PORAĎTE DANĚ. HLASUJTE: JAK SE MÁ ZACHOVAT?
To můj Honza, i když teď s ním mám také co řešit, takový není. Je milý a galantní. A navíc on jediný na rozdíl od mých bývalých je technický, přímo domácí typ. Bez problémů u mě doma vymění žárovku nebo nainstaluje nový kabel k DVD. A navíc docela rád.
Ale tohle všechno má jednu vadu na kráse. Většinou totiž přespává v bytě u své bývalé ženy. Prý kvůli malému synovi, kterého společně vychovávají.
Bála jsem se. Přesto jsem vás poslechla a chtěla si s Honzou promluvit. S tím, že zaútočím. Buďto já nebo ta, se kterou bydlí. Jenže můj protihráč Honza byl od počátku k nezastavení. S problémy v jeho práci se zkrátka roztrhl pytel. Což by mě vlastně nemělo zajímat.
Jenže on se na mě díval takovýma smutnýma očima a vyprávěl. Jak nějaký kolega Krouhal se na něj koukal na poradě podezřele a určitě chystá nějaký podraz. Stejně jako ten nový, co mu bez zeptání sebral židli.
A korunu tomu všemu údajně nasadil šéf, který dnes Honzovi nebral celý den telefon. Zkrátka dokonalé spiknutí. Nadechla jsem se, abych konečně udeřila. Jenže mému nešťastnému příteli prý k tomu všemu ukradli poklice od kol u jeho auta.
Podával to dramaticky a na chvíli mě přesvědčil, že se všechno točí jinak, než chce on, zkrátka osud mu jde pěkně po krku. Pak si konečně všiml, že mi taky není zrovna do smíchu. Snad proto mi hned řekl, že jsem pro něj sluníčko. A kolik mu prý dávám energie. To ani neví, kolik mi jí zase on bere, když spí u bývalé manželky.
A vůbec, kdo ví, jestli je bývalá. V tu chvíli jsem se konečně odhodlala k útoku. Buď já, nebo ona! Hned jsem po něm chtěla občanku. Aby mi dokázal, že je opravdu těch pět měsíců rozvedený. Honza se začal bránit, že si to ještě všechno nestačil oběhat po úřadech. Byl tak zmatený, že mi na požádání ukázal i bankovní kartu.
V kavárně si lidi museli myslet, že ho snad vyšetřuje policistka v civilu. Nechtěla jsem dělat scénu. V tom je větší odbornice Irena. Když už má vypito a řeší s Oldou ve vinárně nějaký problém, stane se, že vyvedou oba dva. To já jsem se chtěla chovat rozumně. Ale zároveň musí vědět, že takhle to dál nejde.
Chodíme spolu tři měsíce a on pořád bydlí s bejvalkou. Honza si jen povzdechl. Kluk je prý nemocný, v práci to vypadá bledě a nejspíš si bude muset najít něco jiného a do toho prý všeho začnu vyvádět já. Slíbil, že to bydlení brzy vyřeší. Ale není to prý jen tak. Odstěhovat se odněkud, kde bydlel čtyři roky. Nabídla jsem mu, že může bydlet u mě. Tedy dokud si něco nesežene. To jsem zdůraznila, aby se nepolekal.
Mám mu tedy 
dát klíče od bytu, aby věděl, že to s tím nastěhováním myslím vážně? Nebo mu mám 
ztropit další scénu a přitlačit ho už natvrdo ke zdi? Mám mu věřit a 
počkat až si vyřeší pracovní trable, aby se mohl zabývat naším vztahem?
Co byste na místě zamilované Dany, které je jinak s Honzou dobře, udělali vy? Vždyť přece život, zvláště v lásce, není jen černobílý, ne? Na to, abyste jí poradili, máte deset dní. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem, anebo hlasovat v anketě ZDE.
Poté se zachová podle mínění většiny z vás. Jak se budou její problémy vyvíjet dál, to se dočtete 11.9. ve třetím díle příběhů ze života Dany, který vychází pravidelně každé dva týdny.
