Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Boj těžkého autisty Tomáše. Matce došly síly a skončil v ústavu

aktualizováno 
Tomáš Sklenář trpí jednou z nejtěžších forem autismu. V záchvatech agrese ničí nábytek a bývá nebezpečný svému okolí. Svou maminku, která ho odmítala dát natrvalo do ústavu, málem zabil. Dva roky poté, co týdeník 5plus2 příběh jeho rodiny poprvé popsal, se situace změnila. Matce došly síly a syna musela svěřit do péče léčebny.

Tomáš musí být pod neustálým dohledem. | foto:  František Vlček, MAFRA

Tomášovi se daří dobře a má naději, že jednou bude žít ve speciálním stacionáři. „Věřím, že Bohnice pro něj nebudou konečnou stanicí,“ říká jeho ošetřovatel Jan Uhlíř. 

Když jsem před dvěma lety stoupal po schodech do bohnického pavilonu číslo 107, kam docházel na léčbu jistý mladý muž jménem Tomáš Sklenář, byl slyšet křik a rány. Tomáš trpí jednou z nejtěžších forem autismu a jeho případ patří k nejkomplikovanějším v Česku (jak jsme se poprvé setkali, čtěte zde).

Fotogalerie

Mladý muž se tenkrát extrémní silou bil do hlavy, kousal se do rukou a terapeuti museli být v jeho přítomnosti mimořádně ostražití. Měli důvod, při zvládání Tomášových agresivních nálad odcházeli se škrábanci, kousanci, zlomeným prstem a jednou i s vykloubeným kolenem. Nezřídka při jeho záchvatech létal nábytek. Tehdy mu bylo 25 let a i přes všechny tyto mnohdy nebezpečné výkyvy chování se o něj pečlivě a s láskou starala jeho maminka Renata Sklenářová.

Její příběh, který před více než rokem a půl zveřejnil týdeník 5plus2, vyvolal mezi čtenáři značný ohlas. Nyní se k osudům Tomáše a jeho rodiny vracíme. Mnohé se totiž za tu uplynulou dobu změnilo a Tomáš už není se svou maminkou doma.

Praštil se mnou o skříň

Vysokého černovlasého mladíka vychovávala paní Renata doma, v bytě na pražském sídlišti Černý Most. Co se v chlapcově nitru děje, nikdo přesně neví. Jeho záchvaty, které těžko krotili i zkušení terapeuti v bohnické léčebně, musela Renata Sklenářová zvládat většinou sama nebo s pomocí svého manžela a mladšího syna Marka.

„Tomáš mě jednou chytil, zvedl jak hadrovou panenku a praštil se mnou o skříň. Sesunula jsem se dolů a jen zjišťovala, co mám zlomeného,“ vzpomíná matka, která při jednom z incidentů málem doslova přišla o život.

„Stála jsem v kuchyni u okna, bylo léto a já se kochala pohledem ven. Najednou slyším křik, otočím se a vidím Tomáše, jak ke mně běží. V tu chvíli manžel zařval tak hlasitě, že se kluk lekl a zpomalil. I tak do mě narazil a já polovinou těla vypadla z pootevřeného okna. Jen tak tak jsem se rukou chytila zdi,“ popisuje.

Při mé tehdejší návštěvě ale přes všechny děsivé zážitky a složitou péči byla Renata rozhodnuta se o syna dál starat doma. Do odlehčovacího centra Nautis v Bohnicích, kde se na podobné pacienty specializují, s ním dojížděla jen ve chvílích, kdy už jí docházely síly. Ještě v roce 2015 mi říkala: „Co bude pak, to zatím neřeším. Pomáhá mi vnitřní síla, i když je pravda, že si ráno často řeknu: Tak, je přede mnou další šílený den. Pak to ale vždycky nějak zvládnu.“ Na jaře 2017 to už nezvládla. Síly došly.

Peklo pro rodinu i sousedy

Nyní s odstupem času Renata Sklenářová přiznává, že situaci už bylo opravdu nutné radikálně řešit. Problémy se hromadily. „Sousedka na mě kvůli Tomášovi křičela. Cokoliv jsem řekla, odpověděla na to, že ji to nezajímá, že jsme úplně cizí lidé, že jsme jí zničili život, rodinu a byt je kvůli nám neprodejný. A že máme Tomáše dát do ústavu,“ popisuje jednu ze scén, které ji psychicky srážely na dno. Sousedé si později koupili píšťalku, a když Tomáš dupal, tak na ni pískali. „Ale já ty lidi na druhou stranu chápu,“ říká Renata smířlivě.

Vše se definitivně zlomilo letos 14. března. Ten den, kdy pohár trpělivosti a sebeobětování přetekl, Renata Sklenářová nezapomene do konce života. „Tehdy jsem seděla v kuchyni. Tomáš dupal, zespoda nám sousedé mlátili smetákem do podlahy a mně jen tekly slzy. Tenkrát jsem si uvědomila, že to takhle nevydržím.“

Vzpomněla si na slova Tomášova psychiatra, který jí už před sedmi lety říkal, že celý život takto fungovat zřejmě nezvládne. „Zavolala jsem mu a on okamžitě zajistil pro Tomáše urgentní příjem v Bohnicích,“ popisuje chvíle, kdy se rozhodla Tomáše svěřit ústavu. Mladý muž putoval do pavilonu číslo 27 neboli oddělení Akutní péče.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích.

