Když jsem byla v práci a on měl být doma, doma nebyl. Nikdy mi předem neřekl, že má něco domluveného, když jsem zavolala a zjistila, že není doma, tak si honem něco vymyslel.
Než jsem přišla na jeho nevěru, tak jsem mu to baštila. Jen mi bylo divné, proč mi nikdy neřekne, co má v plánu. Lhal tak přesvědčivě, že jsem neměla žádné podezření. To, že mi občas nebere telefon a po chvíli zavolá zpátky, jsem přičítala tomu, že má třeba obchodní schůzku, nebo zvonění neslyší.
Teprve později mi došlo, že když je s ní, nechce se mnou mluvit, nebo je v restauraci a nechce abych věděla, že není v kanceláři. Když mi oznámil, že začíná chodit do posilovny, bylo mi vše jasné.
Začala jsem pátrat a velmi brzy jsem zjistila, kdo je ona, jak dlouho se s ní schází a další podrobnosti, které bych raději ani vědět nechtěla. Ale jak se jednou člověk dá do pátrání…
Kamarádky radily, nech ho, ono ho to přejde, rozumná žena nepátrá. Je to druhá míza, většina chlapů kolem padesátky si vyrazí z kopýtka s mladou holkou. Jenže když už jsem věděla, nedaly se přehlédnout i jiné věci, kterých jsem si do té doby nevšímala. Například stále si s ní posílal SMS. Logické by mi připadalo, kdyby si s ní psal, když byl v práci, nebo když jsem já nebyla doma, ale on si s ní psal, i když se mnou seděl večer u televize. Schovával si mobil pod polštář a měl vypnutý zvuk. Když jsem šla na záchod nebo do kuchyně, šup a už se vrhnul na telefon.
"Je to jen kamarádka"
Vydržela jsem to dva týdny. A pak jsem se v klidu zeptala, jestli mě podvádí. On na to, že ne. Řekla jsem, že vím, že ano. Odpověděl, že žádnou milenku nemá. Snažila jsem se mu vysvětlit, že zapírání nemá smysl, on na to, že je to výplod mé fantazie. Řekla jsem, že vím, že si s ní píše, že vztah trvá už rok, jestli tedy hodlá být s ní, nebo se mnou. On na to, že je to jen kamarádka. Já na to, když je to jen kamarádka, ať mi tedy ukáže, co si píší. To odmítl a urazil se.
Od té doby jsem se několikrát snažila s ním promluvit, navrhovala různá řešení, snažila se mu vysvětlit, že nechci takhle žít, ale jeho odpověď byla stále stejná, milenku nemám, je to jen kamarádka. Pokaždé, když na to přijde řeč, je vzteklý a snaží se co nejrychleji opustit místo konverzace, popřípadě mlčí.
Odkaz sexuologa Miroslava Plzáka se hluboce zakořenil do myslí českých mužů. Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Je to možná účinné, když má druhá strana pochybnosti, ale pokud máte jistotu, připadáte si jako idiot a cloumá s vámi vztek. Takže co s tím? Není možné situaci řešit, když druhá strana nespolupracuje. Co mám dělat?
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 14. března 2011. Anketa je uzavřena.
Názor odborníka
Milá Marie, máte to složité. Pokud druhá strana odmítá spolupracovat, člověk nemá moc na výběr. Pokud ho budete sledovat, trochu tím shodíte sama sebe, pokud ho nepřistihnete "in flagranti", stejně bude zapírat dál. Přejít ho to může taky za deset let a s odchodem taky nejspíš nepospíchá. A i kdyby, zřejmě by vám nevyhovovalo být jen pasivním pozorovatelem. Samozřejmě odejít můžete a stejně tak ho můžete vyhodit z domu, pokud máte pocit, že vztah už nemá budoucnost. Zpravidla odchází viník.
Když vyhledáte milenku, možná něco uspíšíte, ale možná taky ne. A i kdyby, vyřešíte tím jednu nevěru, ale ne problém ve vztahu. A budete žít s vědomím, že manžel neudělal nic pro to, abyste byli spolu.
Mám pro vás ještě jednu alternativu. Přistoupit na manželovu hru a být maximálně otevřená. Je to jen kamarádka? Když to tvrdí, nemáte důvod mu nevěřit. Ale takové kamarádství pro vás není v pořádku. Vedlo k tomu, že vám začal lhát, tajit před vámi to, co dělá, přestal být důvěryhodný a spolehlivý. A nemůže se divit, že mu nevěříte ani v tom, že je ten vztah nevinný. Byla byste ráda, kdyby to kamarádství ukončil, protože jinak je velká pravděpodobnost, že vaše manželství rozbije. Nabízím ke zvážení ještě jednu smírnou variantu, pokud by chtěl v kamarádství pokračovat, tak jen pod podmínkou, že už vám nebude lhát. A že kamarádku občas pozve domů. To se přeci s kamarády dělá, ne? Občas se setkají jen s jedním z páru, občas s oběma. Pokud na to nepřistoupí, už nemá moc prostoru na výmluvy. A pokud přistoupí, takto přímou konfrontaci vydrží málokterý milenecký vztah.
Tomáš Rektor, Psychologie.cz
