Takoví muži to mají jednoduché. Nemusí se zabývat tím, jak ustát vztah k partnerce při nevěře, protože prostě nevěrní nejsou a nijak je to neláká. Pravděpodobně se tak narodili, spíš než že by se k monogamii rozhodli.
Jak ale ustojí nutkání k nevěře muž, jemuž prostě není dáno omezit své touhy na jednu ženu? To je mnohem těžší než ustát prozrazenou nevěru.
Jsou to muka. Ženy se sklony k nevěře je možná zažívají také, ale zdá se, že se buď snáze opanují, nebo se naopak své touze intuitivně podvolí a povětšinou si nic nezdůvodňují, ani nemají potřebu samy sebe ospravedlňovat.
Zapírat, zapírat zapíratAneb co si opravdu myslí známí sexuologové o nevěře |
To všechno (a mnohem víc) se odehrává v hlavách mužů, o nichž některé z žen nesprávně prohlašují, že nepřemýšlejí mozkem, nýbrž rozkrokem.
Je to právě naopak. Kdyby muž vypnul mozek a nechal za sebe rozhodovat rozkrok, choval by se jako zvíře. Raději rozumem mučí sám sebe, brání si něco začít bokem. Jenže je to nerovný boj. Kdo se takto narodil, obvykle podléhá. Třeba jednou v životě, třeba desetkrát ročně.
Muži i pak o svých nevěrách přemýšlejí velice důkladně. I při nenadálém vzplanutí "na jednu noc" kouskem mozku studují okolí, jestli je možné, že se jejich poklesek provalí. Delší vedlejší vztahy se pak snaží všemožně zastřít.
Ano, většinou nedokonale, oficiální partnerka dříve či později na všechno přijde a záleží na ní, jak se svým zjištěním naloží.
Situace "Vím, že víš, že vím" je pak mnohem větším kýčem než slova Joža Ráže v jednom z rozhovorů. "Nevěra neexistuje," pravil rocker, "existuje jen střídání partnerů. To je jen důkaz, že s tím vztahem není něco v pořádku."
Kdyby to bylo tak snadné! Jenže Filan napsal pro Elán i jiný text - Amnestii na nevěru. Krom hrdého sdělení, že láska je zázrak, se v něm veršuje (ve slovenském originále): "Len žiadne spovede, lepšie nič nevedieť..."
