Ona
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Život singles. Pozlátko svobody skrývá vyšší náklady na život a samotu

  • 607
Pro někoho jsou nezadaní lidé, kteří žijí sami, možná jen bohémové, co mají strach ze závazků. Jejich život se ale rozhodně netočí jen kolem večírků. Naopak řeší řadu problémů od toho, kde vzít peníze na bydlení, až po zbytečné nákupy rodinných balení potravin.

Singles

Lidé, kteří jsou bez partnerů, ať dobrovolně (vyhovuje jim to, nechtějí se nikým nechat omezovat), nebo nedobrovolně (prostě dosud nenarazili na toho pravého/pravou, a než by byli za každou cenu s kýmkoliv, jsou raději sami).

Můžete si dělat cokoliv podle svého gusta, nemusíte se nikomu přizpůsobovat, vysvětlovat, proč jedno kafe s kamarádkou trvalo pět hodin (co jena tom nepochopitelného?!), za nepořádek doma můžete spílat leda tak sobě a to, že máte prázdnou ledničku, vám vrásky nedělá, spíš to vnímáte jako plus, protože na ni alespoň nepořádáte večerní a noční nájezdy...

Na první pohled to doopravdy působí jako dokonalá pohádka. Jenže v každé pohádce musí hrdina překonat řadu překážek a nástrah, aby se dočkal happyendu. A tak je to i v životech nezadaných. S jakými příšerami musí ‚bojovat‘?

Ruinující bydlení

Abyste si žili jako singles na určité úrovni, stojí to vcelku dost peněz. Za pronájem bytu nejspíš platíte stejně jako kamarádka s manželem, nejiné je to s energiemi. V obýváku musíte svítit, ať je tam jeden, nebo deset.

Jenže oni tyhle měsíční výdaje dělí dvěma, vy vše dotujete z vlastní peněženky. A při dnešních cenách nemovitostí to opravdu není legrace. Přitom právě pronájem garsonek a menších bytů je v přepočtu na metry čtvereční nejdražší. V hlavním městě za takový byt měsíčně zaplatíte kolem deseti tisíc, při koupi počítejte minimálně s milionem a půl, a to půjde o starší nemovitost.

Pokud se tedy nerozhodnete viset rodičům na krku nebo nejsou tak bohatí, že vám pořídili k promoci vlastní byt, či něco nepodědíte, abyste zvládli splácet hypotéku a do konce měsíce pak nemuseli spásat trávu, musíte mít na výplatní pásce plat v řádech desetitisíců.

Takový problém nedávno řešila produkční Kristýna. Po několika letech spolu bydlení s kamarádkami zatoužila po svém bytě. "Už mě nebavilo řešit hádky o to, kdo koupí toaletní papír, kdo po sobě zase neumyl nádobí, kdo snědl můj jogurt," říká útlá šestadvacetiletá brunetka, která se mužům rozhodně nevyhýbá, ale na vážný vztah se necítí. "Jenže pak jsem si spočetla, že spolu s parkovacím místem a pořízením kuchyně bych za splátky dala skoro tři čtvrtě svého platu, a to mi v rozpočtu ještě chyběly poplatky."

Kristýna si nakonec sehnala podnájem. I tak ji stojí dost. Dřív si dávala stranou peníze na stavební spoření, teď tu částku musela zásadně snížit, aby vůbec vyšla.

Ilustrační foto

Pustit se do placení hypotéky na vlastní triko chce pořádnou odvahu. Obzvlášť v době, kdy banky ‚nerady‘ půjčují dokonce i průměrně solventním manželům. Když uspějete, musíte myslet víc do budoucnosti. Nemáte vedle sebe žádnou oporu, spoléháte jen sami na sebe. Takže další stres.

"Měla jsem hypotéku zrovna rok, žila jsem delší dobu sama a najednou nám v práci dvakrát poslali výplatu se značným zpožděním. Naštěstí jsem měla něco našetřeno, ale z představy, že bych si třeba zlomila nohu a zůstala půl roku doma, se mi dělalo špatně," popisuje dobu před třemi lety Marta (29) ze západních Čech. Dneska je zasnoubená a přiznává, že je pro ni partner jistotou.

To zdravotní sestřička Lenka (33) z Prahy si nemůže dovolit ani vlastní podnájem. "Jsou moc drahé, kdybych byla na neschopence, tak by mi nezbyly peníze ani na jídlo." A tak jí nezbývá než ‚přežívat‘ na pronájmu ještě s několika dalšími lidmi.

Spolubydlení je další varianta bydlení pro nezadané, kteří se nechtějí úplně vydat z peněz nebo jich nemají nazbyt. Často jde o partu kamarádů, ale výjimkou nejsou ani byty poskládané z úplně cizího osazenstva, které se dalo dohromady přes inzerát.

Plusem je, že netrpíte samotou, v bytě většinou někdo je,můžete si popovídat. Jenže čím víc je vám let, tím spíš toužíte po soukromí a tenhle internátní způsob života vás štve. Obzvlášť, když nemáte ani vlastní pokoj a dělíte se o něj...

Sama klidně i do kina

Letos byste rádi strávili dovolenou v Barceloně, na podzim máte v diáři poznamenaný Londýn. Jenže s kým, když vám kamarádi oznámí, že oni jedou do Chorvatska a v říjnu chtějí do Paříže? "Dohodnout dovolenou s kamarádkami je někdy peklo, předloni jsme kvůli tomu vůbec neodjely," přiznává Kristýna, která by na dovolenou sama nikdy nejela.

