Vizitka
|
Některé zážitky má dodnes uchované. "Před sestrou britské královny, princeznou Margaretou, mě varovali, že je náladová a ne právě přátelská. Strávily jsme společně tři příjemné dny putováním po Praze a jižních Čechách, a když měla při návštěvě na Červené Lhotě hlad, tak si v kantýně tamního družstva dala párky a vypila bez mrknutí oka strašlivé kafe," vypráví jednasedmdesátiletá historička, která se specializuje na umění rudolfinské doby, tedy období 16. a 17. století.
Jedenáct let byla ředitelkou odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, dnes je na volné noze. Byla kurátorkou významných výstav, které přitáhly velkou pozornost.
Lásku k umění u ní probudil tatínek, sám vášnivý sběratel obrazů. Přátelil se s mnoha výtvarníky, spisovateli. A po výstavách vodil i svoji nejmladší dceru. "Bavilo mě to, ráda jsem si prohlížela obrázky v knížkách i na zdech na výstavách," vzpomíná Eliška Fučíková.
Kvůli svému původu, který se komunistům nezamlouval, hrozilo, že se nedostane nikam na školu. Navíc si vybrala dějiny umění, kam nebylo snadné se dostat, ale zřejmě zabodovala - vzali ji napoprvé.
Komunisté jí přesto komplikovali život. První nepříjemnosti přišly, když musela změnit práci v Ústavu dějin umění. Tehdy zpracovávala téma umění na dvoře Rudolfa II., jenže po normalizaci jí nařídili, ať s tím skončí, a vrhne se na české sochařství. To ještě spolkla.
"Při dalších prověrkách mi znovu přikázali změnit téma: Stranickost v umění socialistického realismu. Říkala jsem si, že jsou hranice, které má hrdost a čest nemohou překročit. Už jednou jsem se musela vzdát toho, co jsem dělala ráda, už to nechci zopakovat obzvlášť něčím, co mi bylo z duše odporné," vzpomíná historička, kterou zachránila náhoda: v ústavu se vyměnil ředitel a ten nový ji podržel. Vrátila se k rudolfinskému období.
Nadále se potýkala s problémy: kvůli tomu, že nemohla cestovat, jak chtěla, musela pracovat jen s materiálem, který byl tehdy dostupný. Do roku 1970 byla na pracovní cestě ve Vídni a v Německu, potom spadla klec, její sestra emigrovala. "Pro mě nastal na dvanáct let zákaz jakéhokoliv výjezdu na Západ," říká Eliška Fučíková.
