Jak vás něco takového napadlo?
Extáze (Ecstasy of Saint Theresa, kde K. Winterová zpívá, pozn. red.) už dlouho připravovala koncert a řešily jsme kostým. Kateřina je typ samostatné a inspirativní ženy, která má jasnou představu o oděvu. Nedělám jí ani žádný styling a sama přichází často s úplně novými kombinacemi, o kterých jsem do té doby netušila. Chtěly jsme, aby byl koncert vizuálním zážitkem. A tak jsme vytvořily šaty, které reagovaly na hudbu, na rytmus, na jednotlivé tóny, protože celý projekt vznikl jako součást Absolut Inspiration, kde je světlo hlavním motivem.
Denisa Nová (37)* Pochází z Brna. Absolvovala bakalářské studium oděvního návrhářství Technické univerzity v Liberci a magisterské studium Fakulty multimediálních komunikací Univerzity T. Bati. |
Spolupracoval na tom Jindřich Templ, který zajistil právě technickou stránku. Šaty měly zevnitř jakousi změť kabílků a led světélek, které byly bezdrátově propojené s počítačem. Pak se speciálně naprogramovaly, aby reagovaly na jednotlivé tóny a staly se živým organismem.
Děláte tedy i věci na zakázku?
Ano, ale jen pro někoho, koho dobře znám. Velmi si vybírám a přemýšlím, když se rozhodnu pro nějaký individuální kousek nebo spolupráci s někým.
Jaké ženy tvoří vaši klientelu?
Nerozhoduje věk. Ženy, které si kupují moje modely, mají na módu vyhraněný názor a jsou to silné osobnosti, přesně někdo jako Kateřina Winterová. Baví mě dialog s nimi, komunikace, poznávat je a dělat jim věci "na tělo". Tyto ženy berou v potaz, že oděv je ten první "prostor", kterým se obklopujeme. Je to to nejintimnější, co máme, je to něco, v čem bydlíme. Ony si to uvědomují a vybírají si.
Přišla k vám někdy zákaznice s požadavkem, abyste pro ni vytvořila šaty, a vy jste jí nedokázala vyhovět?
Ano, stalo se mi, že jsme po pár schůzkách zjistili, že to nadšení ze společné spolupráce vyprchalo a naše představy se rozcházejí. Než vytvořím kousek, který je specifický a náročný, například svatební či společenské šaty, doporučuji lidem, ať si koupí nebo alespoň na několik hodin vyzkouší nějaký kousek z mé kolekce. Chci, aby poznali, zda se v mých modelech budou cítit dobře, zda jim vyhovují střihy, materiály.
A může si vaše oblečení koupit i žena s větší velikostí?
Standardně máme oblečení ve velikosti 40, některé i ve 42. Možná mě spousta čtenářek odsoudí, ale myslím si, že je potřeba, aby člověk na sobě pracoval po všech stránkách. Souvisí to s celkovým životním stylem, jestli se hýbeme a podobně. Ale na zakázku jsem schopná vytvořit modely ve větší velikosti.
Kde všude jsou vaše modely k dostání?
V Praze a v Brně. V létě jsem navštívila Kutnou Horu, kde se mi líbila galerie GASK. Sama o sobě mám pocit, že je to výborný počin. Část kolekce se tedy prodává i tam. Pro mě je totiž také velmi důležitý prostor, kde se moje věci prodávají a jakou formou se prezentují.
A jaký máte názor na nyní tak oblíbené concept story?
Myslím, že je to v pořádku. Jen mám pocit, že výběr značek či návrhářů tu není tak dalece vyhraněný. Uvítala bych větší zacílenost, ať už například na belgické návrháře, ke kterým by se vybrali čeští návrháři pracující v tomto duchu, nebo na kolekce pouze v černé barvě, jako v mém oblíbeném concept storu v Paříži.
Jak byste jednou větou popsala svou tvorbu?
Jde o silný výraz vyjádřený minimem prostředků, často pracující s kontrasty a v konečné fázi musí mít jiskru, musí být sexy.
Co vás při vymýšlení inspiruje?
Navazuji na ikony, jako černý rolák, klasické černé koktejlky. Z těchto věcí ráda čerpám a dávám jim nějaký budoucí nádech.
Který návrhář se vám nejvíc zamlouvá, kdo je vaše srdeční záležitost?
