Moderní technologie jsou běžnou součástí života. A vstoupili samozřejmě i do zdravotnictví. V Praze v Gynekologicko-prodnické klinice U Apolináře pomohla moderní technologie za posledních pět let deseti rodinám sledovat narození dítěte prostřednictví internetu.
"Myšlenka přenášet porod přes internet mě napadla už kolem roku 2000," říká Antonín Pařízek, vedoucí lékař oddělení rizikového těhotenství porodnice U Apolináře. Tehdy totiž jedna z jeho pacientek podobnou myšlenku vyslovila. Moc toužila mít manžela u porodu, on však tehdy byl jako pilot pracovně v Kataru.
"Když za mnou tatáž žena přišla o čtyři roky později, že čeká další dítě, rozhodl jsem se tentokrát myšlenku dovést k realitě," vzpomíná Antonín Pařízek.
Netušil, jakou zápletku však ještě okolnosti tomuto rozhodnutí připraví. Starší dítě budoucí rodičky totiž tehdy onemocnělo planými neštovicemi. Vzhledem k tomu, že matka neštovice předtím neprodělala, hrozily u novorozence závažné komplikace, a tak bylo třeba porod uspíšit.
Vše proběhlo bez komplikací, porod trval pět hodin, z toho závěrečnou část pak sledoval otec na počítači. Původně měl být v čase porodu i tentokrát v zahraničí, kvůli onemocnění staršího dítěte musel zůstat doma. Stal se tak těsně před Vánocemi roku 2004 historicky prvním tátou v Česku, kterému moderní technologie umožnila, aby viděl vše, co se na sále děje včetně prvních sekund narození dcery.
Dítě v nemocnici, matka doma. A přitom spolu
Nejde o masovou nabídku. Od té doby u nás tímto způsobem pod dohledem webkamer porodilo dalších devět matek.
"Nabízíme to v případech, kde je zřejmé, že otec či další členové rodiny u porodu být chtějí, ale kvůli zcela zásadním důvodům být nemohou. Navíc tehdy, když je zřejmé, že to může mít i další terapeutický přínos. Například, v případě prvního porodu on-line, který byl poznamenaný rizikem infekčního onemocnění, jsme matce, která po porodu byla propuštěna dříve než její dcera, umožnili i neustálé připojení prostřednictvím kamer, aby dítě mohla sledovat. Díky tomu jsme u ní zachovali možnost kojení," vysvětluje Antonín Pařízek.
Jak dodal, rozhodně to ale nebylo plánované.
"Matka však ze zdravotních důvodů musela zůstat sama doma, poněvadž první dítě bylo v karanténě na Moravě, a právě narozená dcera musela zůstat po dobu inkubační doby planých neštovic v porodnici. Matce však brzy začalo ubývat mléka, zřejmě i kvůli tomu, že u sebe dítě neměla," říká Pařízek.
Hned poté se proto lékaři pokusili přenášet obrázek miminka z porodnice matce domů. Na monitoru viděla on-line dceru v postýlce, její krmení, koupání. Podívat se mohl i manžel, díky heslu a přístupovým právům k přenosu viděl vše na Aljašce, v USA i v Austrálii.
Od roku 2005 absolvují porod on-line na Gynekologicko-porodnické klinice U Apolináře ročně zhruba jeden až dva páry. Všechny si však přejí zůstat v anonymitě.
faktaKdo může vidět? K on-line přenosu má přístup pouze předem určená blízká osoba. Vidí ho na obrazovce se zhruba třísekundovým zpožděním. Zajištění soukromí Vysílání je zabezpečeno několika hesly. Kamera je umístěna tak, že vylučuje záběry na intimní partie rodičky, předem musí být zajištěn její písemný souhlas s akcí. Stejně tak musí s internetovým vysíláním souhlasit vedení Všeobecné fakultní nemocnice, kam porodnice U Apolináře spadá. Poprvé v USA V roce 1998 v USA mohli sledovat porod čtyřicetileté ženy také návštěvníci zvláštní internetové stránky a v rámci reality show i diváci jedné z místních televizí. Vysílání sledovalo tehdy více než 7 milionů lidí, internetovou stránku zahltili natolik, že se na všechny zájemce ani nedostalo. |
