Mým šťastným dnem je čtrnáctý únor. Tento den se pro mě stal osudovým. Poprvé, už když jsem se narodila. Tehdy byl 14. únor normálním dnem, americký svátek se u nás ještě neslavil. I tak mi datum narození určitě dalo do vínku hlavní rys mé povahy: jsem velký romantik s hlavou oblacích.
Na Valentýna jsem dostala nejkrásnější dárek
V době, kdy jsem se začala prvně zamilovávat, už byl svatý Valentýn, patron všech zamilovaných, v našich končinách dobře znám. Kamarádky mi záviděly, že jsem se narodila právě na Valentýna. A já jsem si to patřičně užívala, tvrdila jsem, že právě narozením v tento den mám předurčeno, že budu celý život šťastná a věčně zamilovaná.
Své dvacáté narozeniny jsem pochopitelně slavila přesně 14. února. Měli jsme s kamarády pronajatý stůl ve vinárně, vyzdobené speciálně pro zamilované páry. Já jsem tehdy byla bez partnera. Ovšem domů z oslavy už mě doprovázel "můj valentýnský dárek". Má nejlepší kamarádka Ina přivedla s sebou svého bratrance Alexe. Znal mě prý z jejího vyprávění a hrozně mě chtěl poznat, tak ho Ina vzala s sebou.
Během chvilky na nás zapracovala atmosféra toho večera i vzájemné sympatie a oba jsme věděli, že "je to ono". Zamilovala jsem se jako blázen hned na první pohled. A Alex na tom byl stejně.
Letos oslavíme už šestého Valentýna
Od prvního dne, kdy jsme se poznali, jsem spolu trávili hodně času. Já na tom byla lépe než Alex, studuji na vysoké, takže jsem měla čas i přes den. Alex pracuje jako technik, čas má většinou až večer nebo o víkendech. I tak jsme se viděli skoro každý den, nejdříve jsme společný čas trávili v kinech, ve vinárnách, později i při romantickém sexu, když rodiče odjeli.
Časem mi rodiče dovolili, že Alex může u nás občas přespat. Sem tam strávím víkend i já u Alexe. Jinak oba bydlíme stále se svými rodiči. Já jsem bez příjmu kromě nárazových brigád, nemohu si tedy dovolit platit za pronájem.
Letos už spolu budeme slavit šestého Valentýna a mé pětadvacáté narozeniny. Také končím vysokou a konečně se postavím na vlastní nohy. Ovšem Alex už dlouho nemluví o ničem jiném, než že se vezmeme. Klidně prý se svatbou počká na dalšího Valentýna, protože ví, že já si nic jiného nepřeji, ale chce, abychom už začali žít společně. Já to chci taky, ale vdávat se kvůli tomu nemusím.
Nedávno mi Alex řekl, že by se rozhodně nebránil, kdybychom hned měli dítě. Tím mě ale zaskočil. Dítě určitě chci, ale až za pět, osm let. Teď si chci najít práci, vydělávat, něco poznat, cestovat. Ne zahrabat se doma, na to je času dost. Vždyť jsem až doposud znala jen samé učení, povinnosti se školou, měla hluboko do kapsy a těšila se, až to konečně skončí.
Alex mě chce na Valentýna požádat o ruku
Před týdnem mi Ina řekla, že mě chce Alex na oslavě mých narozenin a valentýnské večeři požádat o ruku. Ví, jaký jsem romantik, prý chce, aby to bylo stylové. Má pro mě nádherný prstýnek. Byl ho kupovat právě s Inou, protože ona mě zná nejlépe.
Pochopitelně Inu poprosil, aby mi to neříkala, ale Ina ví, že bych jí nikdy neodpustila, kdyby mi to neřekla dopředu. A Ina ví i o mých stále stoupajících pochybách. Je pravda, že mi radila, abych to s Alexem včas probrala. Jenže já se bála, že by se na mě mohl vykašlat.
Ale teď už je stejně asi pozdě. Večer mě Alex požádá o ruku a bude chtít znát mou odpověď. A já nevím, co mu mám říct. Bojím se kývnout, ale nechci o něj přijít, jsem v koncích.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. března 2011. Anketa je uzavřena.
názor psychologaZ vašeho dopisu vnímám, že máte řadu obav. Strach ze ztráty partnera, pokud byste jeho žádost o ruku odmítla. Ale také obavy ze závazků, zasnoubení. Myslím, že záleží nejvíce na tom, co vy sama skutečně chcete. Co byste si přála. A čeho všeho se obáváte? Jakých konkrétních situací? Lidové rčení praví, že strach má velké oči. Také se říká sdílený strach je poloviční strach. Je možné, že vaše obavy se mohou zmírnit poté, co o nich budete s přítelem mluvit. Přijde mi přirozené, že se po šestiletém vztahu u vás téma budoucího soužití a rodiny objevuje. Doporučovala bych vám si s parterem promluvit o vás dvou, o vašem vztahu, o tom, z čeho máte obavy, co byste vy nyní chtěla, jaké máte plány, jak to také vnímá on. Vzájemně se vyslechnout a ve společném dialogu a se podívat na to, co by pro vás oba bylo přijatelné. Možná se hodně bojíte, že by se s vámi partner rozešel. Já jsem zastáncem spíše přímé cesty. Tedy zeptat se v rámci společného rozhovoru i na to. Jak vidí on váš společný život, proč jsou například zásnuby pro něj nyní ve vztahu důležité. Je možné, že i on má obavy z budoucnosti. Rozumím, že po dokončení školy chcete mít více času na sebe i na to, co vás zajímá. A vnímám vaše obavy ze zásnub jako pochopitelné. Přeji vám hodně sil! |