Za prvé neví, co by tam dělala, a za druhé by ji ještě vyšla dráž. Jednolůžkové pokoje jsou totiž dražší. V nabídce zájezdů na poslední chvíli občas můžete narazit na pobyt pro jednotlivce, kdy cena takového pokoje je stejná jako u dvojlůžkového, ale spíš se jedná o výjimky než o pravidlo.

Nezadaní bývají velmi společenští. Není divu, než trávit večer sám, raději vyráží mezi lidi. I tenhle život je pak stojí víc peněz, navíc je k němu potřeba minimálně jeden společník.

Je jasné, že v pětadvaceti nebývá problém někoho sehnat, kolem je spousta lidí bez závazků jako vy. Po třicítce, s rostoucím počtem svateb a dětí, se musíte připravit na časté odmítání. "Musíte si zvyknout na samotu," pokyvuje hlavou Lenka. "Je mi blbý otravovat známé, aby se mnou šli třeba do divadla, když mají dost svých starostí."

S partnerem máte ve vyplňování volného času výhodu. I když si také rádi vyrazíte každý zvlášť se svými přáteli, vystačíte si i spolu. Nudíte se v sobotu odpoledne a máte chuť vyjet na kole? Parťáka máte po ruce.

Aby nebyla odkázaná jen na kamarády, naučila se pětadvacetiletá novinářka Jana chodit na spoustu míst, kam je zvykem chodit minimálně ve dvou, sama. V pátek se v kině obloží gumovými medvídky a vodou, stejně tak si zajde na večeři nebo do baru.

"Chodím pravidelně každý čtvrtek večer po práci do jedné restaurace a je pravda, že číšníky jsem musela nejprve naučit, že opravdu budu jíst sama, na nikoho nečekám a že na mě, na chudinku, nikdo nezapomněl," směje se sebevědomá bruneta. "Stejně tak si vyrazím čas od času do baru, tam už se znám s barmanem, sednu si k němu, objednám si pití a povídáme si."

Ilustrační foto

Proměňte se v Otesánka

Zkuste si někdy vyrazit do supermarketu a nakupte potraviny JEN pro jednu osobu, na jednu porci. Už u prvního regálu zjistíte, že většina balení má na sobě logo ‚rodinné balení‘ a také tu platí jasný zákon: čím menší, tím dražší.

Tak třeba dneska máte chuť na kuřecí. Na celé kuře rovnou zapomeňte. Jenže i balení prsních řízků obsahuje minimálně čtyři kousky a váží kolem půl kila... Producentku Kristýnu takhle vždycky rozčilí pytlíková rýže. Když si uvaří jeden sáček, jí jeho obsah natřikrát. Takže suma sumárum: za jídlo si připlatíte a po uvaření se buď proměníte v Otesánka, naučíte se jíst jedno jídlo v kuse několik dní a nebo ho bez lítosti vyhazujete.

Mnoho singles na vaření rezignuje. "Odbývám se tmavým rohlíkem a šunkou," tvrdí Kristýna. Na Západě to už prodejci prokoukli a nabízejí hotové jednoporcové jídlo, které jde na dračku.

Třicetiletá asistentka Lucie si s jídlem hlavu dvakrát neláme. "V lednici mám několik lahví vína, kečup, hořčici, jogurt a zeleninu. Jím většinou v práci nebo venku. Pokud se už rozhodnu vařit, udělám toho víc a buď se s někým rozdělím, nebo část zamrazím."

A když jsme u toho mrazení, spotřebiče jsou další nevýhodou v singles domácnostech. Na trhu už jsou sice k sehnání ledničky (obsah okolo 100 litrů) či pračky (na 3,5kg) pro jednočlenné domácnosti, ne každá z nich ji má, třeba v podnájmech spotřebiče už bývají. A tak zatímco u vícečlenné rodiny se pračka přes víkend nezastaví, nezadaní volí strategii – přihazuji do bubnu, dokud se nezaplní. Než aby prali pár triček za velké peníze, zapnou pračku v průměru jednou za čtrnáct dní.

Ilustrační foto

Když chybí chlap

Pokud jste bez partnera delší dobu, určitě už zvládáte takové ‚drobnosti‘ jako kapající kohoutek či navrtání poličky. Pánové bez ženy si většinou dovedou uvařit, programy na pračce pro ně nejsou změtí nic neříkajících značek... Přesto jsou situace, kdy vám druhé pohlaví bude opravdu chybět.

"Sama jsem si zrekonstruovala kuchyň a koupelnu," vypráví Lucie. "Ale už se nedokážu donutit vyhodit starý nábytek a nechat vyrobit vestavěný. Myslím, že to vybírání, zařizování, stěhování je práce pro chlapa."

A ještě s jednou nevýhodou se musí singles potýkat. Sex. Samozřejmě ani s partnerem nemáte záruku, že když máte chuť vy, má ji i on. Přece jen je tu ale jistá záruka pravidelnosti. Pokud jste sami, spoléháte na nárazové akce. I tohle, jak přiznala Kristýna, jde ovšem vyřešit.

"Když s nikým nejsem, tak mám dost kamarádů, kteří jsou do hodiny u mě..." Pro některé singles happyend neznamená život ve dvou. Chtějí být sami, i když jim obchody a bankéři nepřejou. Aby se zástupům nezadaných u nás líbilo, buďme na ně milí. Až tedy potkáte v restauraci slečnu, jak večeří sama, věřte, že to není ‚chudinka opuštěná‘, ale nejspíš je jí takhle fajn. Mrkněte na ni...