To je princip soutěže Big Brother (BB), Velký bratr, která se stala hitem ve většině evropských zemí a pronikla i na americkou televizní scénu. V České republice má o Velkého bratra největší zájem televize Prima, což potvrdila programová ředitelka Jana Kasalová. Problémem Primy ovšem je, že zřejmě nemá peníze na nákup licenčních práv.
Má však ambiciózní cíl pustit se do všech ostatních pořadů tohoto zaměření, známých v tuzemsku jen divákům satelitních a kabelových kanálů. Programoví stratégové Primy dobře vědí, co říkají a co chtějí. Příběh pořadu Big Brother to jasně dokazuje.
Je to naše rodina
Soutěž Big Brother se stala v Nizozemsku mediální událostí roku 1999. Devět kandidátů se 16. září onoho roku nechalo uzavřít do kontejneru, speciálního obydlí prošpikovaného 24 kamerami a 59 mikrofony, přičemž poslední z nich jej opustil 31. prosince.
Muži a ženy žili zcela izolováni od okolního světa. "Ukazujeme všechno," prohlašoval producent John de Mol, "i to nejintimnější." "Náš pořad je tak atraktivní, protože všechno, co vidíte, je skutečné - i slzy nebo hádky," tvrdil. Dohromady bylo natočeno na 10 000 hodin materiálu. Každé dva týdny rozhodovala uzavřená skupina, kdo by ji měl opustit, a o vybraných kandidátech na odchod pak hlasovali diváci - v posledním kole se vyjádřily téměř čtyři miliony. Ten, kdo zůstal poslední, získal cílovou prémii – čtvrt milionu guldenů. Big Brother se už od počátku setkal s řadou výtek a pochybností.
Někteří kritici psali o nepřípustném povzbuzování voyeurismu, o "pokusných králících", o nebezpečí silných depresí a následných pokusů o sebevraždu. Nic z toho se však nepotvrdilo, stejně tak se zatím nikde neprokázalo, že by veřejné odhalování soukromí nějak výrazně změnilo sociální chování diváků. Nizozemský tisk zveřejnil řadu anket s diváky.
Na otázku, proč tento pořad uspěl, odpověděla asi nejzajímavěji šestnáctiletá divačka Anna Woltzová: "BB je jediným programem, na který se denně dívá opravdu celá naše rodina. Konečně se u televize na nějakém programu shodneme – ze soutěžících se pro nás stali společní přátelé, o nichž se můžeme bavit a přít."
Žádné trauma, jde-li o peníze
Neuspěli ani ti, kteří tvrdili, že vyřazování z kolektivu je traumatizující a z hlediska psychiky velmi nebezpečné. Pro většinu soutěžících to nebylo vůbec žádnou tragédií. Tak jako tak se z nich staly mediální hvězdy. Nejlepším dokladem je Němec makedonského původu Zlatko vyřazený v první řadě německého BB.
Ten po pár týdnech dostal jako moderátor vlastní zábavný pořad, nahrál desky, prodal desítky rozhovorů a přijal lákavé nabídky od reklamních agentur. Mnozí soutěžící dokonce s touto možností kalkulovali od začátku - místo výhry se pro ně stalo větší hodnotou představit se jako co nejvýraznější nebo nejzábavnější typ a získat díky tomu zajímavé smlouvy.
Padouch Nick
Vhodným příkladem je i příběh ze srpna loňského roku. Jeho protagonistou je jistý Nick Bateman soutěžící v britském BB. Ten si vysloužil od bulvárního tisku označení největší padouch v celém britském televizním světě. Bateman byl totiž vyloučen jako první v dějinách BB ze hry nikoli hlasujícími diváky, ale televizí, která ji vysílala, tedy britským Channelem Four.
Důvod? Pokusil se BB manipulovat. Bateman své spolubydlící v kontejneru štval proti sobě, hrál s nimi nejrůznější hry a vůbec se snažil, aby nefungovalo to, do čeho televize investovala tolik peněz a námahy. Dvaatřicetiletý svobodný pojišťovák například svým kolegům navyprávěl, že jeho žena přišla při autonehodě o život. A vymýšlel si i různé další "příběhy".
Nepříčetní producenti
Velkou část diváků, producenty pořadu, ale z neznámých důvodů hlavně redaktory největšího britského bulvárního deníku The Sun to přivádělo do stavu nebývalé zuřivosti. Sun dokonce zahájil kampaň za Nickovo vyloučení a redaktoři se pokusili shodit na domek a přilehlý pozemek, kde byli soutěžící uzavřeni, letáky, které by ostatní před Nickem varovaly. Jiné časopisy se překonávaly ve spikleneckých teoriích.
Podle některých byl Nick nasazen do skupiny produkční firmou, jiné, že si v prádle propašoval dovnitř mobilní telefon a podobně. Až konečně začátkem srpna dopadlo rameno spravedlnosti i na Nicka. Jeden z jeho spolubydlících zjistil, že si proti všem pravidlům přinesl do domku papír a tužku. Producenti jej pak diskvalifikovali. Bateman byl sice venku, ale velké reklamní agentury se doslova předháněly, aby s ním uzavřely smlouvu. Odborník na PR a reklamu Max Clifford proto odhadl, že letos si Nick může vydělat až milion liber. I to je Velký bratr.
