Chvíli jsem nevěděla, co se děje. Pak jsem se vydala na ORL - ten víkend měli v Brně pohotovost u Svaté Anny.
Trochu mě mrazilo v zádech - před časem jsem na tom oddělení byla navštívit kamarádku s rakovinou nosohltanu. Nikdy v životě jsem neviděla nikoho tak strašně trpět!
Ale abych se vrátila ke svému uchu: tekla mi krev, čekárna byla plná, venku 35 stupňů. Službu konající lékař mě po dvou hodinách čekání přivítal slovy:
"Dostala jste od manžela pár facek, že?"
"Ne, čistila jsem si uši," říkám já.
"Nelžete, takových prasklých bubínků jsem už viděl. A všechny zapíraly."
"Nemám manžela," říkám zase já.
Podíval se na sestru a pokrčil rameny, načež jsem se zatvářila, že mu dávám za pravdu. Nemělo to cenu.
Konečně přicházím k podstatnému. Při celkové prohlídce se mi onen pan doktor chtěl podívat do krku. Vím, že jsem nemožná, trpím na dávivý reflex. Ale korunu tomu pan doktor nasadil, když můj reflex komentoval hlasitě sestřičce: "Další nekuřačka".
Přiznám se, že po prvním šoku jsem mu chtěla říct, že moje sexuální praktiky jsou opravdu zcela v pořádku, ale pak jsem to vzdala. Měsíc jsem musela chodit s dorůstajícím bubínkem na kontrolu a nechtěla jsem si dělat problémy. Ale i takové pány doktory v našem zdravotnictví máme.
