Manželovi Edvardu Benešovi stála dlouhá léta po boku nejen jako manželka, nejbližší bytost, ale rovněž jako dlouholetá spolupracovnice. Prožila s ním tragédii mnichovského diktátu i komunistický převrat. „Dodneška je nepřekonatelná v tom, s jakou profesionalitou vykonávala funkci první dámy,“ řekl historik a spisovatel Petr Zídek.
S manželem se seznámila v roce 1905 v Paříži. To se ovšem ještě jmenovala Anna. Jméno si změnila na přání Beneše, kterému Anna připomínala bývalou lásku. Mimochodem Beneš se také původně jmenoval Eduard, ale pak se změnil na zvučnějšího Edvarda. Svatbu měli bez hostů v roce 1909. To, že svému muži nikdy nedokázala dát potomka, považovala paní Hana za osobní selhání.
Byla vzdělaná, inteligentní, a ačkoli neměla zrovna postavu modelky, stala se módní ikonou a symbolem elegance. „Měla velice dobrý vkus,“ říká historik Zídek.
Navíc byla velmi oblíbená, angažovala se v charitě i ženském hnutí. Po smrti manžela v září 1948 žila v ústraní v rodinném sídle v Sezimově Ústí. Když na konci roku 1974 zemřela, zůstalo to v komunistickém tisku takřka bez povšimnutí. I tak na její pohřeb v pražských Strašnicích dorazilo skoro tisíc lidí.
Na celý životní příběh Hany Benešové se můžete podívat ve videu.
