S bývalým přítelem jsme si pořídili psa, labradora, byl to náš společný miláček. Když jsme se po několikaletém vztahu rozcházeli, byly Andymu tři roky. Všechno jsme spolu vyřešili, shodli jsme se i na tom, jak si rozdělíme společný majetek i jak naložíme s hypotékou. Ale domluvit se na tom, čí bude pes, jsme nedokázali. Nakonec to dopadlo tak, že si ho každých 14 dní předáváme.
Pes ve střídavé péči
Už to takto praktikujeme skoro rok. Naštěstí bydlíme celkem nedaleko od sebe, takže se občas i potkáváme na procházce. Vycházíme si vstříc i tehdy, když se někdy náhodou stane, že ten druhý potřebuje předat psa později či dříve.
Měli jsme obavy, že bude Andy z nové situace nešťastný, ale naštěstí všechno fungovalo. Ovšem až do té doby, kdy jsem se seznámila se svým novým přítelem Petrem. Toho totiž Andy těžko rozdýchává. Zpočátku to docela šlo, přítel se s Andym potkal jen někdy na procházce. Tam měl náš pejsek plno jiných starostí, takže Petra milostivě přešel.
Taky jsme zažili docela "humornou" situaci. Tehdy měl Andyho u sebe můj bývalý. Šel s ním ven a potkal mě i s Petrem. Andy se mohl zbláznit, když mě uviděl, letěl ke mně, skákal, líbal mě, když ho ale chtěl Petr pohladit, zaútočil na něj. Nic mu neprovedl, jen zuřivě štěkal a odháněl ho ode mě. To se mnou nikdy neudělal, ale když byl s druhým pánem, asi mu vadilo, že je tam i Petr.
Petr je u mě, když tam Andy není
Teď je situace taková, že už nějakou dobu bydlí Petr u mě, když je Andy u bývalého přítele. Když se totiž ke mně nastěhoval (chtěla jsem, aby bydlel u mě, abych psa netahala do jiného prostředí) a byli jsme společně i s Andym, tak Andy pořád hlídal, co děláme, jestli se Petr ke mně moc netulí. Jakmile měl pocit, že těch tělesných kontaktů je nějak moc, vrčel, štěkal a chňapal Petra po noze.
Pochopitelně to nebylo pořád, někdy měl Andy světlé chvilky a vůbec si nás nevšímal, ale bohužel se nedalo nijak vysledovat, kdy taková chvilka přijde. Petr se snažil ho uplácet laskominami, pes si je vzal, ale klidně za hodinu na něj začal zase vrčet.
I společné noci se často nevydařily. Mnohokrát skončil Petr v obýváku na gauči, protože ho Andy ze společné postele vystrkal. Příště to bylo jinak, pes zalehl do pelíšku a celou noc nás nechal na pokoji. Prostě se nedá spolehnout na to, že Petra přijme jako dalšího člena smečky.
Po nějaké době Petrovi došla trpělivost a na 14 dní, kdy je Andy u mě, odchází do svého bytu. Sice se vídáme, jdeme třeba do kina, na víno, k Petrovi a dokonce i s Andym na procházku, ale na noc se Petr vrací k sobě.
Petrovi dochází trpělivost
Je mi jasné, že toto není řešení. Jenže já nevím, co dělat. Sice těch možností je několik, ale ani jedna pro mě není ta pravá. Chci Andyho (aspoň na těch 14 dní v měsíci), chci žít se svým přítelem a hlavně chci, aby se měli ti dva rádi, nebo aby aspoň Andy Petra nechal na pokoji a respektoval ho.
Petr mi řekl, že už ho to taky nebaví a že se bojí, že to takto dlouho nevydrží. Dokonce mi nabídl, abych se k němu aspoň na čas přestěhovala i s Andym, třeba se v jiném (Petrově) prostředí bude k němu chovat s větším respektem.
S návrhem přišel také bývalý přítel. I on má dívku, která s ním bydlí a s ní Andy nemá žádný problém. Prý ji hrozně miluje. Tak ať ho nechám u nich napořád a můžu si ho kdykoliv půjčit, když budu chtít.
Názor psychologa: Kdo je pro vás víc?
Myslím, že spíše než psychologa byste se měla ptát kynologa - na to, jak správně vychovat svého psa. Ač tomuto tématu příliš nerozumím, domnívám se, že pes se má cvičit a vychovávat, ne uplácet laskominami. A pes (a už vůbec ne tak velký jako labrador) by rozhodně neměl být v pozici, kdy se on rozhoduje, koho přijme do smečky.
Z hlediska psychologického je pak zajímavá otázka, kdo je pro vás víc, zda pes nebo přítel. Zatím se zdá, že vítězí pes a myslím, že je jen otázkou, kdy to přítele přestane bavit. A osobně by mě zajímala ještě jedna věc: Asi bych dovedl pochopit, že váš pes vyhání vašeho přítele z postele. Trochu méně chápu, že se přítel nechá. Ale už vůbec nechápu, proč vy necháte psa, aby to dělal. Ale tím se vlastně vracím zpátky na začátek své odpovědi…
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. června 2011. Anketa je uzavřena.
