V posledních týdnech přitahuje naši pozornost kauza týraných dětí z Kuřimi, ale malý Ondra je jen špička ledovce, o němž se mluví.
Podle statistik trpí v Česku týráním několik desítek tisíc dětí a asi padesát jich ročně na následky takové "výchovy" zemře. Přitom se často jedná o zcela „normální“ rodiny, které se na první pohled chovají „správně“. Je ale správné, když dítě zbytečně nerozmazlujeme pochvalami a trváme striktně na splnění svých příkazů? Anebo je lepší, když mu dovolíme vše, na co pomyslí? V obou případech můžeme dítě vážně poznamenat na celý život.
Škoda rány, která padne vedle
Ještě v meziválečných českých filmech často vystupuje tyranský otec, který vychovává děti přísnou rukou a rákoskou a úloha matky spočívá v ochraňování dětí před fyzickými tresty. Důvod je zřejmý – je to pro jejich „dobro“!
V Čechách má tvrdá výchova pevné kořeny, a tak alternativní způsoby výchovy dětí nenacházejí zrovna velkou odezvu. Zvlášť když se do škatulky s názvem Alternativní zamíchá vše, od domácího vyučování po život v sektách.
Alternativní způsob výchovy
Po Komenském a studentech nespokojených s nesmlouvavým: učit se, učit se, učit se...chtějí dnes zastánci alternativních způsobů výchovy a vzdělávání naplnit hlavní potřeby dítěte, což je touha po lásce a respektu dospělých. Současně má dítě získávat vzdělání tak, aby byly jeho osobnost a schopnosti rozvíjeny, nikoliv potlačovány.
Marie Montessori
Italská lékařka, která již počátkem 20. století používala pro své svěřence – mentálně postižené děti – výchovnou metodu založenou na osobním přístupu, podnětném okolním prostředí a příjemné atmosféře, položila základy tohoto výchovného směru, který byl podle ní pojmenován. I u nás již existuje několik Montessori škol a školek (v roce 1998 byla tato metoda schválena ministerstvem). Důraz se klade hlavně na to, aby se zde děti cítily dobře.
Děti jsou vedeny k samostatnosti a zodpovědnosti za své chování, ale také k ohleduplnosti k ostatním a toleranci. Třídy jsou smíšené, a mladší děti tak mají možnost sledovat chování svých starších spolužáků a učit se od nich. Tento výchovný systém klade velký důraz na rozvoj osobnosti a uspokojení individuálních potřeb dětí.
Waldorfská škola
Od roku 1996 u nás existuje několik škol, které pracují s dětmi podle zásad Rudolfa Steinera, rakouského filozofa, který byl zakladatelem antroposofie – filozofického směru zabývajícího se nadsmyslovým vnímáním světa. Podle něj platí pro období do 7 let, že dítě je zcela otevřeno smyslovým vjemům a učí se zejména prostřednictvím napodobování, proto je kladen důraz na poskytování vhodných vzorů a na kvalitu těch, kteří s dětmi pracují. Děti by měly ve waldorfské škole získat nezkreslené informace o okolním světě, dítě se vzdělává na základě vlastních zkušeností a návyků. Škola dodržuje přirozený rytmus spánku a bdění, klidu a aktivity.
Církevní školy
Děti mohou být vychovávány i v křesťanském duchu – v církevní škole. Církev má možnost zřizovat školy, které nejsou určeny jen pro děti věřící. V těchto školách je kladen důraz na přátelský vztah mezi žáky a vyučujícími a výchovu v souladu s Kristovým učením.
Další...
Existuje několik dalších systémů alternativní výuky a výchovy, s nimiž se můžeme setkat i u nás. Jmenujme alespoň systém Step by step inspirovaný Freinetovou školou, v níž dominuje kromě výše uvedených obecných principů také snaha, aby si děti předávaly zkušenosti hlavně mezi sebou, nebo Daltonská škola, která vychází z poznatků Marie Montessori, přebírá však jen část systému. Klade důraz zejména na zodpovědnost, samostatnost a motivaci. Starší děti mají na starosti vždy mladšího spolužáka, kterému pomáhají.