Belgičan Martin Margiela, toho miluji, je vizí módy budoucí. Dalším je Hussein Chalayan, to je zásadní návrhář, také vizionář, zaměřený na nové technologie. Potom mám ráda tvorbu Alexandera McQueena, to jeho divadlo, sen.
Co vy osobně ráda nosíte?
Věci, které nemusím vnímat, neomezují mě a neruší. V ideálním případě bych měla ve skříni dvacet černých roláků, úzkých pletených šatů a červený lak na nehty. Nic víc už bych nepotřebovala.
Co naopak nenosíte?
Nemám ráda modrou barvu, i když teď ji výjimečně asi po deseti letech mám v kolekci. Je to však jen takový drobný akcent. Ani nevím, jak se tam dostal.
Kde ráda nakupujete oblečení?
Tak to je těžké. Já nerada nakupuji. Ubírá mi to energii, nevidím v tom relaxaci.
Jak velký máte šatník?
Protože nejsem na jednom místě, rozloží se to. Typické je, že jsem schopná koupit si jeden kousek v několika exemplářích. Anebo si kupuji tutéž věc znovu a znovu.
A co podpatky?
Miluji je. Mám ráda i úplně placaté baleríny či tenisky. A v protikladu pak vysoké jehlové podpatky.
Pro většinu návrhářů je typické, že v soukromí nechodí výrazně či výstředně oblečení, nosí tmavé barvy a podobně. Čím to podle vás je?
Myslím, že to je o tom, aby oblečení nijak nerozptylovalo. Já sama osobně nechci okolí rušit, chci být spíš součástí celku.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Pokud vše dobře dopadne, v březnu bych měla jet s kolekcí do Tokia. V rámci projektu podporovaného EU, kdy se vybírá deset návrhářů z Evropy. Kromě stabilizace mé značky bych také ráda nalezla rovnováhu mezi kvalitou a komercí. Aby mohly vznikat kvalitní výstavy a oděvy, které by se nemusely podbízet trendům a komerčním složkám.
Nedávno jste byla porotkyní v projektu Shooting Fashion Stars, který dává šanci mladým návrhářům. Kdo z nich se vám líbil nejvíc?
Mirka Talavašková. Pro mě byla její kolekce nejsilnější. U všech finalistů bylo jasné, že si každý z nich svou cestu vybral, ale pro mě Mirčina kolekce fungovala jako celek velmi dobře, byla celistvá, všechno do sebe skvěle zapadalo. Stačil první model a moje pozornost byla zbystřená. Kolekce Zuzany Kubíčkové byla také výborná, ale mám pocit, že by pro ni byla vhodnější jiná forma prezentace, než přehlídka. Například výstava. Žádalo si to intimnější prostor.
Co jste na jednotlivých kolekcích hodnotila?
To nemohu zcela přesně vypočítat a ani se mi to nechce dělat. U mě je to tak, že uvidím první model a už buď cítím určitou energii, nebo ne. Celé je to spojení spousty faktorů, rozhoduje i výběr hudby, doplňků, líčení, výraz modelky. To všechno buď dohromady funguje, nebo ne. Stejně jako když se podíváte na obraz. Buď z něj určitý vjem máte, nebo ne.
Má kolekce Mirky Talavaškové šanci dostat se do širšího povědomí? Přeci jen ještě nepatří ke všeobecně známým jménům...
Myslím si, že ano. Ale je otázkou, zda jsou to její ambice. Navíc každá značka bývá zaměřená na určitou skupinu lidí. Čím je kolekce vytříbenější a čím víc vyjadřuje určitý názor, tím bude oslovovat konkrétnější a možná i užší skupinu lidí. Je dobře, když je jich v dané skupině hodně, ale to spektrum by nemělo jít úplně napříč společností. Potom pro mě naopak oděv ztrácí svou sílu.
Budete se podílet i na dalším ročníku?
Doufám, že ano. Jsem ráda, že vznikla takhle kvalitní věc, což se stává málokdy. Díky lidem, kteří již několikátý rok tento projekt vytvářejí, vznikla také výstava Kolekce nula v Centru současného umění Dox, která se poprvé představila na Expo 2010 v Šanghaji. Spolupracovala jsem na ní s fotografkou Karin Zadrick a potrvá do konce roku.
