Rozhovor děláme den po vašich narozeninách. Jak jste je oslavila?
Popravdě? Jeli jsme s partnerem vybírat dlažbu. Dostavujeme v Třinci domeček, kam jsme se před půl rokem přestěhovali a kde je ještě hodně práce. Dlažbu jsme nakonec žádnou nevybrali, ale večer jsme si bouchli aspoň dětský šampus, protože René ve tři ráno odjížděl do práce.
Je něco, co si přejete?
Vlastně asi nic. Ten největší dárek už mám v podobě své dcery Amálky. Po jejím narození nabral můj život úplně jiný směr. Je to náročné, ale moc si to užívám. Narozeniny tak pro mě byly vlastně výjimečné díky ní, protože poprvé jsem je slavila jako máma. Takže si přeju snad jen zdraví pro svou rodinu.
Nikdy mi nevadila ani nálepka „superstar“. Jsem za ni vděčná, protože od chvíle, co jsem se jako obyčejná holka z Třince dostala do top desítky, můžu se věnovat tomu, co mě nejvíc baví.
