"Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí," prohlásil prý kdysi spisovatel a dramatik Karel Čapek. A vědci z univerzity v New Yorku mu dnes, o mnoho desítek let později, dávají za pravdu.
Vyslechnuto v KavárničceCo si myslí o pravé lásce čtenářky OnaDnes.cz? Nenasi: "Jak se pozná láska? Nemyslím to mrazení a jiskření po setkání s novým protějškem. Mám na mysli to, co rádi nazýváme 'pravou láskou', to, co nám vydrží léta, možná do konce života. Zajímalo by mne, jestli je moje vnímání světa naivní a neopodstatněné." Fialka007: "Že by pocit štěstí a bezpečí, jistoty, když si na dotyčného vzpomeneme v jeho nepřítomnosti? Pokud nás teda právě něčím aktuálně nerozžhavil do běla...:-D" Xhex: "Že by to znamenalo přijmout všechny jeho (její) nedostatky a chybičky a zaměřit se na to, co je dobré, vzácné, výjimečné, čím nás ta osoba "dostala" na začátku? Přijmout, že stárnutí znamená nejen změnu vzhledu, ale i chování? Že se měníme oba a spolu? A stejně jako já zažívá i ta druhá strana chvilky nejistoty, strachu, vzpoury proti času či odpovědnosti. A že občas není potřeba víc, než ho (ji) vzít do náruče, protože tam přece patří." Milena: "Když s ním můžeš být sama za sebe a nemusíš si na nic hrát." |
Psycholog Arthur Aron se rozhodl porovnat, co se děje v mozku čerstvě zamilovaných dvacetiletých párů a lidí, kteří žijí v dlouhodobém spokojeném manželství a tvrdí, že se stále milují jako kdysi. Přiznává, že zpočátku byl poměrně skeptický a představa, že by se partneři po dvaceti a více letech soužití mohli stále milovat jako na počátku vztahu, mu připadala přitažená za vlasy.
Metoda výzkumu byla prostá: testovaným lidem (čerstvě zamilovaným i těm, co žili léta spolu), předložili vědci fotografie různých lidí a mezi nimi také obrázek jejich partnera nebo partnerky. Přitom měřili aktivitu v různých částech mozku.
Ukázalo se, že pohled na milovanou osobu aktivizoval u krátkodobě i dlouhodobě zamilovaných to centrum v mozku, které má na starosti produkci hormonu dopaminu. Pro zajímavost, je to ta samá oblast, která reaguje na jídlo, alkohol a drogy (jako třeba kokain) a je zdrojem touhy po opakování libých prožitků.
Pozor, měříme lásku
Po skončení výzkumu neskrývá jeho autor překvapení. Přiznává totiž, že spíše předpokládal potvrzení své domněnky, že lidé žijící v dlouhodobém svazku si své "zamilování" po letech sami idealizují. Na vlastní oči se však přesvědčil o opaku: "Ti lidé prostě mluví pravdu. Záznamy o činnosti mozku jsou toho důkazem a ty se nedají nijak ošidit," vysvětluje.
Povšimněte si prosím jednoho detailu: vědci nezkoumali srdce (orgán, který je odedávna s láskou spojován), nýbrž tu nejracionálnější část našeho těla. Mozek. Protože pravá láska není ani emocionální záchvat, sexuální poblouznění či romantické vzplanutí. Skutečná láska se rodí v mozku a pokud jí dáváme to, co si žádá, tak nikdy neumře. Aspoň dokud budeme dýchat...
Což je optimistické sdělení nejen pro všechny čerstvě zamilované, ale i pro ty, kdo zatím lásku teprve hledají nebo už ji našli, ale bojí se, že ji zase ztratí. Navzdory rozvodovým statistikám a sýčkování okolí je tady totiž nesporný fakt: skutečná láska existuje a může trvat třeba až do smrti. Jen je potřeba najít toho správného nebo tu správnou...
