Před Vánocemi nebylo možné Vás dohonit. Česala jste modelky v New Yorku na přehlídce pro nadaci Heleny Houdové, pracovala jste i v Bratislavě, na skok jste odletěla do Londýna. Měla jste vůbec čas řešit Vánoce?
Ještě tři dny před Štědrým dnem jsem neměla nic, žádné cukroví, žádný dárek. Něco jsem stihla až v pátek a v sobotu. Soustředila jsem se hlavně na nákup potravin, protože Vánoce nejsou ani tak o dárcích, ale v mém případě o vaření a o jídle. Bramborový salát mít každý rok musíme. Stejně jako kapra ve vaně, kterému pouštíme bublinky a chodíme se na něj i v noci dívat, jestli ještě žije ! .!... . To je zkrátka rodinná tradice.
Když jsme u tradic... Je nebo byl někdo z rodiny kadeřník?
Ne. Maminka je ale zručná a díky sportu v mládí je také cílevědomá i ctižádostivá. Asi jsem po ní. A zřejmě i díky přísnému tátovi, který do důchodu učil na střední škole, se snažím být stále lepší a lepší.
Kdo se Vám dostal pod nůžky hned po panenkách?
Máma. Stříhala jsem jí, natáčela i barvila. V osmé třídě jsem ostříhala kamarádku a protože jsem ji načesala stejně jako mámu, vypadala strašně - hrozne staře.
Málem jste prý však místo kadeřnicí byla baletkou?
Od pěti let jsem tančila a měla jsem jít na baletní konzervatoř, jenomže v 15 letech jsem měla problémy s ledvinama. Tři měsíce jsem ležela v nemocnici, a pak nesměla ještě rok cvičit. Tím se osud otočil a bylo jasné, že zvítězí česání.
Šla jste si rychle za svým. Brzy jste vyhrála juniorský a pak dvakrát seniorský titul mistryně republiky...
Každé prázdniny jsem česala, barvila a stříhala. Napřed jsem z chalupy jezdila pomáhat do kadeřnictví v sousední vsi, další rok jsem si v 16 letech pronajala na obecním úřadě malé kadeřnictví a měla jsem doslova narváno. Stříhala jsem za 40 korun, což byla běžná cena v kadeřnických učilištích. Zákaznice za mnou pak jezdily i z okolních vesnic. Nechaly si ode mne i poradit, vymýšlela jsem pro ně nejrůznější účesy. Bavilo mě to a ony byly spokojené.
Dnes už pět let vedete se svým přítelem a zároveň manažerem vlastní renomovaný salón v centru Prahy. Co máte v plánu dál?
Určitě by se nám líbilo otevřít salón třeba v Paříži, Miláně nebo v New Yorku, ale to je dlouhá cesta a vůbec není jisté, zda dojdeme k cíli. Mít jeden dobrý salón stojí značné úsilí a mít jich několik...mám obavu, abychom pak nešidili kvalitu. Kromě toho řídit a hlídat lidi je náročné . Raději vymýšlím a tvořím.
Na řídící práci máte partnera. Jste s ním už 11 let, je Vám 30. Není čas mít dítě?
Na dítě musí být dva. Přítel bude zřejmě chtít až budu stará babička (usmívá se). Je pravda, že hodně teď cestuji a pracuji. Dávám si tak ještě dva roky.
Máte kromě práce čas třeba na koníčky, na společnou dovolenou, na odpočinek?
Na koníčky vůbec, jen občas si zajdu na masáž, baví mě, když mě někdo opečovává. V létě se občas dovolená povede. Letos jsem byla s kamarádkou u moře. Byla to klasická „válečka“, kdy nedělám nic jiného, než čtu, nemluvím, jím a spím. Nevyjdou nám ani zimní hory, protože chci odjet do Londýna.
Pracovat?
Chtěla bych pracovat jako studiový kadeřník při focení. Chtěla bych se rozvíjet. Ráda bych vymýšlela nové účesy a trendy a naučila se něco nového ve spolupráci se zkušenými módními fotografy.
Petra Měchurová |
Kadeřnice Petra Měchurová radí čtenářkám ONY |
