Uchvacuje vším, co nás na jiných odpuzuje: potetovaným vypracovaným tělem, rychlou mluvou, neustálým zaměstnáváním rukou a nohou jakýmkoliv pohybem. Má smysl pro fair play, čisté úmysly a vtip jako zastírací manévr pro cokoliv. Jeho hvězda strmě stoupá, úspěšně skládá filmovou muziku (nejnověji Kájínek), působivě hraje a zpívá hlavní role v muzikálech (v současnosti Robin Hood, Jesus Christ Superstar) a k tomu se věnuje své vlastní hudební tvorbě s kapelou Red One.
Muzika a divadlo jsou váš život, ale herecké ani hudební vzdělání nemáte.
Jakýsi hudební vzdělání mám. Hrál jsem čtyři roky na klavír v lidový škole umění. Pak ještě na klarinet a zobcovou flétnu. I teorii, kdybych oprášil, zvládnu.
Zvládnete i víc hudebních nástrojů – vím, že jste úspěšný samouk, ale že zrovna klarinet? Není to spíš pro "hodný kluky"?
Já zkoušel i dudy. V naší rodině, kde je každej muzikant, se žilo českým tradičním folklorem a tam je klarinet potřeba. Když máte tátu hudebního režiséra, mámu zpěvačku, babičku houslistku a dědu sólistu ve sboru, nemůže vás muzicírování minout. Už od čtyř let jsem zpíval lidovky, asi v deseti letech jsem začal skládat a to mi zůstalo dodnes.
Jen ten žánr jste změnil. V pubertě jste přesedlal od Queenů a středního proudu k tvrdší muzice. Proč metal?
Asi proto, že je v tom jasná emoce, pozitivní, ve které je síla. Je to muzika plná energie. A taky už jsem měl v tu dobu rád motorky a bojový sporty a k tomu ta hudba prostě patřila.
Láká vás síla. Kde se zrodil pan Drsňák? Byl jste takový už jako dítě?
Ne! Naopak. Byl jsem dost citlivý dítě. Nebyl jsem moc silnej, a tak si na mně některý spolužáci docela vylejvali zlost. Já se neuměl bránit. Tak do čtrnácti let jsem dostával po papuli. Až jsem si řekl dost, že to musím změnit. A začal jsem na sobě pracovat a pak jsem je všechny vysekal.
Takže toho sympatickýho grázla ve vás nevychovala ulice?
Na ulici jsem naštěstí nevyrůstal. Jestli to znamená, že jsem se stýkal se rváčema, tak jestli jsem tam patřil, pak ne proto, že jsem musel, ale byl jsem tam dobrovolně. To, jak dneska působím, je něco jako sebeobrana. Já jsem si fakt chtěl vynahradit útoky a ústrky v mládí, a tak jsem se snažil o to víc být drsnej. Proto i ty kérky, branding … taková obrana citlivýho vnitřku.
Jak se z ustrašeného kluka stane nebojsa?
Začalo to rvačkama na diskotékách, ať už kvůli nějakýmu slabšímu kamarádovi, nebo cizí holce. Většinou jsem se někoho zastal. Šikanu a bezpráví jsem zažil na sobě a o to víc je nesnáším. Bylo mi sedmnáct a bavilo mě to. Připadal jsem si jako rytíř….i když jsem párkrát dostal přes držku.
Bojové sporty vám nepomohly?
Když začnete chodit na bojový sporty, umíte se prát jenom v ringu, používáte stejná pravidla jako soupeř a to je dobře. Na ulici ale všechna pravidla mizí a když lítaj popelníky a flašky, je vám ten váš sportíček málo platný a vy pak musíte přistoupit na hru a prát se jako zvíře. Je to o psychice a dravosti v člověku.
A ta ve vás je?
Musím říct, že jsem si ji vypěstoval. Je to strašně ovlivněné sebevědomím. Stačí, když vyhrajete jednou, podruhý, potřetí… sebevědomí stoupá. Pak už se nepotřebujete prát, stačí se jen zle podívat. A jakmile si věříte a je to v těch očích, tak druhý ustoupí…
To vypadá, že dneska už sebevědomí máte.
Asi osm metrů vysoký v tomhle směru. Bohužel…
Nemáte strach?
Zní to nafoukaně, ale z těchhle věcí strach nemám. Až mám strach z toho, že z toho strach nemám. Výšky mi nevadí, rychlost taky ne. Jediný, co mě děsí, jsou hluboký temný vody.
Zůstal ve vás ještě ten kluk?
Hmm. Vlastně máte pravdu. To je zároveň kluk, kterej se nějakým způsobem bojí. Bojí se existenčních věcí. Bojí se, aby nepřišel o práci, aby někomu z rodiny nebo blízkých neublížil, aby někoho nezklamal. Ten kluk je pořád citlivej, ba přecitlivelej. Když se brečí u reklamy na pojištovnu, tak to už je přehnaný. Jsme dva, jeden je Venca a druhej Noid. Venca je ten, co je teďka doma sám a přemýšlí nad blbostma.
A je mu smutno?
Občas jo. Je podzim. Ale já mám tyhle depresivní stavy rád a užívám si je. Jsou kreativní a člověk může nejlíp skládat muziku.
A když Vencu přejdou depky?
Tak ho baví divadlo. Baví ho, když si může hrát na někoho jinýho. Baví ho předvádět se.
Co je vlastně vaše parketa: divadlo nebo muzika?
