Hloupé vzpomínky. Přes pilování etud a nějaké to vystoupení jsem se nikdy nenaučil hrát a ani hudbu poslouchat. Chyběl v mém okolí muzikant, co by mi předvedl o čem to je. Jen strojové brnkání nesmyslů. Zábava pro paní učitelku a mamku. Tak snad, přineslo to jisté jedničky z hudebky na škole a znalost not. Jinak ztráta času.

Chodili tam se mnou kluci od známého kapelníka. Táta je učil doma. Naše učitelka plakala dojetím nad jejich šikovností a vodila je po vystoupeních, že je to její dílo.

Pokouším tanec. Stejná situace. Skvělý pedagogický systém, který nám svět závidí. Světově unikátní tradice tanečních kurzů pro mládež... Byznys pro pár tanečníků, co se tím živí. Mezi dobrými tanečníky ale moc Čechů nenajdete. A vypěstuje ten skvělý systém aspoň znalé publikum? Ani omylem. Milion diváků u StarDance se dohaduje o celebritách, jak nejhorší bulvární spodina, ale kvalita neumění je všem šumák.

A chcete to dělat jen tak pro zábavu. Skončíte opět na podobném kurzu, kde do vás hustí etudy, které vás k tanci ani nepřiblíží. Jak když ti, co nic neumí, koukají, aby všichni nic neuměli a dobře za to platili. Skvělý český přístup.

Teď jsem tančil se známou českou tanečnicí. Neumí tančit. Úplný taneční začátečník. Tak hlavně že má mezinárodní úspěchy. A potřebuji rozchodit jinou tanečnici. Prý skvělá muzikantka s citem pro hudbu, zrovna vyhrála nějakou mezinárodní soutěž. Větší hudební antitalent jsem ještě nepotkal. Ona snad vůbec nevnímá hudbu.

Častá situace, to chodí holky do tanečních kurzů, samá kultivovaná muzikantka s láskou k hudbě, nemotorné poleno vedle polena bez citu pro cokoliv, co se týká umění.

Ach jo. Skvělý český formální systém na produkování antiumělců.

Upozorňuji, že jsem lidušky 30 let neviděl a netuším o čem to dnes je. Ale chodím po tanečních soutěžích a vystoupeních. Všude dětičky natlačené rodiči k nějaké činnosti, která je neoslovuje a které nikdo z lektorů a učitelů zpravidla nesměruje k podstatě, ale jen k trapnému nadřenému vystoupení před kamerou tatínka.

A v tom marastu vidíte pár děcek s talentem, které tahle mašina hloupých rodičů, lektorů a peněz hodlá zkazit. U některých se to naštěstí nepovede.

Vždycky jsem myslel, že ve Step Up 2 to je ZUŠ a je to v USA na stejném principu

Možná to tam bude vykoupené mastným školným. Náš systém ZUŠ je asi fakt bezkonkurenční. Je v každém menším městě a s dlouhatánskou tradicí. Myslím, že jinde na západě mají spíš tyto aktivity integrované přímo v areálu základní/střední školy, někdy i do volitelných předmětů rozvrhu. To však omezuje výběr na studenty patřičné školy.

Chodila jsem do hudebky, moje matka porad a na co ti to bylo.

Predevsim, se ucite poslouchat, cvici se usi, pak si procvicujete prsty, pamet, jelikoz po 3 mesicich musite hrat koncert zpameti, predevsim disciplinu a spolehat se na s be, jelikoz kdyz mate vystoupit na podium a zahrad pred 100 lidmi tak je to veliky stres, ktery musite prekonat a zahrat, jelikoz to za vas nikdo jiny nezahraje, takze se naucite prekonavat stresove veci, jelikoz vite ze to proste musite a pak prijde krasna uleva, ze jste to prekonali, kdyz jsem hrala v souboru, tak jsem se naucila poslouchat druhe a nekazit to a naopak pomahat slabsim, vest je

Moje teta je ucitelka na housle a rikala, ze za cely zivot co uci tak zadny jeji zak nikdy nesel do vezeni a vyrostli z nich slusne lidi, jelikoz hudba vas kultivuje a obohacuje

Rada na to vzpominam, na ty koncerty, na kamarady

Vidíte to, pánové? Co, pane inspektore?