Ničivá nadprodukce
Když začala rodina německých stanic soustředěná kolem RTL vysílat letos v zimě třetí řadu německého Velkého bratra, obdařila ji sloganem: Nejsi sám. Paradoxně stejné motto platí už řadu měsíců i pro nizozemskou firmu Endemol, která začala jako první na světě tyto pořady vymýšlet a prodávat. Skvělý obchod zaujal i mnohé další, a tak se najednou začaly objevovat nové a nové pořady založené na izolaci skupiny lidí a totálním sledování toho, jak se v takové situaci chovají. Je to však ta nejlepší cesta?
Zdá se, že diváci jsou už nadprodukcí obměn Velkého bratra unaveni. "Problémy s těmito pořady si způsobily televize samy," řekl v rozhovoru pro nedělní vydání německého deník Die Welt bývalý šéf soukromé stanice SAT 1 Fred Kogel. "Kdyby běžela ročně jenom jedna řada Velkého bratra, vydržel by ještě čtyři pět let. Takhle ale vznikla inflace Velkých bratrů.
Pořady založené jen na pozorování jiných lidí bez dramatického scénáře jsou passé. Už ani není možné hrát v nich s porušováním tabu daných televizí, protože se nikomu nechce provokovat mediální politiky a riskovat postih. Vznikne ale nový směr, kdy budou soutěžícím cíleně zadávány úkoly."
Velká dieta je tady
To, co Kogel před několika měsíci předpověděl, je dnes skutečností. Objevily se už dva zcela nové pořady, v nichž diváci nejen sledují skupinu lidí v izolovaném prostředí, ale tato skupina musí splnit zcela konkrétní, a ne právě lehké úkoly. První z nich měl premiéru v Německu 27. května. Vysílá jej stanice RTL 2 a Jmenuje se Big Diet (Velká dieta).
Pět mužů a pět žen stráví ve fitness centru, postaveném speciálně pro tuto soutěž, pod dozorem 37 kamer 105 dnů. Kdo z nich spálí nejvíc svého tělesného tuku, dostane nakonec za každé kilo váhy, o které přišel, kilogram zlata. Na rozdíl od BB nemohou tentokrát diváci vybírat, kdo z kandidátů z kontejneru odejde. Znamená to, že všichni soutěžící musí vydržet až do konce a strávit spolu tři měsíce života. Pro televizní obec země, v níž sedmdesát procent obyvatel trpí nadváhou, se zdá tato soutěž darem z nebes. "To je opravdová záchrana pro reality show," tvrdil při zahájení soutěže šéf RTL Josef Andorfer.
Pozor na propadáky
Ví, o čem mluví. Třetí řada BB a další pořady podobného typu - například II Club nebo House of Love vysílané v rámci stanic spojených do rodiny RTL - si televizní stratégové vyhodnotili jako propadáky. Lépe se ovšem nevedlo ani konkurenci soustředěné kolem SAT 1. Zvláště nepříjemným zklamáním pro ni byl pořad Dívčí kemp (Girlscamp), rozjetý v únoru s obrovskou reklamou.
Přestože v něm soutěžilo deset přitažlivých svobodných dívek uzavřených osm týdnů v luxusním zařízení na kanárském ostrově El Hierro, diváky pohledy na to, jak se opalují na jižním slunci či cáchají v bazénu, nijak nenadchly. Soutěži jednoduše chybělo napětí. Velká dieta má být prvním pořadem, který tuto nudu prolomí. Dalším v řadě bude soutěž nazvaná No smoking, v níž nebudou kandidáti hubnout, ale pokusí se v průběhu tří měsíců definitivně přestat s kouřením.
Chci tvé dítě
Pro společnost Endemol je však i to už překonanou záležitostí. Při vývoji nových pořadů už zase postoupila o krok dál. Nedávno prezentovala nový, šokující nápad – soutěž s pracovním názvem I want your baby (Chci tvé dítě). O co jde? Hrdinkami pořadu, který má být poprvé vysílán v Nizozemsku příští rok, jsou svobodné nebo lesbické ženy, které si budou z třiceti mužských kandidátů vybírat otce svého budoucího dítěte a také se rozhodovat, zda se nechají oplodnit uměle, nebo tradičním způsobem.
Pořad umožnila změna nizozemského zákona o dárcovství spermatu, který až dosud zaručoval dárcům anonymitu. To už neplatí a podle novely má také kterékoli dítě zplozené v Nizozemsku prostřednictvím umělého oplodnění právo dozvědět se jméno muže, jehož sperma matka využila. Kritika pořadu I want your baby se soustřeďuje především na fakt, že pořad redukuje muže na pouhé dárce spermatu a popírá jejich otcovskou roli.
Objevil se dokonce i názor, že jde o společensky nebezpečnou záležitost, která mimo jiné vede k naplnění snů těch nejradikálnějších feministek. Kritické připomínky se objevily v minulosti ke každému pořadu typu Reality Show. Pro společnost Endemol jsou důkazem, že přišla na něco dostatečně kontroverzního, aby to zaujalo velké množství diváků. A to je její hlavní cíl.
