V dnešní době "rozpadu klasické rodiny", jak občas o současnosti hovoří sociologové, je celkem běžné, že děti žijí jen s jedním rodičem. Většinou to bývá právě matka. A její role není právě záviděníhodná... I když se totiž snaží sebevíc, jsou momenty, kdy táta prostě chybí.
"Na výchovu dítěte mají prostě být dva. O tom jsem byla přesvědčená, už když jsme miminko plánovali. Samozřejmě jsem vůbec netušila ani si nechtěla připustit, že u nás to tak nedopadne," říká třicetiletá Jana. "Když byly synovi dva roky, manžel odešel. A pro nás to bylo spíš vysvobození, bohužel to nebyl fajn táta. Jenže po čase jsem zjistila, že být na všechno sama, také není výhra. A nejde jen o kolotoč práce a vydělávání peněz, ale i o to, že já Marka prostě hrát fotbal nenaučím a letadlo s ním taky lepit nebudu."
"Tak jsem pomalu začala zapojovat svého tatínka. Přiznávám, že nejdřív jsem ho musela, chudáka, trochu přemlouvat. Bál se, jestli malého zvládne. Ale dnes už jsou sehraný tým. Děda Filipa vyzvedává ze školky a tráví s ním skoro každý den. Věnuje se mu tak, že synovi táta v podstatě vůbec nechybí. A Filip dědu prostě miluje, skoro žárlím," potvrzuje Jana, že někdy je opravdu lepší dědeček než nefunkční otec...
Myslí si to i dětská psycholožka Marta Boučková: "V první řadě je nutné říct, že tátu ani ten sebeskvělejší dědeček úplně nenahradí. Ale určitě platí, že je velkým přínosem v citové oblasti i pro vývoj dítěte. A stoprocentně je lepší mít fajn prarodiče než mizerného tátu, kterého vlastní děti nezajímají…"
Z nedostupného táty fantastický děda
Ale abychom jen nedštili síru na špatné táty. Oni se někdy opravdu nemohou věnovat svým dětem tak, jak by si přáli. Náročná práce, hypotéka na byt, spoření na vzdělání potomků, to vše někdy odvádí táty od rodin na celé dlouhé dny a děti jim v podstatě rostou před očima. A když je pak dům splacený, dluhy vyrovnané, jsou z dětí minimálně maturanti a otcové spíš cítí pocit viny než dobrý pocit ze solidně zabezpečené rodiny.
Jak zapojit a (neotrávit) dědečka
|
Své otcovství totiž propásli ale ne svou vinou. Jen se po nich chtělo něco jiného. "Je to smutné, ale má to svá pozitiva. Z takových otců bývají skvělí dědové. Podvědomě nebo i cíleně totiž svým dětem vynahrazují, o co je ve vlastních očích v dětství připravili," míní Marta Boučková.
Takže maminky, nevěšte hlavu. Jestli je váš partner od rána do večera v práci, neznamená to nutně, že od vás utíká a je špatný táta. Naopak se možná sám trápí a jednou to svým dětem zcela jistě vynahradí. I když třeba až jako dědeček jejich dětí…
Dědo, kde jsi?
Pokud není v rodině opravdu žádný mužský, nastává problém. Jako v případě sedmatřicetileté Martiny, matky dvou puberťáků: "Já bohužel už svého otce nemám a ten manželův se s vnoučaty od našeho rozvodu přestal stýskat. Dokud byli kluci malí, tak mi to ani nepřišlo, že nemají dědu, že by jim nějak zásadně chyběl. Prostě jsem to brala, jak to je. Jenže jak rostli, cítila jsem, že nutně potřebují mužský vzor. Že je spousta otázek, které jim jako žena nedokážu po chlapsku vysvětlit, že je leccos neumím naučit a koneckonců občas tomu ani nerozumím.
Tak jsem začala hledat v našem okolí někoho, kdo by jim mohl být starším kamarádem, rádcem a vlastně tak trochu i dědečkem. A měla jsem štěstí, jednoho takového děda Vševěda jsem náhodou našla v tatínkovi kolegy z práce. Je to bezva chlap, kluky si hrozně zamiloval, tráví s nimi spoustu času, naučil je rybařit, bere je na fotbal a taky jim radí jak na mě…prostě jako chlap chlapům. A kluci ho prostě zbožňují už osm let…"
Martina nic nenechala náhodě a dědečka pro své syny si prostě našla. Ale je takový model správný? Není to trochu nebezpečné lovit v cizích vodách? "Ačkoli se s tím někdy matky - zejména ty, kterým partner opravdu ublížil - těžko smiřují, děti prostě muže potřebují. Měly by získat dovednosti, které jim ženský svět prostě dát nemůže," dodává Boučková.
"Pokud tedy v rodině není alespoň milující dědeček, je dobré hledat vhodného adepta v okolí. Samozřejmě ovšem platí, že je nutné prověřit si, koho chceme dětem jako adoptivního dědu do života přivést, aby opravdu nehrozilo nějaké nebezpečí. To že cizí chlapík projeví zájem, ještě totiž neznamená, že je to fajn člověk. Takže se určitě vyplatí zjišťovat informace a prověřovat. Jinak je to ale dobrá volba. Lepší cizí skvělý děda než vlastní ale bez zájmu…"