Vy to nevidíte? Ne, pane inspektore.

Jen mu dát do ruky housle. Skutečně!

Hlaváčku, víte už, kdo to je? Paganini!

Puskás! Maďarský houslista Béla Puskás!

Bývalý manžel mé bývalé milenky.

Bierhanzlova mast - na lysinu past. Pomsta po tolika letech. Uvolněte se, stewarde. Čím jste ho zavraždil?

Arzénem, pane.

-------------------------------------------------------------------

Tak pozor na ty houslisty, obzvláště s pleší.

Taky jsem chodila, do literárně dramatického kroužku a vyhrávala soutěže v recitaci. Dodnes si pamatuji celého Vodníka, kus Máje, ruské básně Lermontova a Puškina, zlatá léta. Škoda jen, že jsem nemohla hrát na nějaký hudební nástroj, jsem těžce nedoslýchavá a chybí mi i tím pádem hudební sluch. Švagrová roky vede "lidušku" v Poděbradech, její dcerky prorazily. Starší učí na Ježkově akademii a mladší hraje v Chebském divadle, má i cenu Thalie. Hlavně ať "lidušky" nenapadne ekonomický mor a dál vzkvétají!!!

Tak našeho synka vyhodili ze ZUŠky už z přípravného oddělení pro nesoustředěnost ale mají tam pěvecký sbor pro rodiče, po letech jsem se vrátila ke zpívání a je to super.

To je k smíchu, že vašeho syna vyhodili pro nesoustředěnost? Já bych se tomu nesmála a snažila se syna zklidnit.

Pro mě osobně noční můra.....

Celé mládí jsem chodila do "lidušky". Moje děti také teď chodí do hudebky. Úroveň výuky je oproti letům dávno minulým na mnohem větší úrovni. Učitelé jsou skvělí, mají výborné nápady, škola pořádá nejrůznější akce. Ráda se setkávám s ostatními rodiči dětí - jsem prostě tak nějak naladění na stejnou notu Takže když jdu po práci vyzvednout děti z hudebky, jo, jsem třeba unavená, starostí mám plnou hlavu, tak i těch pár chvil strávených v prostoru prosyceném uměním, mě dodá energii

Jako mala jsem chodila do houslicek, ale stydela jsem se chodit s futralem pres cele mesto a nebavily me hodiny teorie hudby, tak jsem to po roce bojkotovala. Dnes toho lituju, protoze by se mi libilo byt clenem orchestru a doprovazet nejakou peveckou osobnost a cestovat po svete.

V "lidušce" jsem se naučila hrát na klavír, hraju moc ráda a vlastně celý život. Když přišla dcera do toho "správného" věku, automaticky jsem ji chtěla přihlásit taky do hudebky, manžel se tomu strašně divili, ale nakonec souhlasil (co mu zbývalo). Máme úplně nejzlatějšího pana učitele a po necelých dvou letech už hrajeme s dcerou spolu, tedy ona hraje a já ji doprovázím. České hudebky se svou kvalitou a dostupností jsou úžasná věc.

Jen aby nějakého snaživce nenapadla potřeba inkluze, to by bylo rychle po unikátu.

Tak abyste se nedivil, inkluze postihla i tyto školy. Mé děti chodí do hudebky a s nimi i několik (jak bych to jen napsala) "méně šikovných dětí". Učiteli tečou nervy, dítě se trápí, ale rodiče jsou nadšení, že jejich dítě hraje na nástroj. Ale že kvalita je velká nula a že takové dítě zabírá místo šikovnému, to už si neuvědomují. A třeba by takové trápené dítě bylo šikovné ve fotbale nebo volejbale.