Dcery, jistě je vám všem známé, že maminka má vždycky pravdu. Že maminka vše myslí dobře. Že jen díky mamince jste tak krásné a sympatické. Také vám ale občas vrtá hlavou, kdo vlastně tu roli maminky v rodině zastává?
Zamyslete se: jak často se vám stalo, že jste zpocené čekaly na to, až se vaše už lehce přihysteričtělá matka rozhodne, jestli si vezme tyhle, nebo tamty boty? Kolikrát jste si všimly, že za vámi matka už popáté přišla, aby se vás zeptala, co si má vzít na sebe, popřípadě – a na to obzvlášť pozor – jestli si může půjčit vaše šaty? Kdy naposledy jste své matce musely nasazovat náušnice a česat jí vlasy?
Pokud vám všechno, co jste potud přečetly, až nebezpečně sedí na vaši matku, nejste na tom ještě tak špatně. Vaši matku lze stále ještě naučit samostatnosti. Ale čtěte dál!
Pokud se vám vaše matka svěřuje se svými objevy, pokud vám dává přečíst (a nevadí, že ne úplně všechny) maily, dopisy a esemesky od svých milenců, a pokud od vás dokonce vyžaduje, abyste jí poradily, co na ně má odepsat, jste, milé mladé dámy, na velmi tenkém ledě.
Ale situace, kdy už opravdu není úniku, nastává, když přesune vaši oslavu narozenin, protože se jí ozval bývalý milenec a ona chodí nervózně po bytě, má křečovitý úsměv, trhané pohyby a volá všem kamarádkám. A teď si jasně vzpomeňte, kdy vám naposledy vaše drahá maminka s dospělým nadhledem radila, že na zprávy od kluků se má odepisovat s nejméně jednodenním zpožděním. Že abyste se nakonec dostavily na rande, musí vás váš chlapec neúnosně dlouho přemlouvat, a že když se s vámi rozejde a vy ho potkáte za týden s jinou, existuje jen jedna možnost, jak vyváznout ze zapeklité situace s hrdě vztyčenou hlavou, a to: usmívat se, usmívat se, usmívat se.
A nyní si vybavte, kolikrát jste se přestaly k vaší matce hlásit, když se rozplakala, protože v kavárně potkala svého bývalého a on ji nepozdravil. Kdy naposledy si na večírku někoho vyhlídla a začala se před ním nepřirozeně předvádět a kdy se zabarikádovala ve svém pokoji, protože jí její přítel už jeden celý den neodepsal, a vy, chudinky, jste jí tam musely nosit tuny čokolády a krabice s kapesníky. Tak tady přestává legrace. Vaše matka je puberťačka! Projevují se u ní všechny známé znaky puberty: vzdor, hysterie, naivita a hledání sebe samé.
A co s tím? Jako správný rodič byste měly pro svou matku chtít to nejlepší, tedy aby získala zkušenosti a nabrala trochu více sebevědomí. Možností je mnoho, záleží na typu matky a na typu puberty. Nejrozumnější by ale asi bylo poslat ji tak na rok do ciziny. Ať si užije jiné ovzduší a jinou kulturu. Jestli se vyléčila, se dozvíte tak, že se vrátí. A když se nevrátí, asi je to s ní beznadějné. Nebo to ale může znamenat, že si našla nějakého dospělého přítele, který na ni dává pozor. Vaše matka vám bude tak třikrát do týdne volat, možná vás i poprosí o radu, ale to jen, jestli její přítel bude bohatý a ochotný jí zaplatit dlouhé hovory.
 Autorka BERENIKA KOHOUTOVÁ (16) studuje státní konzervatoř v Praze – obor herectví a je dcerou známé české spisovatelky Ireny Obermannové. Hrála princeznu v televizní pohádce Tři srdce, která běžela na druhý svátek vánoční, a v tomto roce ji uvidíme v hlavní roli televizního filmu Tatínkova holčička, který v cyklu Ženské příběhy uvede televizní stanice Nova. |