Já mám takový etapy v roce. Když je divadelní sezona, věnuju se na dvě stě procent divadlu. Když mám pak dva měsíce volno, upnu se k muzice a skládání. Zavřu se ve studiu a změní se mi myšlení. Jsem zamlklej, všude si vyťukávám rytmy, pořád mám plnej telefon nějakých napískaných blbostí…
Před kapelou jste dal ale přednost muzikálům.
No jo, to míříte k Dolores... To bylo krásný období, pak ale přišly muzikály a já se musel rozhodnout. A šel jsem za muzikálem. Bavil mě a nepopírám, že v tom hrály roli i peníze, protože jsem se musel uživit. Nepatřím k těm, kdo se stydí za muzikály, já jsem na ně pyšnej. A jsem za ně moc rád, poznal jsem v týhle branži spoustu skvělejch lidí.
V prvním muzikálu Excalibur jste poznal svou první a zatím poslední ženu, Lucku Bílou, která do něj nastoupila o něco později než vy.
Koukali jsme na sebe při zkouškách tak dlouho, až jsme šli na kafe. Zezačátku jsem tomu, že jsme spolu, nemohl vůbec uvěřit. Ale mnohem těžší bylo to, že z kluka, co se včera pral na diskotékách se prakticky přes noc musel stát dospělej chlap, kterej si jde podat ruku s panem prezidentem. Do toho všechen ten tlak, že to dělám jen pro peníze a kvůli kariéře... Nebylo to tenkrát pro mě úplně snadný, ale já vytěsňuju věci, který mi nejsou příjemný, takže už si je moc nepamatuju.
Nemohlo být aspoň trochu příčinou rozchodu to, že byste takzvaně trpěl ve stínu hvězdy?
To ne. Já jsem byl ochoten tomu vztahu obětovat hodně, třeba i práci. Jeden čas jsem byl rozhodnutej, že se na celej šoubyz vykašlu a zůstanu doma a budu třeba vařit a skládat písničky. Bylo to pět let krásnýho vztahu se skvělou partnerkou. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo a člověk to neovlivní. Je to chemie a najednou zjistíš, že to není ta přitahovací, ale že je spíš sourozenecká nebo kamarádská.
To jste schopen tolik ze sebe obětovat ženě?
Byl jsem mladej, nevěděl jsem, co chci, jak naložit s kariérou. Zkusil jsem si to, ale už to neudělám. Dneska je moje žena moje práce.
A jak to teda máte se ženami? Teď jste singl, tak to můžete říct. Střídáte je, nebo jste věrný typ?
Jsem stoprocentně věrnej. Na důvěře podle mě stojí a padá vztah. Nic není tak nepřekonatelný, jako když jeden druhýho podvede.
Chcete rodinu, děti?
Ještě mám čas, si myslím. Nemohl bych se rodině kvůli práci věnovat, tak budu sobeckej a odsunu to ještě. Vlastně nebudu sobeckej.
Co vám říká majetek a peníze?
Tak to moc neřeším. Jednou bych chtěl mít baráček někde, kde bude spousta vysokejch, listnatejch stromů a na zahradě budou běhat psi. Ale že bych řešil, co mám za auto a kdy si koupím nový, tak to ne. Poplatím složenky a co zbude, to zbude. Investuju jedině do programů do svýho hudebního studia.
Je netaktní ptát se, jestli jste žil z Lucčiných peněz, jak se říkalo?
Já už jsem si v tu dobu vydělával na svůj věk docela slušně. Nepotřeboval jsem víc. Jediný, co jsem platil, byly úvěry za motorky a ty platím dodnes. Mimochodem, ani jedna už mě nebaví a spíš než silnice mě láká enduro (jízda mimo silnici - pozn. redakce). O jídlo jsme se dělili, jednou ho koupil ten, podruhý onen. Určitě to nebylo tak, že bych byl dotovaný.
Jak snášíte autority?
Uáá. Tak s tím mám docela problém. Třeba v případě režisérů. Občas jsem horká hlava a musím s tím hodně bojovat, abych to ukočíroval. Ale saze nikdy nebouchly, vždycky jsem to udolal.
Jste v branži už docela dlouho, ale prosazujete se až teď. Jako by vám rozchod s Luckou pomohl k úspěchu, rozvázal ruce pro kariéru. Není to paradox?
Můj vztah s Luckou pomohl tomu, že mě lidi poznávali dřív, než bych cokoliv dokázal. To byla výhoda a nevýhoda zároveň. Měl jsem pořád na talíři, že cokoliv se mi povedlo, bylo díky ní. Tak to nefunguje. Roli v Carmen jsem nedostal jako přítel Lucky Bílé, ale jako ten, co prošel konkurzem. Až když jsem sám a dělám stále to, co jsem vždycky dělal, se asi pomalinku ukazuje, že jsem musel nějakou práci odvést.
Letos vám vyšlo CD a DVD s muzikálem Němcová!, ke kterému jste skládal hudbu, v kinech sklízí úspěch film Kájínek opět s vaší hudbou a máte za sebou premiéru muzikálové role Robina Hooda a taky čerstvě Jidáše a Piláta v Jesus Christ Superstar. Na všech frontách lidi překvapujete tím, co umíte. S čím přijdete příští rok?
Mám takovej svůj soukromej úkol. Rád bych chtěl vedle divadla trochu víc vyjet jako interpret, láká mě i sólová dráha nějak spojená s kapelou. A kdyby k tomu přišla zase nabídka na filmovou muziku, budu úplně nejradši.
