Byl opravdu hodný syn, takže když občas udělal nějakou hloupost, jako například nezaplatil za jízdu načerno v metru a nechal pokutu narůst do obludné částky, vždy jsem všechno nakonec zaplatila. Omluvil se, vždycky přišel s nějakým vysvětlením, proč se to stalo a já mu vždycky odpustila. A tak to šlo několik let.
Jenže průšvihy, do kterých se dostával, se stupňovaly. Nepojištěné auto, na které jsem mu půjčila, naboural a neměl na opravu. Půjčil si od zaměstnavatele a nesplácel. Nakonec ho vyhodili z práce a zůstal mi doma nezaměstnaný. Protože jsem už nebyla schopná pokrýt náklady za nás oba z mého platu, vzala jsem si půjčku. Doufala jsem, že brzy najde zase práci a všechno mi vrátí.
Střídá práci, dluhy nevrací
Práci si sice našel, ale brzy o ni zase přišel, takže k vrácení peněz nedošlo. Tak jsem si vzala další půjčku, aby si mohl pořídit nové auto. Říkal, že má slíbenou práci, kam se musí dojíždět. Vydržel tam tři měsíce a zase byl bez práce. Moje dluhy narostly do nezvladatelných rozměrů a už nejsem schopná je platit. Další půjčku mi zamítli, jsem v pasti.
Syn nemůže najít práci, já nemám na splátky. Nevím, co mám dělat. Už jsem oběhla celou rodinu, ale všichni mi vyčítají, že je to vina mého syna, ať se stará on. Nikdo mi už nepůjčí, protože říkají, že jsem v začarovaném kruhu a není mi pomoci. Radí mi, ať kluka vyhodím z bytu, aby se staral sám a já mám přestat platit jeho dluhy.
Nechci přijít o byt
Jenže většina půjček je na mě. Pokud přestanu platit, přijde exekuce a zabaví mi byt. Také hrozí, že exekutor zabaví byt kvůli jeho dluhům, protože má u mě doma trvalé bydliště. Měsíčně mi zbývá 2 000 korun na jídlo a všechno ostatní. Svoje auto už jsem prodala. Jediné, co mi zbývá, je byt.
Názor psychologaNejvíce mě na vašem příběhu zaujala pečlivost, s níž formulujete závěrečné dotazy, které se týkají výhradně řešení vaší složité finanční situace. Domnívám se, že nápomocnější osobou při volbě nejpříhodnější varianty bude (spíše než psycholog) finanční poradce. Váš příběh silně rezonuje se zkušeností mnoha jiných matek a ilustruje častokrát dokumentovanou delikátnost a nedotknutelnost vztahu mezi matkou a synem. Proto nás nemusí překvapit, že jste nehleděla na kritické hlasy z širší rodiny a stála při synovi v dobrém i ve zlém. Na druhou stranu vaše hluboká mateřská láska (mně osobně imponující) vedla k dobře míněným, přesto citelným a vás samotnou ohrožujícím ústupkům. Vaše čtyři možné scénáře možná napovídají, že jste se rozhodla učinit mnohem zásadnější rozhodnutí. Zdá se, že jste se důkladně zamýšlela nad mírou prostupnosti osobních hranic vás obou, patrně jste přehodnocovala míru shovívavosti a tolerance vůči synovi. Nejspíš jste si uvědomila, že nesobecká a obětující se mateřská láska, která má své plné opodstatnění v raných údobích dětského života, je v případě vašeho dospělého syna anachronismem. Nebo se také šeredně pletu a vy svou situaci vnímáte zcela jinak… |
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 28. února 2011. Anketa je uzavřena.
