Diskuse na toto téma probíhá v našem fóru Kavárnička už od letošního dubna, a když se do ní začtete, tak s překvapením zjistíte, že máme asi všechny doma jednoho a toho samého chlápka (nebo aspoň téměř identické klony). A podobně to vypadá i na dalších diskusích napříč internetem, na dámských pokecech v kavárně nebo při debatách kolegyň u oběda.
Probírat chyby, prohřešky a úchylky našich partnerů nás prostě baví. Ale pozor, i když jsou tak trochu z Marsu, máme je rády a neměnily bychom. Aspoň většinou...
Kam jsi mi to, sakra, dala?
"Hledací" historky patří k těm nejčastějším a nejzábavnějším. Taky už vás muž někdy absurdně obvinil z toho, že jste mu zákeřně schovala koaxiální kabel, hoblovku nebo golu, ačkoliv vlastně ani nevíte, jak to vypadá a na co se to používá? Často se ale záhadně ztrácejí i klíče, mobil, brýle a další mužovy předměty denní potřeby.
Jakákoliv snaha vysvětlit rozlícenému samci, že si věc asi někam založil sám, bývá v takovou chvíli zbytečná. Jedna známá to vyřešila následovně: "Mám fotografickou paměť, a tak většinou průběžně monitoruju situaci, takže dokážu manželovy založené předměty rychle vystopovat a sdělit mu jejich polohu, aniž bych se jich předtím byť jen dotkla."
Nezeptám se, ani kdyby mě mučili
Pojďte si povídat do KavárničkyŘešíte také svého muže, děti, zdraví nebo třeba módní trendy či vaření? Zapojte se do diskuse s ostatními čtenářkami. ZDE.  |
Bloudíte městem, kde jste poprvé, nemůžete najít ulici, kterou hledáte, ale muž za volantem má stále sveřepější výraz a radši vyzkouší všechny možné matematické kombinace odboček, než by zastavil u té paní s kočárkem a zeptal se: "Prosím vás, nevíte, kde je Jiráskova ulice?"
Je vám ta situace povědomá? Asi váš partner také patří k početné množině pánů, kteří by se nezeptali na cestu ani po hodině marného bloudění. "Strašně mě tahle vlastnost mého muže vytáčela," přiznává devětadvacetiletá Darina. "Tak jsem mu loni k Vánocům koupila navigaci a je pokoj."
Miláčku, kde máme sůl?
Další věc, která mnoho partnerek rozčiluje doběla, je absolutní neschopnost mužů orientovat se ve vlastním bytě. Třicetileté Petry se manžel po desetiletém soužití stále dokola ptá, kde má čisté ponožky. Zuzaně zase nedávno do práce volal přítel, se kterým bydlí pět let ve společné domácnosti, aby se zeptal: "Miláčku, kde prosím tě máme sůl?" Základní potravina přitom celé roky stojí stále na stejném místě, v obrovské dřevěné nádobě s nápisem SŮL na kuchyňské lince...
"Tuhle se mohl vzteknout, že není máslo a že jsem mu to neřekla, že ho mohl koupit," vypráví v Kavárničce Debra. "A ono, světe div se, bylo v ledničce v úrovni jeho očí, ale ležel před ním citron. Nenašel by nic nikde. Je to nějaká genetická porucha chlapů, si myslím."
Co bude k jídlu?
Marta zase vyletí z kůže pokaždé, když její muž přijde domů z práce a dožaduje se jídla. "Celý den jsem nic nejedl," stěžuje si nevrle. "Je snad dospělý, ne?" vrtí hlavou jeho žena. "Copak mám pětatřicetiletému chlapovi volat a připomínat mu, aby něco snědl? Kromě toho, pokud vím, chodí v práci na obědy stejně jako já..."
