Muži podvědomě vnímají svoje zaměstnání jako prestižní záležitost. Mají od přírody zakódováno postarat se o mamuta, zatímco my žvýkáme kůže a honíme děti kolem ohniště. Co na tom, že vyděláváme také - a často ne málo. Na mužích z jejich úhlu pohledu většinou stojí nejen obživa rodiny, ale především financování hypotéky, záloha na dovolenou či placení kroužků na začátku školního roku.
Ale zkrachovat může i ta nejsolidnější firma, a když přímo nezkrachuje, tak stačí, když omezí výrobu kvůli ztrátě trhu, anebo prostě jen optimalizuje stavy zaměstnanců ("optimalizace" je oblíbený termín politiků či ředitelů firem, kterým nahrazují méně populární výraz "propouštění"). A náhle náš skvělý vůdce smečky stojí doma se zápočtovým listem a my už přemýšlíme, jak dlouho vyžijeme jako rodina s jeho podporou a naším "kapesným".
Konečně volno
Co také může pomoci, když partner ztratí práci
|
Někteří muži se postaví k situaci sportovně. "Konečně jsem měl zase čas věnovat se dětem a zahradě," spokojeně konstatoval Tomáš, čtyřicetiletý manažer velkého nadnárodního koncernu poté, co bylo před několika lety rozpuštěno jeho oddělení. Vzal odstupné, přihlásil se na úřad a půl roku odpočíval, než se začal ohlížet po nové příležitosti. Takhle pohodově to ale nevnímají všichni. Nesnesitelným pocitem je pro soutěživé typy už sama skutečnost, že byli ze své skvělé pozice "odejiti".
Manažer čehosi, byť řídí jen sám sebe, je zkrátka manažer, a tak přece nepůjde do výroby jen proto, aby překlenul období nezdaru. Nejen, že by klesl hluboko ve svých vlastních očích, ale pošpinil by si tím také své "cévéčko", se kterým se uchází o výrazně lepší post. Tím spíš, že schopnost a dokonalost se měří i skutečností, kolik nabídek od známých dostane dřív, než si zjistí sídlo nejbližšího úřadu práce.
Věřte a podporujte
Nic naplat, i v těch lepších rodinách se prostě může stát, že i náš - jinak dokonalý, skvělý a schopný - manžel či přítel bude obíhat pohovory a marně čekat na zavolání. Úměrně s tím se bude zvyšovat jeho nervozita a navíc bude pořád doma. Čím déle tato situace potrvá, tím více rezignovaný (a tedy i protivný) náš muž bude.
"Kdo to neprožil, netuší, jak těžké je to pro obě strany," upozorňuje psycholožka Marta Boučková. "Může se nám zdát, že náš partner nedělá maximum, zatímco on ze svého pohledu dělá. Dlouho si ale třeba neuvědomuje, že by měl sestoupit ze svých požadavků. Hodně pomoci nám můžou přátelé, jejich pohled "zvenku" je mnohdy lepší než ten náš - a partner jej spíš přijme." Podle ní neexistuje univerzální rada, ale nejdůležitější je druhému věřit, že je dost dobrý a že udělá vše, co může. A taky, že to společně ustojíme.
Jak mu pomoci?
Přiznejte si, že vaše kouzelná mantra: "To nevadí, však si něco najdeš" má omezenou působnost. Funguje týden, možná měsíc, těžko s ní však prorazíte po půl roce. Pokud chcete svému partnerovi pomoci, určitě není taktické mu ztrátu práce vyčítat nebo neustále dokola připomínat. Hlášku: "Já jsem to věděla, že tě zase nevemou" radši spolkněte, a to i v případě, že sama začínáte panikařit, protože rodinné konto se tenčí a ve schránce jsou zase další složenky. Nejlepší pomocí v takové situaci je spíše chápající partnerka, připravená pomoci hledat v inzerátech, bude-li o to zájem, anebo pátrající po nějakém společně přijatelnějším řešení.
Pokud je v rodině malé dítě, je možné vyměnit si na chvíli role a na rodičovskou dovolenou poslat právě nezaměstnaného tatínka. Jiný se ochotně ujme starosti o nákupy a domácnost, takže žena se nemusí řítit domů uštvaná na druhou směnu. O prázdninách se pak rodina zase obejde bez táborů a hlídacích babiček. A na chalupě konečně bude opravený rozbitý plot nebo vyměněný bojler.
Samozřejmě je přitom nutné neustrnout a partnera podpořit, aby si časem novou práci našel. I třeba za cenu, že za ní bude muset dojíždět nebo se celá rodina přestěhuje o dům dál. Vždy je však dobré uvědomit si, že právě v takovéhle těžké situaci se ukáže, jak jsme sehraný pár a jak to spolu dokážeme zvládnout nejen v dobrém, ale i ve zlém, jak jsme si před lety slibovali na radnici.
