Pokud vás síly, zdraví ani chuť neopustí, nastane jednou opravdu čas koníčků. A třeba ještě vstoupíte do dějin, tak jako tři úspěšné spisovatelky Květa Legátová, Jarmila Uždilová a Věra Nosková. Všechny se proslavily až ve věku, kdy ostatní už spokojeně odpočívají v důchodu.
Želary v jednaosmdesáti
Spisovatelka Květa Legátová debutovala se svým souborem črt pod názvem Postavičky už v roce 1957. Dílo doplnila ještě o čtyři roky později románem Korda Dabrová. V kolonce "autor" však stál pouze její pseudonym Věra Podhorná. Pak už dlouho žádnou knihu nevydala.
"Chtěla jsem publikovat jako mladá. Za protektorátu jsem občas něco uveřejňovala, ale pak už to nešlo. A důvod, proč jsem nechtěla publikovat? Když mám volit mezi tím přizpůsobit se a nechat si něco vnucovat, a možností nepublikovat, volím nepublikovat," řekla kdysi v rozhovoru pro MF DNES.
Legátová jakožto kantorka nepříliš nakloněná bývalému režimu prošla od začátku padesátých let řadou zapadlých vsí slováckých kopanic, odkud čerpala náměty pro většinu svých povídek. Život podle ní spočívá v kontrastech: "To, co přijímáme jako skutečnost, můžeme zítra vidět úplně jinak."
K psaní se vrátila opět až po změně režimu a znovu v roce 2001, ve svých jedenaosmdesáti letech, debutovala prózou Želary. Ta se stala předlohou ke stejnojmennému filmu Ondřeje Trojana. Za dílo obdržela Státní cenu za literaturu. Není divu, že o rok později vyšla další kniha Jozova Hanule.
Pro tvorbu Květy Legátové je typické, že její hrdinové pokorně hledají pravdu a jen nejednoznačně ji pak přijímání. "Vtip je v tom, že lidi v sobě mají nebe i peklo. Nemusí to vůbec vědět, ale už na této zemi to realizují. Člověk skutečně existuje - jak říkal myslitel Zarathustra - mezi světlem a tmou. Já jako starý člověk, který se na to dívá bez jakékoliv romantiky, bych nevěděla, co nazvat světlem a co nazvat tmou," říká spisovatelka.
Nejstarší česká debutantka
Spisovatelka Jarmila Uždilová svou prvotinu povídek Pro medomet vydala až letos. Ve svých 87 letech se tak pravděpodobně stala nejstarší debutantkou v Česku a i jinde na světě bychom těžce hledali starší začínající spisovatele. Za sbírku povídek dostala také hned ocenění Akademie literatury české - Máchovu růži.
Navíc byla oceněna i dříve. Už po roce 1990 dostala dvě literární ceny, přesto se jí dříve nakladatele nepodařilo sehnat. Přesto o kvalitě její práce svědčí i fakt, že v těchto dnech vychází její další publikace. Sbírka povídek a úvah nazvaná Zkouška je doplněna ilustracemi její dcery, malířky Bedřišky Uždilové.
I když Uždilová své knihy vydala teprve letos, tvrdí, že se psaní věnuje celý život. Proč s knihou tak dlouho váhala? "Neuměla jsem chodit po nakladatelstvích, a také jsme neměla nikoho 'známého'. Jednou jsem to zkoušela v nakladatelství Československý spisovatel. Poslala jsem tam asi tři čtyři povídky. Ale nevyšlo to," říká Uždilová.
"Dodneška mám schovaný dopis, kde o mně redaktorka hezky píše, jak ji moje povídky potěšily, ale lituje ... nejsou prý dost ideové," dodává spisovatelka.
