Nemám sice existenční starosti, ale můj život je prázdný.
Manžel ráno odjede do práce (je společníkem úspěšné advokátní kanceláře) a vrátí se, až když děti a někdy i já spíme. O společných víkendech nebo dovolených si můžeme nechat jen zdát. Všehovšudy nás vzal v létě k moři a v zimě na hory celkem asi pětkrát a to jsme spolu přes deset let.
Moje náplň dne se celé roky soustředí na děti, kterým se věnuji, když se vrátí ze školy a na dům, do kterého si vymýšlím nové doplňky. Uklízet nemusím, máme hospodyni. Občas se scházím s kamarádkami a jejich dětmi, nebo jen tak vyrážím za nákupy do města. Prostě nuda.
Poznali jsme se v práci
Manžel je starší o patnáct let. Poznala jsem ho, když jsem do kanceláře nastoupila zhruba rok po střední škole jako jeho asistentka. Nejdříve jen na půlroční záskok, ze kterého se nakonec stal trvalý pracovní poměr. No a jak je to asi dost časté, ani ne po roce mě pozval po práci na drink, pak na další a nakonec jsem se stala jeho milenkou.
Když jsem za pár měsíců otěhotněla, rozvedl se. Umí v tom chodit, děti neměli, svou ženu dostatečně finančně odškodnil, takže jeho rozvod byl otázkou několika dní. Narodil se nám syn a po dvou letech další. Manžel mi snášel modré z nebe, na penězích rozhodně nešetřil. Měla jsem stále k ruce chůvu, zdravotní sestru. Ovšem jeho ne, byl celé dny pryč.
Své milenky schovával za práci
Protože jsem znala, jak to v jeho kanceláři chodí, věděla jsem, že má práce až nad hlavu. Chápala jsem, že s námi být nemůže, ale nebylo všechno tak, jak jsem si myslela. Bývalá kolegyně mi donesla, že má opět novou asistentku a ta se stala jeho milenkou, stejně jako ta předchozí, která nastoupila po mně. A prý to není všechno, v práci se šušká, že má něco i s jednou někdejší klientkou.
Zdráhala jsem se tomu uvěřit, ale manžel mi večer, když jsem se ho konečně dočkala a uhodila na něj, přiznal, že se svou asistentkou má poměr (i s tou minulou). Ale prý o nic nejde. Je to jen sex, nemiluje ji, miluje jedině mě. Udělala jsem mu žárlivou scénu, cítila jsem se strašně ponížená a naštvaná, že kolegové o jeho pletkách vědí a já jsem za pitomou husu. Určitě mi to i všichni, tedy hlavně všechny, přejí.
Slíbil mi, že s tím skončí. Uvěřila jsem mu. Dokonce začal chodit z práce dřív. Ovšem netrvalo to dlouho, po pár týdnech se opět vše vrátilo do starých kolejí. Zase se prakticky vůbec nevidíme.
Už mu nevěřím
Názor psycholožkyPtáte se, Dito, jestli byste svou situaci měla nechat být tak, jak je. Říkáte, že vám nic nechybí. A tomu se mi nechce věřit. Slovo nuda zaznívá v popisu vašeho příběhu celkem často. Máte zdravé krásné děti, ale co bude, až vyrostou a odejdou? Je skvělé, že máte nápady, co byste ráda dělala, jak byste se ráda realizovala. Jen do toho. Nejvíc mě na vašem příběhu zaráží to, jaký máte vztah s vaším manželem. Není vůbec doma, má milenky, vy o tom víte. Zdá se, že vás to nejdřív trápilo, ale teď jako byste úplně rezignovala. Na sebe, na možnost mít hezký vztah plný důvěry. Myslím, že milenec nic nevyřeší. To byste jen opakovala to, co vás u manžela zraňovalo. Zkuste si představit, jak byste skutečně chtěla žít, co byste si opravdu uvnitř přála. Pokud by to bylo obtížné, najděte si podporu psychoterapeuta. Moc vám přeju Dito, abyste našla svou cestu a váš život přestal být nuda. |
Teď už se ani nesnaží přede mnou něco tajit. Sice stále mluví o tom, že mě miluje, že beze mě žít nemůže, ale klidně si večer jde s jinou na večeři nebo dokonce odjede na víkend. Když jsem se ho zeptala, jak to chce vést dál, řekl mi, že já, naše děti a celý náš domov jsme jeho všechno, ty občasné holky jsou jen rozptýlením po náročné práci. Rozhodně se nechce se mnou rozvést. Ale také se nechce vzdát svých příležitostných milenek.
Schovávám si peníze
Když se poprvé přiznal, že mi zahýbá, začala jsem si na svůj účet, o kterém neví, ukládat peníze. Přestože stále mluví o tom, že se nikdy nerozvede (ono by to koneckonců jeho image neprospělo, když má rodinné zázemí, milenky se tolerují, jako rozvedený by v očích svého snobského okolí klesl), kdo ví, co se jednou může stát. Sice máme společný majetek, ale obávám se, že by věděl, jak mě hodně věcí zbavit.
Také uvažuji, že bych si našla práci. Musím se nutně osamostatnit. Začala jsem na sobě pracovat, když jsou děti ráno ve škole, chodím na intenzivní kurz angličtiny a uvažuji i o tom, že bych začala dálkově studovat vysokou školu. Manžel o mých aktivitách a plánech nic neví. Moje tajemství mi dodává sebevědomí.
Přemýšlím i o tom, že od něj s dětmi odejdu, ale ještě jsem nenašla odvahu o tom hlouběji uvažovat, ale ta možnost tady je. Nebo bych si také mohla najít milence...
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 19. července 2010. Anketa je uzavřena.
