Celý den je na hřišti, ale stejně je pořád sám a s nikým si nehraje, stěžují si. Důvod bývá prostý. Podle odborníků děti do tří let ani nejsou schopné přátelství v našem pojetí navázat. Nicméně i pouhé vzájemné okukování malých vrstevníků a pozorování se při hře je pro ně velkým vkladem do života.
Kamarádi k nezaplacení
O něco věrohodněji už kamarádství vypadá ve školce, ačkoliv ani tady ještě příliš pevné vazby nevznikají. "Přátelství předpokládá uvědomování si JÁ a TY. Být spolu, držet spolu, stát proti sobě a přece dohromady, vyžaduje zralost, které dítě dosahuje teprve v průběhu života," tvrdí psycholožka Jiřina Prekopová.
Na druhé straně jsou však právě předškoláci ke svým vrstevníkům nesmírně vnímaví. "Zajímá je, jestli mu kamarád odpoví na otázky. Jestli má také dědečka a babičku a jestli se také bojí strašidel. Zajímá je, jestli ten druhý zachází s věcmi stejně, jestli je silnější, umí jezdit na kole bez pomocných koleček, jestli pláče, když spadne… Vynořuje se mnoho otázek," míní odbornice. Všemi odpověďmi i každodenním setkáváním s "kamarády" se učí věcem, které mu sebelepší výchovou dáme jen stěží.
Na rodičích je v tuto chvíli podporovat společenské vztahy dítěte a pomáhat mu orientovat se v nich.
Psycholožka Ilona Špaňhelová říká: "Věk do sedmi let je nejlepší příležitostí k tomu, abychom spolu s dítětem odhalovali dobré i špatné stránky kamarádství. Abychom mu vysvětlovali všechno, s čím se setká, dovedli ho navigovat."
Pravidla party
Opravdové kamarádství je pro život důležité, ale ke skutečnému přátelství, kdy si dítě vybírá toho druhého podle jeho vlastností, zálib a toho, jak si ho váží, dochází zhruba až kolem desátého roku, shodují se vesměs odborníci.
"Rodič by měl rozeznat, kdy jde o kamarádství přínosné pro obě děti, kdy je naopak vztah nevyrovnaný, jedno dítě podléhá a je citově závislé na druhém, autoritativnějším dítěti, které jím manipuluje," upozorňuje Ilona Špaňhelová. Zároveň však zastává názor, že ani takové kamarádství není potřeba hned radikálně přerušovat a stavět mezi děti vlastní negativní pocity.
"Lepší je podpořit dítě, které je v kamarádském vztahu submisivní, aby si umělo prosadit i svůj názor a ozvat se, když se mu něco nelíbí. Je to dobrý vklad pro to, aby se i v pozdějším věku dovedlo ozvat, když mu bude někdo dělat něco, co se mu nelíbí."
K tomu, aby si dítě různorodé postavení ve skupině vyzkoušelo, mělo by mít možnost užít si jak roli vedoucího, tak se naučit snášet, že je v "partě" tentokrát tím nejslabším článkem.
Toho mi domů nevoď
Snad největším zklamáním, které svému dítěti můžete přivodit, je poznání, že jeho kamaráda nesnášíte a nepřejete si, aby ho vodil k vám domů. Psychologové soudí, že dítě by naopak své kamarády domů přivádět mělo, aby vidělo, jak rodiče na jejich chování reagují.
"Rodiče by neměli zasahovat do vztahu dítěte, ale měli by se snažit, aby kamarád jejich potomka zachovával stejná pravidla, když je u nich doma. "Tady smíte řádit, ale nebudete skákat po pohovce. Křičet se u nás může na zahradě, ale ne v bytě," radí Jiřina Prekopová.
"Podpořte své dítě v tom, aby vodilo domů své kamarády, i když riskujete hádku se sousedy a budete mít potom více práce. Pro dítě je důležité, že si smí domů přivést svého kamaráda a podělit se s ním o vlastní domov a matku," dodává.
