V tisku po celém světě se v minulých dnech objevilo slovo obezita. Podle tvrzení washingtonského ústavu Worldwatch počet obézních obyvatel Země co nevidět přesáhne počet podvyživených (setkají se někde u čísla 1,1 miliardy). Co dnes o obezitě věda ví a co s ní umí dělat? Z lidí starších 25 let je v USA 63 procent mužů a 55 procent žen s nadváhou (u nás 66 a 54 procenta). Následky obezity bývají jednou z hlavních příčin smrti. Míra obezity se mezinárodně klasifikuje podle indexu tělesné hmotnosti (BMI - Body Mass Index). Zjistíte ho, když hmotnost v kilech vydělíte druhou mocninou výšky v metrech. BMI do 18,5 značí podváhu, 18,5-25 normál, 25-30 nadváhu, 30-35 obezitu prvního stupně, 35-40 pak druhého stupně a nad 40 třetího stupně. Nejtlustší muž z Guinnessovy knihy rekordů měl BMI 185,5. Z genetických studií sice plyne, že hmotnost člověka je ze 70 procent předurčena geneticky, za téměř celosvětovou epidemii obezity však může především kombinace snadno přístupné, chutné stravy s vysokým obsahem tuků a snížení pohybové aktivity. Oč jednodušší je základní příčina tloustnutí, o to složitější je mechanismus vnitřní regulace váhy. Před pěti lety byl objeven hormon leptin, produkovaný tukovými buňkami, který informuje organismus o množství tuku v těle. Tělo pak reaguje zmenšenou potřebou potravy a jejím zvýšeným spalováním. Jsou už známy geny odpovědné za správnou funkci leptinu v těle. V současné době probíhá ověřování účinnosti a bezpečnosti biotechnologicky získaného lidského leptinu na hubnutí. Lékaři také identifikovali hned několik přenašečů nervových signálů, které s leptinem na ovlivňování chuti k jídlu spolupracují. Pokud klasická kombinace diety a pohybu selhává, může nastoupit farmakologická léčba. U nás mají lékaři k dispozici dva typy moderních léků na hubnutí: První ovlivňuje přenášení signálů mezi buňkami, čímž jednak navozuje pocit sytosti, jednak zvyšuje tepelný výdej organismu. Druhý zase brzdí aktivitu enzymů trávících tuky, takže ty se stráví jen z menší části a vyjdou z organismu ven. V krajním případě lze obezitu léčit i chirurgicky odsáváním tuku či zmenšením žaludku bandáží. Budoucnost naší štíhlosti ovšem neleží v těchto drahých a relativně riskantních zákrocích, nýbrž v docela obyčejné každodenní střídmosti a tělesné aktivitě.
17. března 2000
