Česko se zatím pořád pohybuje v takzvané generaci prvních manažerek. Žena ve vedení čehokoliv důležitého a společensky respektovaného je pořád spíš pozoruhodností, a proto, když do svého ředitelského křesla usedne, velmi dobře si hlídá, aby se kolem ní neobjevila žádná další schopná podřízená. Bere ji jako ohrožení, protože jí je jasné, že kvůli omezenému počtu ředitelských křesel pro ženy bude v tom jediném sedět buď ona, nebo její sokyně. To chování je logické, a i když to těm ostatním může být zvenku líto, na jejím místě by se zřejmě chovaly stejně.
Psychologové a psycholožky si všimli, že chování této ojedinělé manažerky se nápadně podobá včelí královně.
"Musela si tvrdě vypracovat cestu napříč firmou ovládanou muži a rozhodně nemá v úmyslu podávat pomocnou ruku nějaké jiné ženě. Myslí si, že si má svou pozici vydřít stejně jako ona," vysvětluje psycholožka Barbora Downes. "Nepodporuje mladší ženy, protože se cítí nejbezpečněji v tom, že je mezi všemi těmi muži sama. Má tak totiž unikátní postavení. Od těchto žen také nejčastěji uslyšíte věty, že diskriminace žen na pracovním poli neexistuje a že ony nikdy žádnou nezažily."
Včelí královny se takřka vždycky dělí na dva typy: přehnaně sexuální, nebo demonstrativně asexuální. Ta první pracuje se svými fyzickými vnadami a maximálně jich využívá k manipulaci se svým mužským okolím. Určitě jste takové někdy zažili - upnuté oblečení, výrazné dekolty, krátké sukně, boty výhradně na podpatku a místy až karikovaně stereotypní ženské chování, tedy důraz na slabost, křehkost až naivitu. Je zřejmé, proč si právě takové ženy mezi sebe muži zvolí: v ničem je neohrožují a ještě jsou dráždivým vizuálním pobavením.
Pak jsou ale i takové, které doslova klamou tělem. Svůdně oblečené tělo je jen maskující schránkou nemilosrdně přísné carevny, která se nekompromisní tvrdostí vyrovná těm nejsilnějším kolegům. "Bez výstřihu to nikam nedotáhnete," upozorňuje například advokátka Klára Samková, která je proslulá nejen těmi výstřihy, ale i razantním jednáním a neskrývanou neochotou zastupovat ženy v soudních sporech.
Demonstrativně asexuální včelí královny pak potkáte zejména v politice - typickou představitelkou byla Margaret Thatcher, která za celých svých jedenáct let panování snesla ve vládě jen jedinou ženu. A můžete se spolehnout na to, že o ní málokdo vůbec tušil.
Jedna škodí a třetina je málo
Fenomén včelích královen tak poněkud narušuje přesvědčení, že každé překonání skleněného stropu je výhra. Tyto ženy jsou totiž pro kariéry ostatních žen v kolektivu ještě nebezpečnější než zažité předsudky o tom, že šéfování je spíš pro muže. "Ženy jsou vůči ostatním ženám daleko kritičtější než vůči mužům a mnohem častěji považují mužské kandidáty za vhodné na vedoucí pozici, než jejich mužští kolegové," zjistila psycholožka berlínského Institutu lidského rozvoje Maxe Plancka Rocio Retamero, která zkoumala přes sedm set osob.
Skandinávské státy vědí, proč usilují o minimálně čtyřicet procent žen ve vedení státu i firem (a Švédsko to dokonce uzákonilo). Teprve až když je žen v kolektivu víc než třicet procent, začínají se chovat přirozeně. "Každý živočišný systém se chová vůči reprezentantům, kteří jsou zastoupeni méně než třiceti procenty, jako k marginální skupině. Když máte někde méně než třicet procent žen, tak ony se nechovají jako ženy, ale dokonce hůř, protože zvýrazňují tu vlastnost, která je srovnává s majoritním celkem," vysvětluje velvyslankyně Evropské unie v Iráku Jana Hybášková.
Dobrá matka
Takže co má udělat každá žena, aby byla dobrou šéfkou? Vytáhnout si z kolektivu aspoň třetinu kvalitních žen a obklopit se jimi. Teprve pak se ona sama nebude muset stát karikaturou princezny s velkým výstřihem ani potlačovat přirozenou ženskost, ať už je jakákoliv. Nebude se cítit jako v cizím prostředí a bude moct být sama sebou - tak, jak to kdysi dokumentaristce Heleně Třeštíkové, která celý život vedla početné televizní štáby, poradila její profesorka na střední škole: "Mluvte víc nahlas a buďte svá."
Dobré šéfky by se na rozdíl od svých mužských kolegů neměly bát přiznat omylnost. Zatímco v prostoru, jemuž dominují muži, je uznání chyby známkou slabosti, podle spolumajitelky firmy Next Finance, ekonomky Markéty Šichtařové, polidšťuje vedoucího týmu. "Vykazujete-li jako šéfka nějaké lidské vlastnosti jako třeba omylnost, obyčejně nakonec bezděčně získáte i charisma a loajalitu. Nefunguje, když se snažíte nedostatek charismatu či chybějící životní zkušenost nahradit přehnanou direktivností a předstíraným sebevědomím."
Šéfky, na které lidé rádi s odstupem času vzpomínají, vykazovaly stejné vlastnosti jako dobré matky. Byly přející a podporující, ale zároveň motivovaly a chtěly výsledky. Uměly vytyčit hranice, za jejichž překročení trestaly. Dokázaly sdílet i své starosti a nesnáze a přišly si pro názor, když pochybovaly, jak dál. Ale vždycky bylo jasné, že tým vedou ony a jsou to jen ony, kdo určují pravidla. Stejně tak, jako se matky nesvěřují dětem se všemi svými osobními až intimními záležitostmi, ani dobré šéfky si ze svých podřízených nedělají soucitné vrby.
Pokud si nejste jisté, jaké byste byly šéfky, podívejte se na to, jaké jste matky. Ve své přirozenosti totiž nejpravděpodobněji povedete svůj pracovní tým se stejným temperamentem a v podobném systému, jako doma zpracováváte své potomky. Být dostatečně blízko, abyste své lidi znaly, a zároveň dostatečně daleko, abyste je zvládaly vést.
Je totiž nejčastější chybou manažerek myslet si, že budou dobré jen tehdy, budou-li se chovat jako jejich mužští kolegové ve vedení. "Ženy pracují trochu jinak než muži a je úplně zbytečné říkat si, že budou stejné jako muži. Nebudou," řekla přední česká vědkyně a bývalá ředitelka Mikrobiologického ústavu Blanka Říhová v pořadu České televize Tah dámou. Ženy a jejich přístup k práci a chápání života jsou prostě jiné a buďme vděčni za to, že jsou jiné.
