Domácí mazlíčky lze v současnosti s klidem označit za krále zvířecí říše. Ať jde o psa, kočku nebo třeba králíka, jejich páníčci jim obstarávají potravu, piplají je, tráví s nimi volný čas, cvičí je, mazlí se s nimi, strojí je a často jim podřizují i svoji dovolenou. Láska ke zvířeti ale může zajít i dál. Pejsek Trouble žijící v New Yorku se stal boháčem, když mu jeho majitelka v závěti odkázala dvanáct milionů dolarů. Její vnoučata nedostala nic. Spojené státy mají také největší počet zaregistrovaných psů vůbec, a to přes 60 milionů!
Žijeme v době, kdy si lidé raději pořizují domácí mazlíčky než vlastní potomky. V Japonsku je už nyní více psů než dětí do deseti let. Možná je jimi nahrazujeme, kdo ví. Štěkot a mňoukání je pro někoho rajskou hudbou v porovnání s ustavičným dětským pláčem, pes určitě nezačne brát drogy a kočka možná otěhotní, ale vám může být srdečně jedno s kým a za její roztomilá koťátka vám někdo ještě bude vděčný. Co když ale zjistíte, že váš vyvolený zvířata nesnáší, je na ně alergický nebo mu prostě nevoní? Může mít na výběr partnera vliv to, zda má k vašim chlupáčům dobrý vztah?
"Buď pes, nebo já!"
"Můj bývalý přítel, se kterým jsem byla čtyři roky, zvířata rád neměl. Měli jsme doma tři, ale v jeho přítomnosti jsem se s nimi nemohla mazlit a vždycky si dělal srandu z mého vztahu k oblíbenému kocourovi," vzpomíná dvaadvacetiletá Katka.
"Bylo to, jako by zesměšňoval určitou část mě samotné. O psech měl také jasno - prostě smrdí! V jeho případě rozhodně platí to pověstné 'Kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi'. Obecně měl problém s komunikací. To, aby byl můj partner blázen do zvířat, pro mě není stěžejní, nicméně ta informace určitě potěší a rozhodovaní ulehčí, protože to o člověku přece jen něco říká," dodává modrooká blondýnka.
Dilema partner-pes pěkně ilustroval i americký seriál Přátelé, kde si Chandlerova hláška "Buď pes, nebo já!" vysloužila jenom výmluvný pohled jeho přítelkyně Moniky, nadšeně drbající roztomilou chlupatou návštěvu. Často to tak i bývá - chlap odejde, věrný čtyřnohý kamarád zůstane...
"Štěně jsem si pořídila s předchozím přítelem. Chtěla jsem ho hlavně já, ale starali jsme se o něj společně, i když jsme spolu nebydleli. Po rozchodu jsme si ho ještě chvilku předávali, ale nakonec zůstal jenom mně," vypráví sedmadvacetiletá Denisa.
"Svého psa mám ráda nadevše, a pokud by ho můj partner nemusel, určitě by to byl problém. Ten současný ho naštěstí zbožňuje a platí to i naopak, kdykoli přijde Petr na návštěvu, je můj mazlík v sedmém nebi."
Jako po rozvodu: jeden týden je máš ty, druhý já
Ale ne vždy musí konec vztahu mezi páníčky znamenat, že jeden z nich své zvíře přestane vídat. "S bývalým přítelem jsme si pořídili fenku. Po dlouhém vztahu jsme se rozešli a ani jeden se jí nechtěl vzdát, takže se o ni střídáme. Mezitím jsem si s maminkou vzala z útulku ještě psa stejného plemene a ten nesnáší samotu, takže si je můj bývalý k sobě bere oba," popisuje čtyřiadvacetiletá Diana. "Je to hlavně praktické, protože se psy pořád někdo je a věnuje se jim víc lidí."
Občasné hádky s expřítelem naštěstí na "střídavou péči" vliv nemají. "Můj bývalý si hodně rozumí s mou matkou, ona když tak vše vyřeší za mě," říká Diana. "A jestli bych se rozešla s někým, protože by neměl rád moje psy? To nevím, to by záleželo," směje se.
Její kamarádka Andrea, která má s přítelem psa a králíka, je v tomto ohledu mnohem ráznější. "Nebyla bych s ním," prohlásila kategoricky.
Intimčo ve třech
Někdy je takové soužití s hafanem nebo kočičkou prekérní, a to pokud zrovna toužíte po soukromí. Znáte to, vy byste se mazlili, ale zrovna ne s nimi... "V intimní chvíli nás nikdy pes nevyrušil, ale přítel s tím měl problém, byl vystresovaný z toho, že se na nás naše fenka kouká. To mu určitě vadilo," vypráví Diana.
"Můj pes se nám do toho občas i vkládal, a to bylo... no řekněme legrační," usmívá se čtyřiadvacetiletá Vendula. "Ale i na to si můj chlap musí zvyknout," pokrčí rameny a podrbe svoji zrzavou čtyřnohou společnici na hlavě.