Problematika proviantu je vůbec citlivým bodem soužití mnoha partnerských dvojic. Terezy manžel má zase ve zvyku po příchodu z práce samostatně vyluxovat celou lednici, včetně hrnce s pěti plněnými paprikami (ty měly být k večeři) a dvaceti deka šunky s pěti rohlíky (to měla být svačina pro děti do školy). A Petřin přítel zase ochotně sjede nakoupit do supermarketu, avšak místo chleba, másla, vajec a cibule donese tři mléčné čokolády, pivo, chipsy a konzervu trenčanských párků s fazolí. To ostatní prý neměli, nebo to nemohl najít...
Koupelnové prokletí
A jsme zase u těch prokletých ponožek... "Dokážou se ti vaši trefit do koše s prádlem?" ptá se v Kavárničce baara007. "My ho máme v koupelně, ale když se jde sprchovat, tak vždycky leží jeho prádlo VEDLE koše. I kdybych koš přestěhovala kamkoliv, vždycky to bude vedle."
Prádlo řeší taky Lenka.xx7: "Oblečení, který potřebuje vyprat, začne vyšťourávat a nosit do koupelny ve chvíli, když zapnu pračku," stěžuje si. "Občas ho dá i do koše na prádlo, ale většinou to položí na něj nebo na pračku."
Přijdu za chvilku
Okřídlené mužské rčení "Jdu na jedno", které symbolizuje návrat nejdříve ve tři ráno, ale nejspíš zítra před polednem, působí jen o trochu méně otřepaně než ponožky vedle koše na prádlo. Je ale pravda, že ženy na celém světě tenhle "slib" vytáčí zas a znova.
"Mě ani tak nerozčiluje, že se jde napít s kamarádama," říká čtyřiatřicetiletá Jana. "Spíš mi vadí, že to nemůže říct na rovinu. Přece už dopředu moc dobře ví, že si jich dá víc než jedno..."
Promiň, cos to říkala?
Částečná nebo absolutní "hluchota" postihne občas snad každého muže. A to nejen v případě, že partnerka chce právě řešit nějaký problém nebo vypráví historky ze života svých kamarádek. Prostě chlapovi někdy přijde jednodušší vypnout, než přijímat evidentně nedůležité informace...
"Mě ten můj štve tím, že mě neposlouchá, když mu něco říkám," napsala do Kavárničky Maruschka. "Vždycky se mě po pár minutách zeptá na to, co jsem předtím řekla, a diví se, proč se divím. Připadá mi někdy jako duchem nepřítomný. Ale asi je to nějakej mužskej gen, protože u toho malýho (jsou mu čtyři) to občas pozoruju taky..."
Pan Bebíčko
Všechny známe, co je to za peklo, když muž dostane "rýmičku". Zatímco vy s horečkou, zlomenou nohou nebo migrénou dovedete uvařit večeři, obstarat mimino i školáka a uklidit byt, váš partner pravděpodobně leží v posteli s hadrem na hlavě už ve chvíli, kdy začne cítit, že na něj něco leze. Většinou to bereme jako fakt a dáme vařit vodu na čaj. Některým z nás však "bebíčkování" silnější poloviny lidstva dost leze na nervy...
"Můj muž mě štve nejvíc tím, jak se po padesátce začal neustále kontrolovat, začal být vztahovačný a malicherný," svěřila se v Kavárničce jančí. "Vypadá velice dobře, je to sportovec, ale pořád fňuká, jako by mu ujížděl vlak."
Mističky v lednici
"Jestli mě na mém chlapovi něco štve, tak je to jeho nepořádnost," říká sedmadvacetiletá Lucie. "Když třeba dojí šunku nebo sýr, nechá klidně v lednici prázdný papír. Nemůže ho prostě vzít a vyhodit do koše!"
Podobný nešvar řeší i třiačtyřicetiletá Magda: "Vždycky, když zbyde něco od oběda nebo od večeře, dám to na talířek, přikryju mističkou a strčím do lednice. Můj muž pak na ty zásoby tajně chodí, ale zmizí jen to jídlo. Nebýt mě, tak máme lednici narvanou prázdnými talířky přiklopenými miskou..."