Uždilová píše bez sentimentality. Pomocí rozhovorů a autentických zamyšlení tvoří moderní povídky. Ty sice vypovídají o životě na malém městě v první republice, ale rozhodně se nedají označit za "vzpomínkovou literaturu". "Jde tu zcela o něco jiného. Můj dětský hrdina řeší aktuální problémy - šikanu, první lhaní...," tvrdí spisovatelka, která ale celý život pracovala jako učitelka na střední škole.
Na život v rodině evangelického faráře ale také občas ráda zavzpomíná v soukromí. Právě její otec ji ovlivnil natolik, že několik semestrů svého vysokoškolského studia strávila na bohoslovecké fakultě. "Šla jsem tam proto, že jsem měla v představě kazatelnu. Chtěla jsem tam stát nebo psát kázání jako můj otec. Chtělo se mi k lidem mluvit. Zdálo se mi, že svět je bohatý a obklopený událostmi a já mám lidem co říci," vzpomíná Uždilová.
Román až před šedesátkou
Stejně jako Legátová i Uždilová, svůj volný čas věnovala literatuře také spisovatelka Věra Nosková. Psala vždy, jak říká, ale úspěšné romány jí začaly vycházet až před šedesátkou. Barvitě v nich zachytila 50. a 60. léta, kdy si nerozuměla s režimem, vlastní rodinou a špatně snášela atmosféru maloměsta.
Nosková je jiná generace než její dvě spisovatelky-kolegyně. Narodila se totiž až po válce v pohraničním Hroznětíně, poblíž Karlových Varů. Rodiče se ale už po několika měsících přemístili do Strakonic, kde pak vyrůstala a žila do dvaceti let.
Věnovala se učitelství i novinařině. V roce 2003 si zaregistrovala nakladatelskou živnost. Vydala tak několik knih Českému klubu skeptiků Sisyfos, jehož je aktivistkou, a když její rukopis odmítla dvě velká nakladatelství, vydala si sama generační román Bereme, co je. Ten byl později nominován na cenu Magnesia Litera za rok 2005. Jeho volné pokračování vyšlo letos.
Nosková o sobě tvrdí, že píše denně. "Pokládáme za bůhvíjaký výkon, že jde kdokoliv na pár hodin do práce? Jsou autoři, kteří dokážou napsat za den až třicet stránek. Já dvě, a strávím nad nimi celé dopoledne," řekla v nedávném rozhovoru pro magazín MF DNES.
"Hraju si, bavím se. Nemusím spěchat, klidně vhodné slovo vybírám půl hodiny. Píšu i o Vánocích, na Silvestra, při narozeninách... Vytržení z toho stereotypu nesu nelibě. Vytržena bývám během cestování nebo na dovolené, takže si asi pořídím notebook, abych zbytečně netrpěla," směje se.
Takže trpíte-li občas výčitkami, že jste kvůli rodině zahodila všechen talent, nezoufejte. Talent totiž zahodil nelze, tak si na to vzpomeňte, až nastane váš čas.
Květa Legátová Narodila se 3. ledna 1919 v Podolí u Brna. Pracovala jako učitelka, v roce 2001 vydala Želary, roku 2002 knihu Jozova Hanule. Státní cenu za literaturu obdržela v roce 2002. |
Jarmila Uždilová Narodila se 28. března 1920 ve Sloupnici u Litomyšle. Živila se jako učitelka, debutovala v roce 2007 povídkovou knihou Pro medomet. V těchto dnech vyhází pokračování nazvané Zkouška. V roce 1990 obdržela cenu Synodní rady českobratrské církve evangelické a v roce 2004 Literární cenu Terezy Novákové. Za svůj debut dostala cenu Akademie literatury české, Máchovu růži. |
|
Věra Nosková |
Narodila se 9. dubna 1947 v Hroznětíně na Karlovarsku. Vystřídala mnoho různých zaměstnání. V roce 2003 se stala nakladatelkou. Vydala román Bereme, co je. A letos v dubnu prózu Obsazeno. Byla nominována na cenu Magnesia Litera za rok 2005. 
