Máme co dohánět
Výše popsané se do puntíku týká i Miroslavy Kalvodové. Pětapadesátiletá samoživitelka dvou dětí se má co ohánět. Pracuje na plný úvazek v jedné pojišťovně, syn studuje prvním rokem vysokou školu, dcera univerzitu končí příští rok. Žijí v šedesátimetrovém 2+1 a od prosince loňského roku zde mají ještě babičku.
Existují různé denní stacionáře pro seniory, cena je okolo 200 Kč na den - včetně stravy a aktivizačních činností. Někteří senioři přicházejí jen na obědy, jiní třeba na dvě hodiny si povídat a dát kávu, další spojují návštěvu s internetovou „výukou“. Od délky pobytu se pak odvíjí cena. |
"Maminka prodělala mrtvici a je na nás závislá prakticky ve všem," říká Miroslava. "Nechci, aby dožívala v nějakém ústavu, nicméně i kdybych ji někam umístit chtěla, moc šancí se nenabízí. Domovy důchodců nesoběstačné lidi nevezmou, v LDN ji dávali dohromady dva měsíce a potom ji poslali domů. Nikoho nezajímá, kdo takového člověka přes den nakrmí nebo přebalí, když jsem do večera v práci. Kdyby dcera nebyla ochotná přijet domů mezi přednáškami, vůbec nevím, co bychom si počali."
S podobnými problémy se potýkají mnozí. Pečovat o nesoběstačného seniora je v mnohých ohledech stejné jako starat se o malé dítě. V péči o staré lidi máme stále co dohánět, celé břemeno zůstává většinou na nejbližších lidech.
Dejte babičku do školky
Přesto jsou i v těchto případech možnosti, jak si náročnou práci alespoň trochu ulehčit a seniorovi přitom zabezpečit kvalitnější život. Na některých místech existují denní stacionáře - cosi jako "školky" pro staré lidi. Ráno babičku přivezete, případně jí zabezpečíte odvoz, večer si pro ni zase přijedete.
Co můžete udělat, když pečujete o seniora:
|
Předsedkyně České gerontologické společnosti a vedoucí Gerontologického centra v Praze 8 Iva Holmerová vede jeden takový stacionář již patnáctým rokem. "Máme denní centrum pro klienty s kognitivními poruchami, ale též lůžkovou část pro pacienty ležící. Snažíme se, aby se náš program co nejvíc podobal normálnímu domácímu životu: ráno si přečteme noviny, dáme kafíčko, jdeme na zahradu, kdo chce, účastní se vybraných aktivit…"
Mezi zmíněné aktivity patří nejrůznější kroužky, práce s internetem či taneční terapie vedená dlouholetým členem Baletu Národního divadla Petrem Veletou. I nejbližší zdejších seniorů by asi nevěřícně žasli, s jakou lehkostí dokáže k "tanci" přivést klienty na vozíčku či těžce postižené Alzheimerovou chorobou.
Výhodou denních stacionářů totiž není jen skutečnost, že se tu postarají o vašeho blízkého, zatímco jste třeba v zaměstnání, ale i fakt, že zde obvykle klienti "rozkvetou". Kontakt s vrstevníky a společné zájmy dokážou povzbudit lidi v jakémkoliv věku a v jakémkoliv fyzickém či duševním rozpoložení. I člověk postižený těžkou demencí a nepoznávající vlastní potomky dokáže tancovat nebo se zapojit do hodin keramiky.
Zn. Pohlídám babičku
Gerontologické centrum nabízí ale třeba i možnost "hlídání" podobně postižených seniorů ve večerních hodinách. "Když člověk celý týden pečuje například o babičku s demencí, má právo si pak třeba vyrazit na koncert či do restaurace s přáteli," říká Iva Holmerová.
Pojďte si povídat do KavárničkyPoslali byste babičku nebo dědečka do "školky" pro seniory? Pojďte si o tom popovídat s ostatními.  |
Jinou zdejší velmi prospěšnou aktivitou jsou takzvané svépomocné skupiny. Bývají důležitou formou, jak si lidé, kteří se starají o nesoběstačného seniora, mohou vyměňovat své zkušenosti, svěřovat se navzájem a poznat tak, že v podobně obtížné situaci nejsou zdaleka sami.
O něco hůře jsou na tom ti, v jejichž okolí žádné stacionáře a aktivity pro seniory nejsou. Existují sice nejrůznější soukromé agentury, zprostředkovávající hlídací či pečující služby, nicméně ne každý si je může finančně dovolit. Někde už se tak "hlídání seniorů" stalo vítaným přivýdělkem například pro ženy na mateřské dovolené. Zejména v menších obcích nebývá výjimkou, že mladá maminka pečuje nejen o své batole, ale zároveň o babičku s Alzheimerovou chorobou ze sousedství. Spokojené jsou většinou obě.