„Vůbec netušil, do čeho jde. Když nás k němu další den nepustili, začal se vztekat a nakonec musel být dva týdny připoutaný. Lékaři mi zdůraznili, že to jinak nejde. Vysvětlit mu situaci možné nebylo, nepochopil by to,“ líčí paní Renata.

„Tomáš je zlatíčko“

Pavilon 27 je místem, kde odborníci pracují s agresivními a neklidnými pacienty. Personál je tu proto početnější než na jiných odděleních. Tomáše agresivita postupně opouštěla, pomohly silné léky. „Dostával ale mnohem víc prášků na zklidnění, než když byl se mnou doma,“ míní Renata.

Po nějaké době Tomáše lékaři přemístili do pavilonu 33, tedy na oddělení následné péče. A právě před jeho vchodem na konci srpna s Renatou Sklenářovou stojíme. Jde o zařízení určené pacientům s mnoha poruchami. V oknech jsou mříže, nábytek leccos pamatuje. Ošetřovatel nás pouští do chodby, kde už čeká Tomáš. Maminka za ním chodí každý druhý den.

Zatímco paní Renata vypadá odpočatější, ale prý se hodně trápí, Tomáš je bledší, hubenější a má méně energie, než tomu bylo před dvěma roky.

„Papej,“ opakuje pořád a loudí od maminky dobroty – koblihy, puding, mandarinku a chce pořád víc a víc. Poslední dva měsíce se jeho stav prý dál zlepšuje. „Tady je Tomáš zlatíčko, občas i žertuje a je docela oblíbený,“ podotýká matka.

Renata Sklenářová doufá, že ani pavilon 33 nebude pro Tomáše poslední zastávkou, i pro pacienty s jeho diagnózou existují lepší místa. O tom, zda bude moci žít v jednom z několika desítek stacionářů či domovů pro lidi s mentálním nebo tělesným postižením, rozhodne jeho zdravotní stav.

„Na rozdíl od nemocnic mají v takových zařízeních víc možností, jak se pacientům věnovat. Vymýšlejí pro ně různé hry a programy, chodí na procházky, pracují v chráněných dílnách. Klienti tam často úplně rozkvetou,“ líčí Tomášův ošetřovatel Jan Uhlíř.

Cílem nemocnic a léčeben jako je ta v Bohnicích je podle jeho názoru dostat pacienty do takového stavu, aby mohli žít právě v podobných domovech, o kterých mluvil předtím. V to, že se Tomášův stav zlepší natolik, že se bude moci do některého takového nového „domova“ přestěhovat, Jan Uhlíř pevně věří.

„Vidím to reálně,“ tvrdí. „Dřív by u nás v Bohnicích pacient jako Tomáš zůstal třeba 20 let. Dnes už to ale neplatí. Věřím, že Bohnice pro něj nejsou konečnou stanicí,“ uzavírá.

Autor:



Nejčtenější

Velká fotosoutěž: posílejte snímky na téma Léto v plavkách

Mini velikost v plavkovém podání ukazuje australská rapperka Iggy Azalea.

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Napřed porodím a pak se vdám. Jméno vybere dcera, říká Eliška Kaplický

Eliška Kaplický je podruhé těhotná.

Eliška Kaplický (40) zakládá po devíti letech novou rodinu. „Tentokrát to bude obráceně. Nejdřív porodím a potom se...



Chození naostro patří k létu. Jaká jsou pro a proti?

Chodit bez kalhotek je příjemné, na kole bez nich raději nejezděte. Mohlo by...

Jsou ženy, které nenosí pod letním oblečením zhola nic. Je to příjemné, ale zároveň poněkud nebezpečné. Někdy stačí...

Sára Saudková: Dědeček Jan je pro mé děti něco jako paní Columbová

Sára Saudková

Žila s fotografem Janem Saudkem, dnes vychovává čtyři děti s jeho synem Samuelem. Rodinné vztahy Sáry Saudkové jsou...

Pět věcí, které chcete vědět o spodním prádle, ale bojíte se zeptat

Kalhotky si můžete vzít i dva dny po sobě, pokud nejsou špinavé, vlhké a...

Existují otázky, na které se stydíte zeptat i důvěrné kamarádky. Přitom o nich často přemýšlíte a pořád nemáte jasno....

Další z rubriky

ENCYKLOPEDIE PŘÍZNAKŮ NEMOCÍ: Když bolí hlava, obličej, ruce a nohy

Mravenčí v rukou bývá příznakem syndromu karpálního tunelu.

Ve spolupráci s odborníky přinášíme v následujících třech dnech mapu příznaků nemocí a zdravotních problémů, které...

Její noha s lymfedémem váží 68 kilogramů. Manžel Janice miluje

Noha Janice váží 68 kilogramů.

Pravá noha Janice Greenové váží neuvěřitelných 68 kilogramů. Třiapadesátiletá žena z amerického státu Georgia trpí...

Lékař myslel, že mám artrózu, byla to únavová zlomenina sezamské kůstky

Ilustrační fotografie

Moje potíže začaly nenápadně, když mě z ničeho nic začalo bolet chodidlo. Původně jsem myslela, že mám v botě kamínek,...



Najdete na iDNES.cz