinné úrovni, ale to tak nějak nedokážu vnitřně přijmout.
Iva
Názor odborníka: Vsadila bych na upřímnost
Milá Ivo, váš příběh by jistě mnoho lidí četlo se zaujetím a zatajeným dechem. Dotýkáte se onoho tajemného tématu - existuje ten "pravý"? A zároveň i toho, jak je to v naší společnosti mezi muži a ženami nastaveno. Pravěké schéma mužů lovců a žen sběraček se mnoho nezměnilo, a proto se jako mnoho jiných žen potýkáte s pocity studu a nepatřičnosti při své aktivitě směrem k muži.
Určitě je nutné, aby se něco stalo, jak sama píšete. Já bych doporučila odložit ostych, pocit trapnosti a vsadit na kartu upřímnosti a otevřenosti. Je těžké jít s kůží na trh, ale zároveň tím otvíráme rovinu důvěrnosti a intimity, ve které před lety váš tajný vztah byl.
Většinou, když rozumem zastavíme cit, dříve nebo později se k nám vrátí. Zkuste si v mysli projít všechny možné varianty jeho reakce a fantazírujte i své chování poté.
Vztah se dá otevřít či uzavřít pouze tváří v tvář tomu, co skutečně mezi dvěma lidmi je. Držím vám pěsti pro všechny varianty.
Jana Knotková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 16. ledna 2012. Anketa je uzavřena.
