S Lukášem jsem se seznámila díky svému staršímu bratrovi. Hráli spolu fotbal. Brácha mě pozval na oslavu úspěšné sezony a tam jsme si vyloženě padli do oka. Od našeho seznámení jsme se od sebe prakticky nehnuli. Byla jsem zamilovaná jak nikdy v životě a Lukáš taky.
Po roce jsem vztah s Lukášem ukončila
Napište svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Chodili jsme spolu tři měsíce, a když jsme se některý den neviděli, poslali jsme si hromady esemesek a protelefonovali desítky minut. Nakonec jsme si raději našli malinký byt a začali spolu žít. Prožili jsme spolu nádherný rok. Lukáš by mi snesl modré z nebe a já mu to oplácela. Byli jsme ukázkový pár jak z červené knihovny.
Po čase jsme uvažovali i o svatbě. Chtěl, abych se jmenovala jako on a hrozně moc toužil po dítěti. Byl přesvědčený, že to bude kluk a jen co začne chodit, bude ho učit hrát fotbal. Ke svatbě a ani k jejím přípravám nakonec nedošlo, v našem vztahu nastala radikální změna. Tedy spíš se změnil Lukáš, i když ta jeho změna v chování vlastně měla pozvolný průběh.
Nejdříve začal nesmyslně žárlit. Je pravda, že od začátku našeho vztahu si na mě dělal velké nároky, jeho nápad byl co nejdříve žít spolu. Jenže mně se to líbilo, a protože jsme jeden bez druhého téměř nic nepodnikali, neměl Lukáš žádný důvod k žárlení. Chodila jsem s ním i na jeho zápasy a tréninky, zůstávala s ním i po nich, když šli s klukama na pivo. Jenže postupně mě to přestalo bavit (ty chlapské kecy u piva jsou fakt hodně záživné) a chtěla jsem být někdy i bez něho, s kamarádkami a taky sama. A to jsem narazila, Lukáš si hned myslel, že někoho mám a dělal mi scény. Tím začaly naše první hádky.
Když jsem s ním tedy přestala chodit na fotbal, Lukáš se tam kolikrát zdržel až přes míru a pak přišel domů ve stavu, že byl vůbec div, že došel. Pokaždé jsme se hodně pohádali. A mně začal byl protivný, táhl z něho alkohol a nakonec jsem to nevydržela a odstěhovala se od něj. Prakticky přesně po roce, co jsme spolu začali bydlet. Jak jsem ho zpočátku milovala, tak se mi najednou zhnusil.
S kamarádkou jsem řešila úplně všechno
Od školky jsem měla super kamarádku Ivču. Byly jsme jak sestry, chvílemi jsem ji měla radši než kohokoliv jiného. Svěřovaly jsme si prakticky všechno, a když jsem poznala Lukáše, byla první, komu jsem to řekla. Líčila jsem jí, jak ho miluji, jak jsem šťastná. A ona to prožívala se mnou. Nikdo kromě mě neznal Lukáše tak dobře.
Cítila se mnou, když se můj vztah s Lukášem začal bortit. Mockrát jsem jí brečela na rameni a ona mě přesvědčovala, ať se s Lukášem rozejdu, že takový vztah nemá cenu. Měla sama za sebou několik podobných nepěkných zkušeností s předchozími partnery.
S Lukášem jsem Ivu seznámila asi po měsíci. Pak se potkali ještě několikrát, vždy když mě přišel zkontrolovat, jestli opravdu jsem s kamarádkou, jak jsem mu řekla. Už tehdy mi Iva říkala, že to s ním bude těžké a ona, že by něco podobného nesnesla. I díky ní jsem měla sílu se s ním rozejít.
Iva chodí s Lukášem
Je to tak měsíc, co jsem Ivču s Lukášem potkala. Byli do sebe zavěšení, nevnímali vůbec svět okolo. Přiznám se, že jsem byla v šoku. Naštěstí si mě nevšimli, protože nevím, co bych dělala. S Lukášem jsem se od našeho rozchodu neviděla. Čekala jsem, že mě bude po tom, co jsem se odstěhovala, přesvědčovat, ať se vrátím, ale on nic. I když jsem vztah ukončila já, přece jen mi to dost dlouho trvalo, než jsem se vzpamatovala. Ale přebolelo to. Jenže když jsem je viděla spolu, jediné, co jsem cítila, byla žárlivost. Štvalo mě, že Lukáš na mě zapomněl, že je beze mě šťastný, že má jinou, a hlavně, že je to Iva.
Jenže mnohem víc jsem byla naštvaná na Ivu. Vždyť znala všechny podrobnosti (i ty intimní) mého vztahu s Lukášem, byla u všech mých problémů s ním. Radila mi, co mám dělat. A hlavně mi řekla, že by s takovým člověkem nikdy nemohla být.
Věděla jsem, že Iva někoho má. Jenže s tím dělala tajnosti. Myslela jsem si, že po zkušenostech, které měla z minulých vztahů, to nechtěla zakřiknout. Říkala mi, že je moc šťastná a že mi to určitě brzy všechno řekne. Tak jsem to nechala být. Teď chápu, proč o novém příteli nechtěla mluvit. Ovšem nechápu, kdy mi to chtěla říct a jestli vůbec.
Iva neví, že o Lukášovi vím. Poslední dobou se vyhýbáme jedna druhé. Ona má asi blbý pocit nebo strach, já mám vztek. Občas dokonce uvažuji, že i s ní přeruším všechny styky. Jedna druhé se pořád na něco vymlouváme. Pouze si občas zavoláme, pošleme SMS nebo e-mail. Už to ale začíná být trapné.
Vůbec nevím, co mám dělat. Hrozně mě štve, že jsou ti dva spolu. Nedovedu si představit, že bychom se někdy mohli společně sejít. Poraďte mi, jak se mám zachovat.
Vanda
Názor odborníka: Byla by škoda přijít o kamarádku
Myslím, že to, co se vám stalo, je (mimo jiné) výsledek série mylných předpokladů. Dva lidé nemusí vidět třetího stejně. Možná Iva zjistila, že Lukáš je jiný, než se to zdálo z vašeho vyprávění. I když jste (byly) kamarádky, mezi ním a Ivou se ve skutečnosti nic zlého nestalo. Když se odstěhujete, může to pro druhého prostě znamenat konec a ne signál, že by se měl změnit a přemlouvat vás, ať se vrátíte. Zamilovaný člověk nejedná racionálně.
Když Vám Iva radila, mohla to, že by s Lukášem být nemohla, myslet doopravdy. Když se do něj pak zamilovala, city původní rozumovou úvahu přebily. O vztah už jste přišla (nebo se ho vzdala), možná by byla škoda přijít i o kamarádku kvůli dalším chybným předpokladům: že za tím, co se stalo, je špatný úmysl a že váš ex je pro kamarádky tabu stejně jako v době, kdy byl s vámi.
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 26. září 2011. Anketa je uzavřena.