Domácí vzdělávání
I u nás již existuje možnost domácího vzdělávání, ovšem za určitých předpokladů a navíc jen pro první stupeň základní školy. Dítě musí být přijato do základní školy a o možnosti domácího vzdělávání rozhoduje na základě žádosti ředitel této školy. Ten, kdo bude dítě vzdělávat, musí mít alespoň středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou.
Dítě nemusí vzdělávat rodič, může to být například i domácí učitel. Za každé pololetí musí dítě složit zkoušku z probraného učiva, dostává vysvědčení jako ostatní děti. Co se týče vzdělání, může tento způsob poskytnout dítěti kvalitní základ, nemělo by však vyrůstat v sociální izolaci, pouze mezi dospělými.
Alternativa, nebo extrém?
Pokud bychom chtěli tuto otázku posuzovat z pohledu státu a jeho zákonů, pak existuje seznam vzdělávacích programů, které jsou Ministerstvem školství povoleny. Patří mezi ně všechny výše uvedené školy a školky.
Existují ale i výchovné systémy, v nichž děti sice chodí do „normální“ školy, ale způsob života v rodině je ovlivněn například kulturami jiných národů či náboženstvím. Mohou to být církve státem registrované či nikoliv (u nás je v současnosti 27 registrovaných církví a náboženských společností). Mezi registrovanými jsou například Svědkové Jehovovi, Hnutí Hare Krišna nebo Federace židovských obcí, v nichž můžeme při výchově dětí očekávat odlišnosti dané konkrétním náboženstvím. Kromě účasti na náboženských obřadech a slavnostech najdeme ve způsobu výchovy dětí také odlišnosti například ve výživě (Hare Krišna) nebo vztahu k medicíně (Svědkové Jehovovi).
Jak se v tom vyznat
Měli bychom se zmínit i o společnostech neregistrovaných. To, že náboženská společnost není registrovaná, neznamená ještě, že je nedůvěryhodná či nebezpečná. Registraci totiž získávají náboženské společnosti a hnutí na základě například takových podmínek, jako je počet členů a registrace před rokem 1989. Neregistrované náboženské společnosti se mohou svobodně sdružovat, vykonávat náboženské úkony, vydávat a šířit literaturu apod. Kvůli získání statutu právnické osoby se často nechávají zaregistrovat jako občanská sdružení nebo nadace. Případné nebezpečí můžeme tedy odhalit teprve zkoumáním jejího učení.
Je to sekta?
Původní význam tohoto slova je odvozen z latiny a znamená, že se jedná o skupinu oddělenou od celku či většiny. Důležité jsou ale jiné znaky, které mohou svědčit o sektářském charakteru společenství. Je to především přítomnost silné autority, zakladatele, jehož výroky zbavují příslušníky společnosti vlastního názoru či úsudku. V jeho rukou je soustředěna veškerá moc a rozhodování. Tato osoba má zpravidla jednoduché odpovědi na složité otázky týkající se smyslu života nebo existence jedince v rámci společnosti.
Bývá zaujímán přezíravý postoj ke vzdělání, jako dostačující se označuje studium textu vydaného hlavní autoritou. Nepřipouští se diskuse, doporučuje se odtržení od dalších zdrojů informací (knihy, sdělovací prostředky). Požaduje se přijetí nového způsobu života, které zahrnuje často předepsaný oděv, denní režim, výběr partnera či stravovací zvyklosti. Časem zabírá členům práce pro společnost tolik času, že nezbývá prostor pro soukromý život a možnost opustit skupinu se jeví jako nemožná.
Děti se nemohou bránit
Ať se rozhodneme vychovávat své děti jakkoliv, neměli bychom zapomínat, že děti nemají dostatečně vytvořený vlastní pohled na svět a většinou přijmou způsob výchovy, který je jim odmalička vštěpován, za přirozený a normální. Pokud tedy vyrůstají v prostředí, které jim jakýmkoliv způsobem škodí, nemusí si to dostatečně uvědomovat.
Proto bychom neměli zůstat lhostejní k okolí a upozornit na týrání či ubližování dětem, ať se jedná o nebezpečnou sektu či „jenom“ matku alkoholičku.
