Samotnou ji to občas zlobí. „Hlavně muži si víc váží žen, které pracují a neuvědomují si, že já se doma rozhodně nepoflakuji,“ říká. MF DNES s ní stávila jednu obyčejnou středu a snažila se vypočítat, kolik by si vydělala, kdyby tytéž práce co doma, dělala jinde a za běžnou mzdu. To znamená práci kuchařky, hospodyně, pečovatelky či taxikářky. Kdyby za svou práci Kateřina Uhrová dostala zaplaceno, vydělala by si 19 122 korun.
V podobné situaci jako ona je přitom mnoho žen, které se doma starají o děti. Například ženy a muži na „mateřské dovolené“ dostávají od státu příspěvek 3 635 korun měsíčně. To znamená, že si vydělají 165 korun za pracovní den.
Poslanci dnes budou rozhodovat o zvýšení rodičovského příspěvku na více než dvojnásobek, tedy téměř osm tisíc korun. Pokud navýšení schválí, vydělá si rodič zhruba 355 korun na den.
Jak vypadá den matky, která pečuje o děti? Den Kateřiny Uhrové začal v pět ráno, protože syn vstával na hokej, a skončil jako obvykle v půl desáté večer. Pokud bychom její práci zaplatili běžnou mzdou, vydělala by si pětkrát víc, než mají matky na mateřské.
To není jen taková hra s čísly. Ekonomové už spočítali, že ženy a muži svou neplacenou prací v domácnosti a okolo dětí udělají tolik, že se v této souvislosti běžně mluví o skryté ekonomice.
„Chápu, že stát nemůže platit všechno, co člověk v domácnosti a pro děti udělá. Přesto si myslím, že platí málo. Sama mám štěstí, že nás manžel dobře uživí, ale vidím na ostatních, že mají velké problémy vyjít s penězi,“ říká Kateřina Uhrová.
Obyčejná středa jedné mámy
Budík zazvonil v pět ráno, protože devítiletý Jakub má od šesti hokejový trénink. A i když ho veze táta, někdo je musí vypravit, sbalit synovi ribano, věci do školy, svačinu a čaj do termosky.
Než se šestiletá Anička vzbudí, stihne její máma Kateřina Uhrová ještě pár věcí vyžehlit, připravit dceři věci do školky a pro syna na odpoledne speciální úkoly, protože s ním musí pilovat logopedii a čtení. Jakub se totiž narodil s vadou sluchu. Roztřídí odpad do igelitových tašek a teprve pak budí dceru. Co za ten jeden den zvládne? Reportérka MF DNES strávila deset hodin s matkou dvou dětí, která žije v Praze.
Kuchařka, pradlena, vychovatelka...
Tak především dělá dceři a synovi taxikářku – vozí je ze školy, do školy a na kroužky, kterých mají sportovně založené děti požehnaně. Kromě hokeje, florbalu, tenisu a plavání je to ještě angličtina, flétna, keramika, tanečky a výtvarka. Za jediný den tak Kateřina Uhrová najezdí autem přes padesát kilometrů.
Doma je pak kuchařkou, pradlenou, vychovatelkou, logopedkou... A teď jí k tomu všemu přibylo ještě běhání po úřadech, protože mladá rodina se rozhodla, že si pořídí na hypotéku vlastní bydlení.
„Dnes mám tenis a brzy chci hrát florbal jako brácha,“ sděluje důležitě cestou do školky šestiletá Anička. Školka je naštěstí jen deset minut jízdy od domu. Zato katastrální úřad, kam musí Kateřina Uhrová pro mapy, je přes půl Prahy. „Musíme stihnout nechat opravit naslouchadlo pro Jakuba, bez něj nemůže být. Jenže v opravně mají jen do dvanácti, snad to stihneme,“ mumlá si cestou v dopravní zácpě.
Na katastrálním úřadě jde všechno naštěstí ráz naráz. Při čekání na volné okénko ještě stíhá řešit telefonát s matkou a s manželem. „Dobře, dobře, ty papíry ti přivezu,“ snaží se včlenit do rozvrhu na minuty rozčleněného další věc.
Teď do opravny s naslouchadlem, znovu do auta, vyřídit pár telefonátů a následuje další hodina popojíždění po ucpané Praze. „Snad stihnu připravit večeři, než pojedu pro Jakuba,“ přemýšlí nahlas. Přesně v jedenáct parkujeme před domem.
Rychle uvařit kávu, očistit a nakrájet zeleninu, osmahnout, zalít vodou. Mezitím vyžehlit pár kousků oblečení pro děti a pro muže, nasypat do misky granule psovi, zalít kytky a poklidit nepořádek z rána. Hotovou polévku stahuje z vařiče pět minut po dvanácté, popadne tříděný odpad a běží se nasoukat zpátky za volant. Káva zůstává nedopitá.
„Jedeme na poslední chvíli, snad nebude moc aut,“ strachuje se. Jakub před školou už čeká a hned informuje, že dostal od paní učitelky černý puntík. „Jak nemůžu za to? Proč jsi házel kostkou taky? To se tátovi nebude líbit...“ zlobí se máma.
Za půl hodiny už parkuje před TJ Tatran Střešovice, kde syn trénuje florbal. Rychlou pusu a honem koupit chleba a pár základních věcí, aby se včas stihla vrátit na konec tréninku. Cestou pro Aničku do školky vyloží odpadky do popelnic a dveře bytu všichni tři otevírají úderem půl čtvrté. Převléct se, umýt, sníst svačinu, nastavit pračku se špinavými věcmi z tréninku a jde se na úkoly.
„Dnes probereme, co je to architektura. Včera jsem vysvětlovala, co je to dirigent a symfonický orchestr. Snad si to pamatuje,“ povzdechne si máma. Nikdo cizí sice nepozná, že Jakub je neslyšící, ale nikdo také netuší, jak těžké je pro rodiče vysvětlovat mu některá slova.
Maličkosti za velké peníze
Tisíce maličkostí, které máma musí přes den zvládnout, se v učebnicích ekonomiky zahrnují pod kapitolu skrytá ekonomika. Práce v domácnosti je totiž velký obchod. Vědci v USA nedávno spočítali, že kdyby se veškerá práce vykonaná muži a ženami v domácnosti měla převést na peníze, výsledek by se rovnal množství vyplacených peněz na platech ve všech soukromých i státních firmách v zemi.
Nebo ještě jinak: kdyby se za práci v domácnosti platilo lidem stejně jako profesionálům, vzrostlo by HDP Francie trojnásobně.
Kateřina Uhrová péči o děti nepřepočítává na peníze. Mámou je proto, že chtěla. Přesto je to práce na plný úvazek. Kdyby to, co za pouhých deset hodin udělala pro své děti a domácnost, dělala profesionálně, vydělala by si 869,50. Od státu však dostává téměř třikrát méně. „Máme štěstí, že muž nás uživí,“ říká. „Jen je mi líto, že se na matky v domácnosti často mnozí dívají jako na někoho, kdo se jen tak fláká.“
