Šestatřicetiletá Rachel Smithová pracuje v bankovnictví a je šťastně vdaná. Přesto ji ani ve snu nenapadlo mít dítě. Stačí, aby přišla na návštěvu k těhotné kamarádce, a zvedne se jí žaludek.
"Uviděla jsem časopis s fotografickou reportáží o porodu a udělalo se mi tak zle, že jsem musela utéct z místnosti," popisuje svůj stav. "Bylo mi to prostě odporné. Představa, že bych v životě měla něco podobného podstoupit, je pro mě naprosto nepřijatelná."
Psychická antikoncepce
K podobnému problému se nedávno přiznala i herečka Helen Mirrenová, kterou proslavila role Alžběty II. ve snímku Královna.
"Ve třinácti mi kamarádka pustila video s porodem a od té chvíle vím, že cokoli spojeného s příchodem dítěte na svět se mi hnusí," prohlásila během televizního rozhovoru.
Nejen pro Rachel, ale pro další tisíce žen trpějící touto fobií bylo toto oficiální přiznání vysvobozením. Konečně někdo veřejně mluví o jejich problému, za který se před tím často i styděly.
"Děti mám upřímně ráda a není pro mne problém se o ně starat, jak jsem si ověřila u manželových potomků z předchozího vztahu," vysvětluje Rachel. "Celý můj problém se týká výhradně porodu jako takového."
Ženám, jako je ona, se snaží pomoci řada zdravotnických zařízení na celém světě, ve Velké Británii je to například Společnost pro porodní trauma. Maureen Treadwellová, která zde působí, tvrdí, že tofobické ženy se cítí být společensky méněcenné, čímž velice trpí.
"Tyto ženy jsou fyzicky schopné počít a porodit dítě, ale psychika jim to nedovolí, a cítí se proto jaksi invalidní, nedostatečné," vysvětluje. "Našich klientek přibývá, ale zdaleka ne všem můžeme pomoci tak, že jsou schopné se své fobie definitivně zbavit. Tím nejdůležitějším krokem ale zůstává jediné: odhodlat se a přijít za námi. Bez odborné pomoci je více než devadesátiprocentní pravděpodobnost, že se svého handicapu nikdy nezbaví."
